Archiv pro měsíc: Červen 2015

Echo of the Soul

Tak jsem si zase něco namalovala. Poslední dobou (asi tak od října loňského roku :-) ) mě nadchnul akryl, malba na plátno či sololit, barvičky, štětce…Fascinace touto technikou stále trvá, svůj vztah rozvíjíme, nořím se do techniky a hledám se v ní. Jednoznačně jsem ale pochopila, že tato technika mi přináší radost, protože se v ní začínám „impresivně“ a kolikrát i pěkně expresivně vyjadřovat. Moje láska k impresionistům totiž nijak nevadne a hodně v malbě čerpám inspiraci z jejich pojetí barev. To neskutečné prolínání, těkání, světélkování, hra barev. Kouzlo. Imprese. Dojem.

Je o mě známo, že maluju z přetlaku a citová hnutí často vedou ruku se štětcem a hovoří řečí duše tak, aby si ji mohly „poslechnout“ i oči….Ale u kterého umělce to tak není? Skrytá řeč v námětu a volbě barev, způsoby tahu štětcem – to, co udělá obraz obrazem.

Když se obraz oddělí od svého tvůrce, začne žít svůj život. A promlouvat k ostatním duším třeba?

Jak jde člověk životem, poznává sám sebe. Protože ta největší moudrost, která nám připadá tak samozřejmá, až ji nechápeme, byla napsána nad vchodem do Delfské věštírny  - „poznej sám sebe“. Člověk si řekne: jasně,  o co jde, dyť se znám ne, jsem se sebou denně. Ale jsme opravdu se sebou, známe se? Potkáváme v životě různé lidi a už od mala podléháme vlivu těchto interakcí, přejímáme názory ostatních na sebe sama, aniž bychom zhodnotili, jestli opravdu odrážejí pravdu. Najít svou pravdu není lehké. Jsou lidé, kteří nám mohou nastavovat křivé zrcadlo, svoji vlastní projekci…A pak jsou lidi, kteří vás třeba jen na zlomek chvíle vidí. Dojde k setkání. Duší? Ale abyste viděli, musíte chtít vidět. Ti, s křivým zrcátkem v kapse, vidět nechtějí – většinou se bojí, nemusí to být jejich vina, už je někdo pokřivil jiným zrcadlem…Vidí odraz odrazu svého odrazu a vůbec nevidí, kdo jsou a čeho se bojí. Jejich osobní zrcadla oslepla. A dokáží oslepit i vás a svým strachem infikovat.

Proto je tak důležité vypravit se na cestu za zrcadlem, poznat sebe – tu esenci duše, která nás dělá jedinečnými, má spoustu vrstev a je neskutečně pestrobarevná. Když dokážeme vhlédnout, kým jsme, přijdou lidé, kteří budou s vaší duševní „paletou“ rezonovat, s pestrostí vašeho světa. A ti, co nerezonují, odejdou.

Tentokrát jsem volila barvy konstrastní, vytvářející určité napětí, a přesto je ve výsledku harmonie. Je to setkání barevných polarit. V řádu světa barev si žlutá a fialová barva hájí status doplňkových barev  - jsou partnery v pravém slova smyslu. Na barevném kruhu posilují navzájem své barevné vyzařování a neutlačují jedna druhou.

Poprvé hodně pracuji s fialovou. Což je mystická barva spojena odjakživa s duchovnem. Je to spojení protikladů – krve, energie a oblohy, zklidnění…..

Pro namalování tohoto obrázku, jsem se jako Ryba musela ponořit hlouběji do sebe, abych našla vyjádření toho nehmotného v barvách a formě – ozvěny duše.

Tak si to poslechněte. Snad se Vám bude líbit, co uslyšíte…..

Lady in Red

Ještě chvíli u těch růží zůstaneme, když tak krásně vůkol kvetou….Tentokrát jsem na procházce obdivovala tuhle rudou lady, nevím, jaká je to varieta, názvy mi nic neříkají, jsem jen vášnivá obdivovatelka květinové krásy. Ale věřím, že z téhle růže se musí vyrábět parfémy, voněla tak úchvatně!!!!! Ještě teď mi moje čichová paměť vrací malou ozvěnu té vůně, při pohledu na fotky…..

Růže z Pražského hradu

Předminulou neděli jsem doslova proletěla Prahou. Užila jsem si krásná setkání s inspirativními lidmi a díky nim jsem načerpala spoustu energie a inspirace pro malování i pro život. A to i přesto, že jsem téměř nevytáhla foťák z tašky :-) . Je úžasné, když člověk potká nové lidi a zjistí, že jsme naladěni, sdílíme stejný vkus, stejné myšlenky a sny….

Samozřejmě už jen to, že vždycky přijedu do svého milovaného města Prahy (a užívám si jaksi stále svou rozpolcenost mezi Moravou a Prahou), mě dokáže nabudit. Ten génius loci je tady tak silný, je cítit na každém kroku, pluje éterem… Nasávám ho s prvním pohledem na Prahu z vlaku a říkám si: Ahoj, tak jsem se zase tady! Moje rande s městem. A protože se doma většinu času nacházím v zeleném prostředí, mám tendenci vyhledávat ostrůvky zeleně i v Praze. Mám pár srdcových míst. Jedno z nich jsou zahrady Pražského hradu.

Tentokrát jsem se nehnala za každou kytkou a nefotila svůj makrosvět. Naopak, měla jsem potřebu nafotit spíš určité kompozice pro své obrazové vize. Je totiž rozdíl fotit fotku pro fotku a fotit námět na obraz. :-)

Tentokrát tedy nádherné růže popínající se po starobylých zdech Pražského hradu, který pamatuje tolik, že to určitě šeptal i těm růžím do spánku….Kousek od Oranžerie Královské zahrady architektky Evy Jiřičné.

Jaká máte rádi zelená místa v Praze Vy?

Co jsem se naučila……..

……za posledních čtrnáct dní, je dokonale shrnuto v tomto citátu, který jednou uvízl v mé „síti“. A opět jsem si uvědomila, jakou má nesmírnou hodnotu a hlavně platnost. Jak pořád a neustále zaměňujeme vlastní hodnotu za to, jak nás vidí ostatní – je jedno jestli blízcí nebo cizí. Zbavujeme se své vlastní síly, pro hodnocení zvnějšku. Ačkoliv to může být bolestné, když vidíte, že člověk, který byl ve vašem životě hodně dlouho, vaši hodnotu snižuje, nesmíte se dát. Nikdy se neprodávejte pod cenou a uvědomujte si svou hodnotu nezávisle na ostatních. Jedině tak můžete jít šťastně dál po své cestě. Mějte se krásně! eM

Quote of the Day

Kvetou růže…..

Ale fotograf musí být pohotový, protože jeden den kvetou a druhý může být všechno jinak. Jakmile vidím něco krásného kvést (bohužel nemám vlastní zahradu), tak musím vzít foťák a jít tu křehkou krásu zvěčnit, než odkvete. Často odkvétají rychleji než fotograf stíhá….

Tentokrát jsem měla růžový keř přímo pod nosem u své kanceláře. A tak jsem jeden den místo oběda zašla domů pro foťák (samozřejmě jsem ho zapomněla vzít ráno do práce, ach ta hlava!), abych byla připravena na tu krásu. Světlo jsem už měla vychytané/vypozorované – bylo ideální, s podivem, přesně po mé pracovní době. Cvakala jsem jako o život, chvíli mi narušoval kompozici a snahu větříček – velký to nepřítel nás makristů :-) , ale myslím, že se nakonec nějaký ten úlovek zadařil. Hlavně jsem ale fetovala tu přenádhernou jemnou vůni! Kéž by se dala přiložit k fotkám…

A jaké bylo mé překvapení příští den, když jsem šla domů z práce a koukám na růžový keř – ty květy, které se tam ještě včera skvěly a nádherně mi pózovaly, už byly najednou na zemi rozfoukané po jednotlivých lístcích, jak si s nimi pan vítr pohrával.

A pomyslela jsem si: Sakryš, to bylo zas jednou o fous, paní fotografko! :-)

Vivat Retro!

Zdá se, že na spirále vývoje lidského vkusu už nechceme dál stoupat k futuristickému designu, ale vracíme se s velkou nostalgií k tvarům dávno minulým.

Nejsem vyloženě vintage či retro fanoušek, ale i já sdílím určitou nostalgii k některým věcem. U mě se to projevuje třeba výběrem designu fotoaparátu.

Co tak asi může mít  fotomaniak vystaveného na polici jako dekoraci než nějaký ten retro stroj. Zděděný po pratetě.

Retro zrcadlovka Rix

Pouzdro na retro fotoaparát Rix

Takový přístroj má citový náboj a ten design! – něco takového se už jen tak nevidí.

Co se týče funkčního aparátu už tři roky jsem věrná Olympusu právě proto, že dokázal spojit budoucnosti a minulost v jednom. Retro design foťáků PEN mě přitahuje tak, že jsem si koupila už druhý upgradovaný (EPL5).

Olympus PEN EPL5 a EPL2

A mám samozřejmě své sny na vyšších levelech. Jednou si stejně koupím Olympus OMD, jehož design (včetně technologie) je pro mě dokonalým ztělesněním spirály času s velkým citovým nábojem. Jako malá jsem si totiž prohlížela fotoaparáty mého otce a pamatuju si jen to, jak vypadaly….Jak myslíte? Jako Olympus OMD. :-)

Jedině tak, že neodmítneme minulost si můžeme vytvořit snovou budoucnost…..

Olympus-OM-D

Exotic

MakroKvět

Moje snění

Moje snění

Pěkný den přeji,

vítám Vás na svých stránkách. O čem to tady bude? O snech. O tom, jak si je plním já a moje dcery skrze naší tvorbu. Protože, když se nad tím zamyslím a na chvíli nechám bokem prozaické důvody naší existence na zemi (třeba výchova potomků :-) , snění a plnění si svých snů je tím hlavním poetickým důvodem, proč nejen žít, ale i užít…..

Stručně řečeno: Carpe Diem!

A k tomu nám dopomáhejte kráso, přírodo, vesmíre a vůbec vše kolem nás.

Takže lidé sněte! Já už sním a Vy můžete tady snít se mnou.

eM

P6020776retro-menší2.jpg

 

Follow my blog with Bloglovin