Archiv pro měsíc: Září 2015

Zahradní zátiší v Zahradním městě…

Dneska mám pro vás takovou oddychovku, spoustu fotografií květin a zahradní zátiší. Ne, že bych nešila další věci a neměla spoustu dalších nápadů na tvořivé výrobky, ale přece jen focení je moje velká srdcovka a také odpočinek. Třeba si taky u fotek odpočinete.

Měla jsem totiž příležitost nakouknout do maličkaté zahrádky, jak název napovídá, v Praze na Zahradním městě u domu kamarádky. A než se dům i zahrádka promění ve staveniště, tak jsem musela to místo nafotit. Musím říct, že dům i zahrádka mají skvělého ducha a kamarádka z toho místa udělá určitě krásný domov.

Jestli jste se někdy ocitli v opuštěné zahradě, tak možná ten pocit znáte – je to tak zvláštní atmosféra. To místo tichounce vypráví svůj příběh, jak zde někdo žil, miloval to místo a staral se o něj… a pak odešel, zanechal zde ležet svou lopatku jednoho dne, květináče jsou prázdné, růže neošetřené a zarostlé…..Přes ten pocit nostalgie a melancholie je zde nádherný poklid a všude přítomná krása divoké přírody – uprostřed velkoměsta…

Já se ráno probudila jako první a hned jsem si vzala foťák a potichoučku se vyplížila z domu do příjemně chladivého srpnového rána, uvařila jsem si čaj a kochala se – meditaci jsem nemusela nikde hledat – klid přicházel ke mě sám skrz listy, větve…To jsem tehdy nutně potřebovala, vlastně to potřebuji stále, ale kdo by nepotřeboval vnitřní klid a mír. Někde se vždycky ztrácí během hektických a rutinních dní. A pak se najednou člověk ocitne na nějakém zvláštním místě a zastaví se. Tak se třeba taky zastavte a podívejte se na obrázky, které jsem nafotila v tom zahradním koutečku….

Polštář „Ze sbírky zvadlejch růží“

Mám tady pro vás další dekoraci pro vaše sny alias designový polštář. Opět jsem se hrbila u šicího stroje. No, dbám už na promluvy mé fyzioterapeutky a snažím se nehrbit :-) …A mám tu ušitý nový polštářek – opět rozkvetlý plný květin, ale tentokrát trochu jinak.

To, že květiny čerstvé rozkvetlé jsou krásné a pohladí oko a pozvednou duši, to se tak nějak ví, ale některé květiny hlavně růže si zachovávají své kouzlo, i když uvadnou. Určitě každá žena někdy sušila kyticí růží. Je to tajemný rituál ne nepodobný tomu, když sušíme bylinky. Zde si nechceme květinu zachovat ani tak pro její léčebný efekt (né že by ho růže neměla), ale spíš pro vzpomínku. Vzpomínku na někoho, kdo nám tu kytici dal, vzpomínku na speciální den, kdy jsme kytici dostaly – příležitost. Moje první velká kytice, kterou jsem si usušila byla pochopitelně svatební kytice. Nádherná kytice rudých růží. Po těchto růžích je už dávno veta, stejně jako po mém manželství. Nicméně květiny dostávám dál, moc ráda si je kupuju sama a pořád mám tu tendenci si každou usušit. Sušené květy růže se mi prostě líbí, i jejich jemná vůně. Momentálně je miluje i moje roční rozverná kočička Amy, takže pěkně plundruje mou sbírku zvadlejch růží….Ale to nevadí, já si zas usuším jiné :-)

A sbírka zvadlejch růží na mém designovém polštářku jen tak nezvadne ani prach na ni neusedne, jako na většinu vzpomínek…Pro lepší atmosféru jsem zde potlačila barvy a ponechala autorský návrh kytice růží  v černobílé barvě – lépe evokuje nostalgii…A jak zpívají Wanastowy Vjeci: „vlasy od vína, kouzlo zhasíná ve sbírce zvadlejch růží, bože, zastav čas……

Návrh je opět digitálně vytisknut na 100% polyester, na zadní stranu jsem použila bílou bavlnu a zapínání jsem zvolila na zip. Tak ať se vám na polštářku hezky vzpomíná a odpočívá, kdybyste si ho chtěli koupit – je k mání u mě na fleru zde:

http://www.fler.cz/zbozi/ze-sbirky-zvadlejch-ruzi-5826448

 

Polštář „Orchidea´s Dream“

Já mám prostě sny spojené s květinami. Krásné a odpočinkové snění, to jsou pro mě květiny…Myslím, že se krásně hodí na polštář, stejně jako do vázy v kuchyni nebo obývacím pokoji. Asi jsem duše romantická, naprosto nevyléčitelně. Ale co vlastně znamená být romantikem podle slečny Wiki? Základními kameny romantismu jsou citindividualita (a individuální prožitek) a duše (zejména trýzněná duše). No tu trýzněnou duši bych si klidně odpustila, ale jinak to sedí.

Svoje snové polštáře prostě tvořím na základě citu a individuálního prožitku – podle toho, co ve mě vzbuzuje chuť odpočívat, a to nejen tělesně ale i duševně. A pohled na květinu a její detail, to je pro mě nejvyšší relax. Proto asi motivem pro většinu mých autorských polštářů, když pominu polštáře-mazlíky kočičí, jsou květiny. Tentokrát jsou to orchideje. Nádherné exotické krásky z rodu Phalaenopsis. A ano, modelkou pro polštář stála moje vlastní květina. Jsem pyšnou majitelkou dvou orchidejí a odměňují mě květy, které jsou pro mě velkou inspirací a často na ně mířím objektivem svého Olyho (Olympus PEN EPL5). Musím říct, že mě popadne přímo euforie, když vidím u své orchideje nový šlahounek, který bude za pár týdnů obtěžkaný exotickými květy. A většinou mi kvetou právě v takovou dobu, kdy já přímo hynu nedostatkem světla a čerstvých květin – na podzim, v listopadu. Není divu, že jsem musela orchidej zvěčnit i na polštáři.

Polštářek je opět ušitý v kombinaci polyesteru a bavlny. Digitální tisk, který má velmi kvalitní trvanlivost se tiskne právě na polyester 100%. Je to látka syntetická, ale oplývá výhodami – mnohem méně se krčí, nechytají se na ní různé chloupky našich mazlíků v takovém množství jako na bavlnu (jó, ty kočičí chloupky všude!), je celkově pevnější struktury a méně propouští vodu – nenasaje ji tak rychle, když si svůj nádherný polštář polijete, což tedy nedoporučuji, ale když už se to stane, tak šup do pračky a není třeba se bát, že vám orchidej v pračce zmizí. Pravda, pryč s chemikáliemi, to žádná kytka nesnese, ale běžný prací prostředek unese v pohodě, stačí prát na čtyřicítku. Látky jsou stálobarevné včetně tisku. Zadní stranu polštáře jsem ušila z bílé bavlny a polštář se zapíná na zips.  (velikost polštáře je 39×39 cm)

Nezbývá než popřát sladké sny! O čem asi orchidej sní? Každopádně tahle nikdy neuvadne, bude snít svůj sen věčně….

Polštář můžete koupit na mém eshopu na fler. cz zde: (ale doufám, že už brzy rozjedu vlastní eshop) http://www.fler.cz/zbozi/polstarek-orchidea-s-dream-6641369

 

Kočičí polštář

Tak jsem se do toho pustila. Vytáhla jsem stroj a šiju a šiju. Nové designové polštářky.

Dnešní kočičí polštář-mazlík se jmenuje „Pššt, kocourek spinká“ a může spinkat i u Vás doma. Polštářek je ušitý, na skladě a čeká na svého nového majitele. Modelem pro polštář nebyl nikdo jiný než náš modrý kocourek Shelly, který je tááák fotogenický. Je to můj druhý kočičí návrh se Shellym, první byl pro mou dceru a vozí si ho sebou na internát, aby se jí nestýskalo po domácím mazlíkovi. A že Shelly mazel teda je, ale jako správný kocour a britský lord se mazlí  pouze  kdy chce on :-) . Což naštěstí u polštářku odpadá, je k dispozici pro pomazlení kdykoliv. A taky jako správný kocourek prostě láká k odpočinku a lenošení, protože tohle umí kočky nejlíp a člověk se od nich má hodně co učit  - jak správně a efektivně lenošit….

Polštářek je celý vytvořený mnou, až na digitální tisk, který zadávám dodavateli, a jsem pyšná na to, že se mi mou ideu podařilo zrealizovat. Není to jako když chci namalovat obraz – koupím plátno a barvy a prostě ho namaluju. Hledala jsem dlouho, kdo mi vytiskne moje vlastní návrhy, protože jinak šít i fotit umím. Autorský návrh se tiskne na 100% polyester, což je syntetický materiál. Trochu je mi líto, že se v čechách stále neumí v menším množství tisknout na bavlnu, ale co nadělám. Polyester je to příjemný a hodně toho vydrží, jak praní tak žehlení, (doporučuju prát na 40 stupňů, ale snese i šedesátku čas od času). Je příjemný na dotek, což je přece u mazlíka podmínkou. Na zadní stranu polštáře používám ale bavlnu – takový materiálový kompromis. U tohoto polštářku jsem použila obálkový překlad.

Tak jak se Vám mazlík líbí?

Hezké sny přeje kocourek a jeho máma eM.

Koupit ho můžete na eshopu zde: http://www.fler.cz/zbozi/polstarek-psst-kocourek-spinka-5594464

My Black and White Rosie

Na mém eshopu na fleru se objevily po delší době nějaké novinky, které bych ráda představila i zde a něco o nich pověděla.

Poslední dobou se soustředím na zlatý výběr mých fotografií, aby pouze nespaly někde zapomenuté na harddisku, ale sloužily svému účelu, tj. jako dekorace.

Začala jsem vytvářet sérii foto-obrazů většího formátu (čtvercový formát 30×30 cm). Foto-obrazy proto, že se snažím pojmout své fotografie především výtvarně, intuitivně, nejdu primárně po čistém technickém zpracování – i když čím lepší fotograf a technika, tím je všechno lepší :-) . Přesto asi vždycky zůstanu fotografem, který pojímá vše skrz svou výtvarnou vášeň a je naprosto ideální, když se vášně a zájmy prolínají. Když do mých obrazů vstupují mé přetvořené fotografie a do fotografií přenáším svou obrazotvornost. Nakolik se mi to daří musí posoudit hlavně divák. Já se někdy v hodnocení, potažmo sebekritice ztrácím a tak mě těší zpětná vazba na instagramu či zde na stránkách. Sebekritika je fajn do určité míry, neustále člověka pohání dělat věci líp a dokonaleji, ale je to dvousečná zbraň…A když mi jednou dcera řekla, že svou tvorbu hodnotím příliš sebekriticky – sebekriticky jsem ji musela dát za pravdu :-) . Snažím se uvolnit a na věci netlačit – na ty tvůrčí ani na ty životní. Někdy musím za obrazy dojít sama, ale někdy obrazy přijdou ke mě samy….A to jsou krásné chvíle.

„My Black and White Rosie“ ke mně prostě přišla. Kupuju si květiny na fotografování celkem často a zrovna jsem dokončila kolekci valentýnských polštářů Love Story, jejíž ústředním motivem byla rudá růže. A tu jsem si tak různě fotila….a jednoho dne se z jedné fotografie stala černobílá růže. Intuitivní, ale nemohu říct, že nahodilá. Nahodile fotografie nefungují, spíš je to o postřehu a následném hraní si – s barvou. Miluju barvy – živoucí a pestré, ale někdy mám potřebu barvy potlačit. A zvýraznit tak to „něco mezi řádky“ atmosféru, náladu – poklid a meditativnost. Černobílá fotografie je k tomuto jako stvořená. A tuto vytvořili ve fotolabu, a proto vydrží i sto let – to už je výdrž obrazu…

My Black and White Rosie můžete koupit zde:

http://www.fler.cz/zbozi/my-black-and-white-rosie-6580446