Archiv pro měsíc: Duben 2016

62/365 Pink and Blue

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Počasí nám poněkud hapruje, jaro se lehce šprajclo, ale všechno je v plném květu tak, že to nestačím ani objektivem monitorovat. V paměťové kartě převládají fotky z pražského výletu, které ještě nejsou zpracované a čekají ve frontě, ale dneska to chtělo trochu povzbudivé květeny. Škoda vyhnat člověka ven do práce fakt :-D ….. Tuhle fotečku jsem taky ulovila v Praze Chvalech, když jsme se šly projít plné dojmů z výstavy Jiřího Trnky. Chvaly jsou taková mini vesnice a nebyla nouze o pěkné květy v zahrádkách. Moc se mi líbila ta kombinace růžové a modré a snažila jsem se jí dostat ve správném úhlu do záběru…V dnešním deštivém počasí, jako když najdu.

Z deníku kavárenské povalečky – Jak Ema fotila v EMA espresso bar….

Pojďme si trochu říct o tom, jak je realita relativní :-D . Vychvaluju nejlepší kafe na maloměstě, protože nic jiného tu holt nemám, a pak jsem ve velkoměstě a všecko dostane jiný rozměr….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Konečně jsem se po nemocech a nehodách a náhodách dostala opět do velkoměsta a léčila si tam svoji ponorku a lehké vyhoření. I když to bylo na otočku a plán byl nabitý na minuty, všecko se nějak krásně zdařilo, konstelace hvězdné nám přály, asi i ten nahoře usoudil, že už nás zkoušel dost, tak ať si užijem trochu zasloužené zábavy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když jsem v Praze jen tak na otočku a nemám čas se moc povalovat, moje kroky neomylně vedou do EMA espresso baru Na Florenci. Nenápadný bar, o kterém jsem ale slyšela takovou chválu, že dorazila až 400 km k nám do maloměsta. A já toužila poznat tu mekku hipsterů a vynikajícího kafe a ověřit si to na vlastní smysly…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poprvé jsem šla vyřizovat hypotéku kousek dál a slavnou EMU minula. Bože můj a EMO promiň :-D . Podruhé jsem už neřešila schůzky, ale vyloženě jsme s kamarádkou chtěly na kafe (já tehdy docela vyhořelá, ehm) a ona mě zavedla do EMY a já zjistila svůj fatální omyl, že jsem kolem ní chodila, jak slepá. Jó, někdy takhle můžete minout osudovou lásku ani nevíte jak, ale pokud se s někým máte sejít, a je to napsáno v jízdním řádu OSUDU, tak se to stane…..V létě teda Ema potkala EMU. A hned jsem se s tím seznamováním nemazala a koukej předvést, co umíš EMO – jsem vyčerpaná a přijela jsem nasát energii, poroučím si flatwhite, i když běžně piju kapučíno. Byla to síla! :-D  A láska na první pohled….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Minulý víkend jsme s dcerou taky poletovaly po svém kulturním programu, ale k tomu už neodmyslitelně patří i ta kultura pití kafe. Moje dcery mi vyčítají, že je rozmazluju, ale ne vychovávám z nich náročné spotřebitele :-D . Aby se nespokojily s instatním životem ani s instantní kávou. Jo, i moje dcery už ulítávají na EMĚ…. Před dvěma dny Aja pozorovala live, jak se dělá coffee art na našich kapučínkách, a vedle si cizinky anglicky vykládaly své dojmy: „it smells like heaven“. Jojo nebe v hubě, kvalitní kafe a neodmyslitelná kytička z mlíka.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nejsem kafař stylem, musím mít kafe ihned jakmile otevřu ráno oko, to je ten paradox, protože mám ráda kafe čerstvě umleté a uvařené ve frenchpressu a na tenhle rituál prostě ráno nemám čas…To je víkendová radost. V práci raději piju černý čaj ze stejného důvodu. Raději si dám vynikající kafe anebo žádné kafe. Jo, jsem maximalista, bohužel. Ale kdybych mohla jít každé ráno do EMY na kafe, tak tam jdu….

Posedět na těch židlích, na kterých jsme si kdysi všichni ve škole ničili záda a teď jsou prostě retro nostalgií, sledovat cvrkot a taky až se některá z těch židlí uvolní, anebo jen tak sednout klidně i na schody, ale hlavně popíjet to kafe…Jo! Jako dobře, uznávám útulný to dvakrát není, ale má to atmošku místa, kde jsou lidi spolu i sami a spojuje je láska ke kafi..

Když chcete někde vysedávat a povalovat se pohodlněji a stylověji, třeba když máte štekle a sukýnku, tak doporučuju ségru od EMY – znáte ji? Cafe Lounge na Plaské ulici kousek za mostem Legií. To je velká ségra ve stylu artdeco, kafe tam maj vynikající, dáte si i takovou lahůdku jako je cascara (čaj z kávových šlupek ovocné medové chuti s obsahem kofeinu), výborné jídlo, pohodlíčko a styl….

Tentokrát jsme ale do EMY šly nejen posedět a dát si kávu mezi výstavami, ale taky vyfotit můj nový produkt – prostě stylově. Jsme přece hipsteři a nejen vzhledem, hlavně v hlavě :-D …Přišlo mi to jako fajn nápad, proč pořád fotit doma, že. Zvlášť když je ten produkt záležitost denodenní a tahám ho všude sebou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Navrhla jsem totiž kryt na svůj nový iPhone 5S. Hrozně jsem po tom toužila už u své Čtverky, ale nějak nebyl pořád čas svoje nápady realizovat a měla jsem jiný kryt – koupený. Jenže Čtyřka bohužel před měsícem umřela, budiž ji země lehká, a já musela řešit nový smart phone.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Nová Pětka je maličko větší a hlavně lehčí, bez krytu jsem měla panickou hrůzu, že mi prostě z té ruky vyklouzne a spadne mi a rozbije se – za ty prachy!!!!!! A tak jsem okamžitě začala dumat, jaký kryt bych chtěla – nemusíte ani moc přemýšlet, aby vás napadlo, že to bude buď kytka nebo kočka. Vyhrála to kytka, kočka bude jindy. A tak se zrodil nový produkt, který bude brzy v nabídce a je pokřtěn perfektním kapučínem :-D .

A tímto jsem spojila své dvě vášně: kafe a tvorbu….v EMA espresso baru.

 

Výstava Jiřího Trnky ve Chvalském zámku

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dneska bych se s vámi chtěla podělit o zážitek z výstavy, kterou jsme včera shlédly s mojí dcerou ve Chvalském zámku v Praze Horních Počernicích. Kromě toho, že jsou mojí srdcovkou Horní Počernice, protože jsem tam bydlela, je mou srdcovkou i Jiří Trnka, na jehož ilustracích jsem vyrůstala, proto byla pro mě výstava velice srdeční a emocionální zážitek hned v několika aspektech…. Chvalský zámek je krásný prostor pro výstavy. Určitě si výstavu nenechejte ujít trvá do 15. května 2016. Je velice vhodná i pro rodiče s dětmi jako tip na víkendový výlet, protože Jiří Trnka ilustroval především dětské knihy a nejen to.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na výstavě jsme s dcerou žasly nad rozsahem prací Jiřího Trnky, jeho záběr byl unikátní – loutky, animované divadlo či film,  ilustrace, malba…..A vše precizní a osobité od začátku až do konce.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pro mě byla výstava velkou cestou vzpomínek na mé dětství a pro mou dceru budoucí ilustrátorku to bylo zjevení génia a velká inspirace. Když jsem nacházela důvěrně známé ilustrace těžko jsem se mohla vyhnout dojetí, vrátila jsem se do té části svého dětství, která byla šťastná. Stejně jako Jiří Trnka utíkal do světa pohádek před realitou doby, ve které žil, tak pro mě pohádky, které nádherně snově ilustroval, byly útěkem do světa fantazie a kouzel z dětství, na které nerada vzpomínám, a které bylo více smutné než veselé….Člověk si v tu chvíli najednou uvědomí, co ho definovalo a že to, co bylo smutné nebylo smutné absolutně a byla by škoda zapomenou se smutnými zážitky tyto krásné chvíle, které mi dali knížky a ilustrace. Chodila jsem totiž do knihovny ještě dřív než jsem uměla číst, takže jsem hltala obrázkové knížky. Televize a Disney a Pixar opravdu v té době nebyli :-) ……Díky tomu jsem taky nejspíš začala mít neustálé výtvarné tendence a výtvarno jako takové mě pohltilo a už nepustilo…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dceřin náhled a objev díla  Jiřího Trnky byl pro mě skvělým protnutím všech paralel. Studovaly jsme jeho ilustrace s nosem na skle a přemýšlely úporně nad jeho technikou – není totiž vůbec jednoduché na to přijít. Trnkovy ilustrace jsou a byly tak osobité a jedinečné a my chtěly pochopitelně přijít na to kouzlo, v čem to vězí. Trénované oko dcery ledacos odhalilo a já jsem byla nadšená. Jiří Trnka byl totiž mistrem kombinované techniky, dokázal si osvojit a zcela podmanit vlastní osobností média jako je akvarel, kresba pastelkami, pastelem, voskovkami, vyškrabávanou techniku, frotáž, malbu……jéžiš, ten záběr je fakt na jednoho člověka docela masivní…..A my ty vrstvy jeho génia pomaličku rozklíčovaly a někdy jsme byly vyloženě naštvané, že na to nemůžeme přijít a snažily jsme se tak dlouho civět na ilustraci, která vypadala jako grafika až jsme něco asi vyhleděly :-D .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Protože záběr Jiřího Trnky byl monumentální, výstava byla pestrá a intenzivní taky, neskutečné množství ilustrací, ale s citem vybraných – notoricky známých (asi spíš mé generaci teda) – ale kdo by neznal i z mladých třeba Broučky, Míšu Kuličku, Pohádky tisíce a jedné noci a spol…Moje dcera je poznávala. Kromě ilustrací bylo na výstavě i dostatek jeho maleb, loutky, nákresy scenografické, návrhy kostýmů a zase loutky, malby, ilustrace…..Mezi jednotlivými patry jsme si mohly sednout a nechat se vyloženě unést do Trnkovy zahrady, která se promítala  jako by skrze okno. A my seděly a koukaly oknem do zahrady, jak se tam kouzelně mění čtyři roční období, děti si hrají, pes honí míč, příroda se mění….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V další části jsme se mohly podívat na video dokument, jak Trnka svoje loutky a scénu pro ně tvořil…, detailní „piplavá“ práce…..Taky bylo součástí výstavy kino, ve kterém promítali Trnkovy animované filmy, to už jsme ale moc nezvládaly, jen jsme nakoukly, přece jen času nebylo až tak nazbyt a byly jsme tou smrští zážitků vizuálních celkem zmoženy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nakonec jsme si prohlédly poslední část, ve které byly kouzelné ilustrace Shakespeara, Andersena, Trnková autorská knížka Zahrada a jako poslední velké překvapení pro nás bylo, že Trnka na sklonku života ilustroval naši milovanou knihu Alenka v říši divů. Tedy on vytvořil jen několik ilustrací, které nešly nikdy do tisku.

Schválně jestli najdete na obrázku kočku Šklíbu :-)

Schválně jestli najdete na obrázku kočku Šklíbu :-)

Kdyby taková kniha existovala, jdeme po ní jak po uzeném. Alenka je naše srdcovka obrovská a myslím, že Trnka by byl právem pro ní dokonalý ilustrátor – velká škoda! Ale na jeden život jednoho umělce toho zvládl neskutečně mnoho, těžko mu to můžeme vyčítat :-)

Do tohohle obrazu "Okouzlený" jsem se naprosto zamilovala a chtěla bych ho mít doma :-)

Do tohohle obrazu „Okouzlený“ jsem se naprosto zamilovala a chtěla bych ho mít doma :-)

Na výstavě jsme si koupily i katalog za naprosto luxusní cenu 200 Kč a pak rozkošné zvířátkové pexeso :-) , už jsme si tak trochu zapomněly totiž hrát – děti jsou skoro dospělé a mají jiné zájmy, ale tímto pexesem se myslím všichni vrátíme zase na chvíli společně do dětství díky Trnkovi.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Doma jsme se pídily po knížkách, které ilustroval Trnka a našly jsme tři – ta kultovní, která přetrvala z mého dětství  jsou právě Pohádky tisíce a jedné noci, když jsem viděla na výstavě naprosto důvěrně známé obrázky byla to síla :-) . Nádherně ilustrované Německé pohádky jsem si vždycky ráda prohlížela v jakémkoliv věku a knížku Zahrada jsem koupila nedávno…..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

No, když jsme s dcerou konečně vyšly ven na vzduch pochopily jsme, co se nám to stalo. Skoro jsme doslova a do písmene ani nedýchaly nad tou krásou umění, že nám z toho až bylo lehce nevolno a motala se nám hlava :-) …..Takhle mocně na nás zapůsobil Jiří Trnka a jeho umění a kouzelný snový svět pohádek – kdo by to řekl.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Už kvetou růže!…..

…U mě doma :-D . Je to totiž každé jaro stejné, pozoruju po dlouhé zimě pokaždé stejný jev – absolutní potřebu květin! A když ještě nekvetou nebo teprve začínají kvést, tak chytnu do rukou jakýsi neklid. A tak si k focení, designu, šití či malování ještě potřebuju přidat nějakou ruční práci navíc. Přesně takovou, s kterou můžu sedět u fajn filmu či seriálu na gauči a vypínat mozek, ale zároveň ručky můžou kmitat. Ideální relax pro neklidné lidi :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vybrala jsem si materiál, který mě prostě dostal hned, a to jemný filc dostupný v krásných barvách. Jen těch kombinací, co nabízí! Dá se stříhat, lepit, šít i vyšívat. Filc mě prostě baví, je měkký, ale zároveň pevný. Poprvé jsme z něho s dcerami ušily zápichy na velikonoce do květináčků a líbilo se nám to všem. Děti rostou, mají už své vlastní umělecké tendence, ale mě pořád baví se k tomuto materiálu a té drobné ruční práci stále vracet. Zatím u mě vyhrává design kytek. Není divu, že? Kytky miluju, pěstuju, fotím, maluju, tak proč bych je nešila z filcu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Řekla jsem si jednou, že bych potřebovala ozdobit jinak celkem neutrálně laděnou kabelku a napadl mě právě přívěsek ve tvaru květiny, případně klíčenka….Vlastně se dá použít na několik způsobů a je to drobná dekorace, která může kolikrát rozsvítit nejen outfit ale i den. Třeba když ze své obří kabely lovím klíče a nahmatám měkoučkou kytičku. Heurééééka, klíče jsou na světě! :-D

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tohle jaro jsem byla dost dlouho nemocná a neměla energii na focení, nemohla jsem chodit ven, neměla jsem sílu malovat, nebo se hrbit u šicího stroje s mými fotopolštářky, tak jsem vytáhla svoji krabici s filcem a přemýšlela o nové barevné kolekci všetečných barevných přívěsků, možných přivěsit na kdeco….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Seděla jsem u notebooku a koukala jak Zdeněček Pohlreich vaří nebo sekýruje jiné kuchaře v restauracích a pěstovala si svoje nové růže. Já si totiž nejvíc odpočinu, když koukám, jak někdo jiný vaří :-) . Kdyby mi ještě ty úžasné pokrmy mohli z obrazovky teleportovat, byla bych šťastná a z gauče bych se už nehnula…..:-D…Prostě Zdeněk vaří a já stříhám, kombinuju, šiju, lepím…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A vždycky to tak asi bude, že z kytek mě první napadnou růže. Ani nevím, čím to je – že by růže královna květin? Teď na jaře už mi kvete spousta další inspirace, tak se pěkně rozšoupnu v mé filcové zahrádce, ale růžičky jsou první letošní počin. Nemůžu nemyslet na Anglii kolébku růží (kam se brzy chystám) a na mou kamarádku, která tam žije – a hned mám ušitou „Anglickou růži“.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pak piju svůj oblíbený Earl Grey Ahmad a kombinuji květiny a byliny, a přemýšlím, která barva ladí s růžovou – mintová! Máta! A máme tady „Čajovou růži s mátou“…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A do toho růžového snění se mi vloudí nový krásně zbarvený filc…Fuchsiová barva!!! A najednou tady máme fuchsii a to je přitom teprve duben :-D .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A k měkkému filcu se jako kontrast hodí kámen Svarowski, který tomu všemu dodá pořádný třpyt a punc luxusu a taky blýskavé měňavky – ohňovky z Jablonce.

Ale pardon už musím jít – čekají na mě další květinky. Chodím zase po venku a fotím a oslím můstkem mě napadá, kterou květinku – co zrovna vidím, čichám k ní a fotím ji – bych mohla ztvárnit ve filcu. Zdá se, že to do sebe zapadá. Miluju prostě kytky, jinak už to nebude….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Who am I? / Kdo jsem?

who am I?

Už je to nějaká doba, kdy jsem byla v našem městě na výstavě zdejší umělkyně a učitelky výtvarky, která učila obě moje děti (a stále ještě učí). Velice talentovaná umělkyně, která umí učit – výjimečná kombinace, moje děti ji milují, což je důkaz nesporných kvalit. Její výstava se jmenovala Who am I? a na naše maloměstské poměry byla taky výjimečná, proto jsem si ji tak intenzivně vryla do paměti – velmi hravé reminiscence a zamyšlení se nad tím, co nás vlastně definuje vyjádřeno různými výtvarnými technikami.

Co nás vlastně definuje? Lidi, barvy, design, výchova – tisíc maličkostí, které se na cestě životem můžou zdát nedůležité, ale v celku zapadají do skládanky toho, kdo jsme.  Protože každý řeší kým je. :-D Je to náš osobní vesmír, který si vytváříme…

A kdo jsem já? Za tu dobu, co se tady poněkud veřejněji projevuju, jste mě asi stihli trochu poznat, ale jak to vlastně je? Můžete poznat jen to, co vám druhý nabídne ke koukání. Pokud se mnou nežijete, nekamarádíte, těžko mě můžete znát. A známe vlastně vůbec sami sebe? Co nám ukazuje naše zrcadlo? Často i to, co bychom vidět nechtěli, unavenou, nemocnou tvář, smutek a vztek. Tyhle věci si schováváme, necpeme je na instagram a facebook. Naše selfíčka jsou vymazlená, většinou když jsme šťastní, krásně nalíčení a hezky vyspinkaní :-D . Vytváříme si svá virtuální alter ega, výřez tím, čím bychom chtěli být spíš než tím čím opravdu jsme.

Divák si řekne: a koho to vlastně zajímá – chci se dívat na pěkný ksichty, na pěkný zátiší a pěkný fotky. A má pravdu. I já se ráda dívám na pěkné lidi a věci. Jenže nemám ráda stylizovanost a umělost, která jde ruku v ruce s naší virtuální prezentací. Ty pečlivě naaranžované rtěnky u kafe, to přemýšlení nad tím, jak to bude vypadat na instagramu, když si kupuju nový boty nebo kabelku nebo když předvádím, kde zrovna obědvám. Není to únavné pořád něco aranžovat? Něco vytrhávat z kontextu? Co vlastně o sobě říkáme? Nakecáme toho na sockách spoustu a vlastně se nedozvídáme nic…Je to hlavně zábava, rychlá zábava. Někdy máme zájem někoho poznat hlouběji, a tak reagujeme na jeho fotky a slova častěji a můžeme se stát i přáteli. Ale kdo vlastně může říct, že vás zná – na základě profilu na sociální síti. Ano, někdy fotky vypráví story mezi řádky a prozradí o svém majiteli víc než by sám někdy řekl….Ale stačí to?

A kdo jsem teda já? Nafotila jsem sérii autoportrétů, postupně odhalující mou identitu. A aby to bylo zajímavější, tyto fotky vám budu předkládat během cca 2-3 dní a pak možná budete vědět, kdo jsem :-D Anebo taky ne….

Kuk!

Kuk!

Nicméně v rámci fotovýzvy a občas když mám náladu, pár autoportrétů udělám. Záměrně neříkám selfie. Autoportrétem se snažím něco říct, něco o sobě – různou formou. Je to rozdíl, když mě fotí někdo jiný, vždycky se tvářím jinak, než když mě fotí někdo jiný – v zrcadle a v objektivu se odráží moje osoba, taková jaká zrovna je. Ne vždycky se směje, ne vždycky je dobře vyspaná, ale vždycky je připravena mluvit skrze fotografie. Stylizování mě unavuje, umělost mě unavuje. Neříkám, že se někdy nenastylizuju, ale musí to mít důvod, tou stylizací něco o sobě říkám. Příběh, který ve fotce můžete najít nebo taky ne. Vy totiž můžete vidět úplně něco jiného než na fotce je, než co zamýšlel fotograf. A tak je to asi správně…Život je takové jedno velké zrcadlo. Některé věci vidět chceme a někdy se radši zrcadlu vyhýbáme.

Každopádně mě těší! Já jsem eM :-D

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

61/365 Think Pink!

61/365

Po včerejší práci až do noci a jedné zlomené noze v rodině, si dneska nasazuju na své nevyspalé oči růžové brýle a hledím vpřed k zítřku. Protože možná mě osud zkouší, kolik toho vydržím (a on ví, že toho vydržím sakra hodně), možná mě posiluje na další větší úkoly – OK challenge accepted, ale dneska je pátek a zítra si prostě beru volno – zdrhám. Ono se to totiž někdy nezdá, ale i matka je kupodivu jenom člověk a potřebuje dovolenou. A tak sobecky neruším plány, kličkuju a improvizuje a ať se zas pro změnu chvíli stará někdo jinej. Já si  pojedu vyléčit svoji ponorku a načerpat doufám výživný matroš na nový článek aka – kultura, dobré kafe a moje velkoměsto…na otočku, ale přece!

Krásný víkend! :-D

60/365 Malé sluníčko…

60/365

60/365

Víkendový déšť byl docela fajn, ale všeho nějak moc škodí….V našem slzavém údolí se pořád převalují mlhy, je šedo a zataženo jako na podzim, a to člověka spíš uspává než že by ho to pudilo k nějaké aktivitě…A doma mi rozkvetlo poupě Pryskyřníku (Ranunculus) – takové malé sluníčko na mém osobním nebi. Jó, Ema se nechytá stébla, ale rovnou stonku pořádný kytky :-D . A na splín a šeď vůkol barvy a květiny prostě fungujou, ale někdy je potřeba ještě více, zajít na kafe s kamarádkou, dlouhý dvouhodinový telefonní hovor s mou druhou polovičkou, plány na tvorbu a hlavně plány na cesty. To je to, čím teď žiju. Je třeba se vymanit se sevření každodennosti a okolních hor a vyrazit ze svého mikrosvěta do světa! Vykouknout za horizont, načerpat čerstvý vítr do plachet, inspiraci a energii do další práce a k zvládnutí všech těch povinností, které by kolikrát umořily vola…

 

59/365 Víkendový déšť…

59/365

59/365

…mě inspiroval k této fotce.

Když celý víkend prší, člověk to někdy uvítá a zabaví se doma. Ranní ťukání deště na římsu je příjemným zvukem, když člověk nemusí spěchat z postele ven. Všechno je lenivé a pomalé, vyzývající k odpočinku. Nemůžu tedy říct, že bych moc lenošila, měla jsem i tak spoustu práce (naštěstí té tvůrčí), ale každopádně z postele jsem se dostávala pomalu. Jenže dodělávky v bytě volaly po mé ruce, a protože volání znělo těžce vyčítavě, vyhrnula jsem si rukávy a vymalovala kromě jednoho obrazu pastelem i kousek zdi v chodbě – abych zas měla na chvíli alibi, protože přece jen raději poletuju venku s foťákem anebo tvořím jiným způsobem než s kýblem primalexu…

Každopádně když jsem se tak líně rozhlížela to sobotní ráno z postele  s úžasným pocitem, že nikam a nic nemusím, padlo mi oko na moji orchidej na okně – objevil se tam další nový květ. A tak jsem chytla po snídani foťák a šla si chvíli hrát s novým květem.