40/365 Čtyřicet….

40/365

40/365

Vtipnou náhodou připadá čtyřicátá fotka mé výzvy na den, kdy je mi čtyřicet. A tak jsem si řekla, že to chce něco speciálního, když už mám takhle vypasené narozeniny. Autoportréty jsou totiž mimo mou zónu komfortu, ale od toho je tahle výzva, posunovat své lajny….A tak mě tady máte – bez filtru s červenou rtěnkou :-).

Abych řekla pravdu, čtyřicítka se mnou nic nedělá. Asi i proto si to tady dovolím takhle klidně vytrubovat do světa (samozřejmě vše v rámci výzvy :-)). Občas se mě někdo zeptá, jak to vidím – jakože už čtyřicet. Než jsem k tomuhle číslu dorazila, slýchávala jsem storky o krizi středního věku bez ohledu na pohlaví osoby. Já na to říkám, že svoje velké krize jsem si odbyla už předtím – rozvod, vážnou nemoc, atd atd. Ani to neprožívám jako ta vyjevená třicítka, kterou jsem byla – těsně před rozvodem, s dvěma malými dětmi, která nevěděla, co chce a možná věděla, co nechce…. Asi je to tím, že teď už vím, co chci i co nechci. Snídani mi dneska do postele nikdo asi nedonese, ale mám nohy i ruce a umím si ji přinést sama (mmch. do postele jsem si natahala věneček, medovník a slaný koláč od maminky :-D) A o tom to je, konečně mám pocit, že nežiju vedlejší roli ve filmu svého života. Je to občas pěknej nářez a musím zatínat zuby, ale neměnila bych….A svého idealismu už se nezbavím snad ani v padesáti. Jasně, je to motor pro mou tvorbu, ale občas i brzda pro můj život, kdy jsem si jen snila….Teď řeším hlavně to, že přestávám jenom snít a taky začínám ty sny realizovat.  Což je občas taky pěkně „veselé“ a poslední dobou říkám svému obrazu v zrcadle sarkasticky: dávej si pozor na to, co si přeješ….. :-))) Ale výzvy mám prostě ráda, mám totiž pocit, že žiju – ať je mi, kolik mi je. Momentálně za splnění některých svých snů platím chronickou angínou, ale to je životní účetnictví – prostě má dáti – dal……And show must go on..