81/365 Forever young

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Dneska jsem se nějak spontánně zamyslela nad tím, proč vlastně nejraději fotím květiny. Možná jsem měla potřebu se nad tím zamyslet díky tomu,  že poslední týdny a dny a hodiny mi utíkají takovým tryskem až mě to štve. Všechno letí kupředu, člověk nemá čas se zastavit, vydechnout, za pochodu furt něco tráví, nemůžu popadnout dech a naladit se na svůj rytmus…..Do toho únava, organismus tuší podzim v kostech a orchideje uvadají jedna po druhé….

Je to tak. Tím, že fotím křehké květiny, které rychleji či pomaleji uvadají, chci na chvíli zastavit čas  - chci tu krásu uchovat, tak trochu jí zaklít do pixelů, aby mi vydržela navždy – vše živé má omezenou dobu trvanlivosti a člověk má jako jeden z mála touhu žít navždy mladý, dělá pro to všechno možné a mezitím se blíží akorát ke své expiraci. Je to takové absurdní snažení v životě, ale ve fotografii se to tak nejeví. Jsou to malé věčné kousíčky krásy – pokud se teda nezničí paměťová karta nebo harddisk či samotná fotografie vyvolaná chemií :-D . Je to kouzelná iluze. Je to iluze, ale baví mě to.

Třeba tuhle orchidejku Bellu se mi možná nepodaří zachránit. Zdá se, že ji obchodník (nikoliv z deštěm) dal náležitě co proto, a ani pobyt u milujících lidí ji nezachrání. Zkusila jsem pro záchranu vše, co nabízel strejda Google jako rady odborníků, tak uvidíme…přesto se aspoň chvíli u nás měla dobře…a její krása z pixelů přetrvá mnohem dýl…. dlouho, i když ne asi věčnost…Ale co my víme, třeba Apple něco vymyslí :-D DD

Příspěvek byl publikován v rubrice Různé. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>