Moje anglická cesta III. – Ema a moře

Publikováno 15.6.2016 | Autor: eM

Pěkný den! Počasí láká vyloženě kolikrát už i na to koupání a tak jsem si řekla, že než vás vezmu na prohlídku Bristolu a krásné architektury, zajedeme si k moři.

Moře je pro mě fenomén a nejen proto, že ho tady nemáme. Moře je pro mě symbolem volnosti, jako by se duše chtěla rozlétnout tím nekonečným prostorem. Já, která žiju v údolí sevřeném kopci, dokážu ocenit výhled do široširé dálky (aniž bych přitom musela překonat větší nadmořskou výšku). Miluju vodní toky, jakékoliv, miluju prostě vodu. Neznáme se? Těší mě, jsem Ryba 😀 U vody mám prostě pocit meditace a nemusím se o to nijak snažit, asi tak jako kdekoliv v přírodě….

Takže asi chápete, že pobyt na jihozápadním pobřeží Anglie byl pro mě zážitek a hlavně balzám na mou unavenou duši. Každé ráno jsem s radostí poslouchala křik buřňáků (místo decentního ale urputného budíku v telefonu) a vdechovala vlhký mořský vzduch. Nechápu, proč ještě nebydlím u moře, někde se stala chyba, čeští soudruzi! 🙂

Ale pozor nejsem typický plážový povaleč (spíš kavárenský), z toho jsem už vyrostla, válení se na dece v horku mě fakt nebaví. Ale procházet se po pláži či po promenádě kolem moře, ach.

Moře v Anglii samozřejmě není tak komfortní jako to v Chorvatsku, koupání by asi bylo jen pro otužilé domorodce… Děti vyrůstající tady žádné jiné moře nemají a jsou otužilé, jak jsem měla možnost vidět. Stejně jako Andy zdejší rodilý angličan opovrhoval tím „klasickým“ teplým mořem určeným k dovolené – kdy tvrdil, že to není žádné pořádné moře, když se moře zběsile nevlní v rytmu dunícího větru. Rozuměj – studené anglické moře je to pravé :-D. A taky nám jasně vysvětlil, že tohle moře není špinavé (dirty), jak jsme se trošku ofrňovaly (a naše nechuť do něj vstoupit tímto stoupala ještě víc), ale je pouze bahnité (muddy)…..Toto nesmělo být ztraceno v překladu.

Ale i tak být na blízku moře byla pro mě krásná procházka. Byla jsem úplně unešená, že z centra města Weston-Super-Mare člověk po svých došel k moři!!!! Jak nevídané, takový kousíček od moře!

Byl zrovna odliv, takže pláž byla široká, jindy je celá zalitá vodou až po okraj…

A uvízlá loďka čekající na odliv mě prostě fascinovala. Bylo v tom něco symbolického.

Moře je prostě magické!

Moje anglická cesta II. – V anglické zahradě

Publikováno 2.6.2016 | Autor: eM

Hezký den! Vítám vás u dalšího dílu mého anglického cestování. Tentokrát si užijeme opět přírodu a květiny a to na anglickém venkově v Easton in Gordano.

Po procházce v Priors Wood jsme se posilnili v „Králově náruči“ ciderem (hrozně mi tady Čechách chybí) a chipsy s čedarem (víte třeba, jaký je rozdíl mezi french fries a chips?) French fries jsou tenké hranolky, jak je známe z Mekáče a spol., a ty anglické chips jsou pořádné hranole, jen tak mimochodem…:-D

V Anglii jsem nemohla neobdivovat jejich specifickou architekturu, je tak odlišná od té naší, kombinace kamene a dřeva, ááách..

Hodně mě překvapil jednolitý styl zdejších domečků – žádné „každý pes jiná ves“ jako je tomu často u nás 🙂

Nadšeně jsem přijala pozvání k rodičům přátel do jejich domu a zahrádky a bylo tak krásně, že jsem neodolala nafotit všecko, co kvetlo. Zahrádka byla krásně polodivoká, rostly v ní ušlechtilé květiny, ale tak nějak volně a nenásilně…, bylo v tom velké kouzlo. Zahrádka byla taky dost v terénu a ta členitost kolem domečku se mi hrozně líbila, bylo zde místo pro různá zákoutí.

Moji fotografickou vášeň jsem mohla sdílet i s Andyho tatínkem, který mi na chvíli půjčil svůj těžký obří Nikon, abych si vyzkoušela focení v zahradě, i když mi bylo jasné, že tohle vybavení je mnohem kvalitnější než moje, ráda jsem se nakonec vrátila ke svému mrňavému a lehoučkému Olympusu :-).

Moje pobíhání s foťákem od kytičky ke kytičce zaujalo psí lady Bellu a rozhodla se mi to hezky zpestřit tím, že za mnou pořád běhala s míčkem. Takže jedna fotka cvak, hodit míček hop.., cvak, hop….Docela výzva na soustředění 😀 Za to bílá psí lady jen tak plula zahradou a ráda se nechala pohladit, ale že by se zas jako musela honit za míčem to ne…

Byl to prostě krásný relax, tak si to pojďte užít se mnou a podívejte se, co všechno kvetlo….

: Všudepřítomná Cesmína

: Kuk, orlíček

: Nikdy nezapomenu…

Příště vás vezmu na výlet do Bristolu 😀

Moje anglická cesta I. – Kouzelný les Priors Wood

Publikováno 24.5.2016 | Autor: eM

Pěkný den,

usaďte se, uvařte si čaj (jak jinak k anglickému čtení :-)) a zvu vás na výlet do Anglie. Konečně se totiž dostávám ke svým fotkám, které jsem udělala na své anglické cestě. Podovolenkový nápor se konečně trochu utlumil, vracím se chtě nechtě „do normálu“ a tak můžu zavzpomínat skrze fotky na místa, která mě nadchla. Myslela jsem si, že jsem moc nefotila a nakonec jsem si přivezla 400 fotek…. Nějak jsem si tu dovolenou v cizí krásné zemi nechtěla užívat pouze skrze objektiv, ale hlavně na vlastní oči a smysly a nasávat atmosféru.

A protože i tak je těch fotek hodně a každá mě přenáší do kouzelného světa vzpomínek, dává mi pořádně zabrat být zdravě kritická a vybrat ten „zlatý výběr“. Nakonec si uděláme takový cestopisný seriálek. Pan Čapek má své Anglické listy, tak já si taky něco napíšu :-D.

První den jsem strávila především na anglickém venkově u rodičů mých přátel a snažila se nějak „rozmluvit“ :-). Angličtinu miluju, ale už je to dlouhá doba, kdy jsem skládala maturitní zkoušky a naposled souvisle mluvila anglicky se svými německými příbuznými. Před rodilými mluvčími mám o to větší trému. Naštěstí všichni byli moc milí a pochvalou ocenili mou snahu komunikovat i přes nějaké to zapomenuté slovíčko, tak jsem se přece jen rozkecala. A když si navíc můžete o své fotografovací vášni promluvit taky s fotografem jazykové bariéry padají.

Tento díl chci zaměřit na kouzelný les Priors Wood v Gordano Valley plný modrých zvonečků. Chci vám zprostředkovat zážitek z toho lesa, takže vyberu spoustu fotek. Myslím, že Priors Wood si to více než zaslouží. Je unikátní. Abych byla trochu zeměpisněji konkrétní většinu času jsem trávila v jihozápadní Anglii, což je nejteplejší místo Anglie :-D. Můžu potvrdit, po návratu domů jsem zažila šok zimou a vzápětí se nachladila.

Ačkoliv tady na jihozápadě Anglie každý den sprchlo, teplo bylo jaksi konstantní a pořád. A mě navíc uvítala Anglie hřejivou náručí, kdy první dva dny bylo opravdu krásně teplíčko a převážně slunečno. A mořský vzduch dělal taky své….No, přece jen tam už začalo jejich léto. Co se mě týče, léto s teplotami max. 25 stupňů by mi úplně stačilo 🙂

Jak uvidíte z fotek, Priors Wood je starý les, máte pocit, že za každým starým stromem číhá nějaký elf a kontroluje, jestli se chováte na procházce k lesu s úctou. Samotné stromy vypadají jako živá stvoření, některé torza připomínají mýtická zvířata a bytosti anebo mě šálil zrak? Přesvědčte se sami. Já jako člověk, který pochází ze země, kde jsou zvonečky chráněné a uvidíte je ve volné přírodě opravdu málo, jsem byla unešena tou modrou pokrývkou, jakoby zrcadlila modrost nebe na zemi….Tak ať vám k prohlížení fotek cinká kouzelná hudba modrých zvonků.

Příště si dáme anglický venkov !-)