Archiv pro rubriku: Fotografie

Výstava bonsají v botanické zahradě

Milí přátelé, konečně se zase hlásím s příspěvkem po velmi dlouhé době. Plánovaný přesun do Prahy proběhl, zabydlování a sžívání se s milovaným velkoměstem stále probíhá, prach z trosek minulého života se pomalu usazuje, nová životní rutina do kolejí zapadá.

No, možná se tady zase budeme více potkávat. Aspoň doufám. Měla jsem velkolepé plány s publikováním článků, s eshopem, tvorbou a vším možným. Ale člověk míní a život se žije a můj současný život mě převálcoval. V tom nejlepším možném smyslu. Takže míň keců, není čas ztrácet čas, a více fotek. Co se dál podaří realizovat ukáže až čas.

Osiřelý foťák jsem v období změn nevzala do rukou asi půl roku – až na nějaké dokumentární výjimky tvorba nulová. První fotografické vlaštovky ovšem opět přilétají, Muzák se taky činí, tak doufám, že to klapne a nebude tady pusto a prázdno.

A vezmu to od nejaktuálnějších fotek. Můžete se pokochat japonským estétismem dotaženým ad absurdum – a to na výstavě bonsají v botanické zahradě v pražské Tróji. Japonská zahrada je krásná a uklidňující, bonsaje vypiplané. Když tak na ně koukám, až mě to někdy bolí, jak je jejich tvůrci kroutí a přetváří – ale přeci jen nedokážu neobdivovat jejich umění. Já sama bych takhle nebyla schopna stromečkům vnucovat svou vůli, tak jsem to aspoň vyfotila. Užijte si tu krásu. A mějte prima dny!

Šeříkový keř a orchideje vypěstované kočkou

Hezký den!

Tak jsem si zas jednou dovolila ten luxus a namalovala obraz jen tak pro sebe a pro radost.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A taky proto, že dost bolo holých zdí :-) . Po rekonstrukci a velké očistě bytu mi čistě bílé holé zdi dělaly hrozně dobře. Ač mě maličko znervózňovaly ty haldy nepověšených obrazů v koutě, nemohla jsem si pomoct.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Porekonstrukční čas mě naučil jednu věc – když člověk zásadně mění svůj domov, ať už ho mění za jiný, nový nebo rekonstruuje zásadně ten starý, vždy je dobré nastěhovat jen to nejdůležitější a dekorace a zbytek nechat pěkně uležet, často si ten prostor sám řekne, co potřebuje. Zjistila jsem, že některé věci mi v každodenním provozu nefungují, jak jsem si představovala, takže jsem šíbla tu skříň tu lednici a tím, že jsem nespěchala, jsem měla možnost prostě svůj nový byt „zažít“….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A teď po půl roce od rekonstrukce vykrystalizovala má představa, jak chci dál koncipovat svůj domov – mimo jiné i co se týče barev, protože barvy jsou pro mě klíčové a jim se podřídí veškerý výběr dalších věcí do bytu, které si v budoucnu pořídím. Zjistila jsem, že mě přitahují jemné pastelové barvy na neutrálním podkladě, vyloženě mě tyhle barevné kombinace uklidňují, ověřila jsem si to při prohlížení spousty interiérů na bloglovin a pinterestu. A teda po celodenním shonu a po příchodu z práce vítám klídeček a pohodu především… A můj styl je takový eklektický, prostě osobitý mix, starého nového moderního i vintage.  Věci už nechci hromadit, v tomto případě platí vždycky – méně je více. Byt je tak mnohem vzdušnější i má mysl. :-) Věci, které si budu pořizovat už budou vyloženě srdeční věci anebo ryze praktické, nic na víc…..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Při malování nového obrazu do mé ložnice jsem tedy pochopitelně sáhla po jemných pastelových odstínech akrylových barev. Vyloženě jsem si střihla intuitivní malbu, kdy paletou bylo samotné plátno a střídala jsem roztírání barev štětcem s prskáním barvy spontánně jako Pollock :-D .   Není to tak jednoduché v rámci kompozice, jak by se zdálo,  obzvláště v umění je „umění jednoduchosti“ vyšší level a těžší disciplína, ale hrozně mě to bavilo. Byla v tom neuvěřitelná svoboda, ale tak nějak lehce kontrolovaná.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A najednou jsem měla před očima rozkvetlý šeříkový keř.

A co mají orchideje společného s šeříky? No nic.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Jen to, že momentálně teď obojí kvete v mé ložnici a nádherně zbarvené květy orchideje phalenopsis s obrazem hezky ladí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Orchideje v tak hojném počtu mi tentokrát vypěstovala naše kočička Amy. Vždycky s nadšením pětileté holčičky vítám každý zárodek nového stvolu a příslib květů, ale tentokrát dřív než vůbec nasadila květina nějaká poupata, Amy stihla stvol dvakrát zlomit.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Prostě jí to nedalo a musela na to okno lézt přes květináč. Nejspíš teda když jsem spala, nutno podotknout, protože jsem hlídala orchidej jak hlídací pes anebo jsem pokoj před touhle zahradnicí v mé nepřítomnosti zavírala. No, ale tak dlouho se chodí na okno, až se orchidej zlomí. Naštěstí orchideje reagují na zlomení stonku založením nové větvičky, ufff. Do té doby jsem to samozřejmě nevěděla, že. Do té doby se u nás prostě stonky nelámaly. Ale Aminka je velká zahradnice :-D A díky ní se teď kochám tolika květy, které bych já sama nikdy nevypěstovala…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pěstujete vy nebo vaši mazlíčci taky orchideje? A co šeříky? :-)

Moje anglická cesta I. – Kouzelný les Priors Wood

Pěkný den,

usaďte se, uvařte si čaj (jak jinak k anglickému čtení :-) ) a zvu vás na výlet do Anglie. Konečně se totiž dostávám ke svým fotkám, které jsem udělala na své anglické cestě. Podovolenkový nápor se konečně trochu utlumil, vracím se chtě nechtě „do normálu“ a tak můžu zavzpomínat skrze fotky na místa, která mě nadchla. Myslela jsem si, že jsem moc nefotila a nakonec jsem si přivezla 400 fotek…. Nějak jsem si tu dovolenou v cizí krásné zemi nechtěla užívat pouze skrze objektiv, ale hlavně na vlastní oči a smysly a nasávat atmosféru.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A protože i tak je těch fotek hodně a každá mě přenáší do kouzelného světa vzpomínek, dává mi pořádně zabrat být zdravě kritická a vybrat ten „zlatý výběr“. Nakonec si uděláme takový cestopisný seriálek. Pan Čapek má své Anglické listy, tak já si taky něco napíšu :-D .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

První den jsem strávila především na anglickém venkově u rodičů mých přátel a snažila se nějak „rozmluvit“ :-) . Angličtinu miluju, ale už je to dlouhá doba, kdy jsem skládala maturitní zkoušky a naposled souvisle mluvila anglicky se svými německými příbuznými. Před rodilými mluvčími mám o to větší trému. Naštěstí všichni byli moc milí a pochvalou ocenili mou snahu komunikovat i přes nějaké to zapomenuté slovíčko, tak jsem se přece jen rozkecala. A když si navíc můžete o své fotografovací vášni promluvit taky s fotografem jazykové bariéry padají.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tento díl chci zaměřit na kouzelný les Priors Wood v Gordano Valley plný modrých zvonečků. Chci vám zprostředkovat zážitek z toho lesa, takže vyberu spoustu fotek. Myslím, že Priors Wood si to více než zaslouží. Je unikátní. Abych byla trochu zeměpisněji konkrétní většinu času jsem trávila v jihozápadní Anglii, což je nejteplejší místo Anglie :-D . Můžu potvrdit, po návratu domů jsem zažila šok zimou a vzápětí se nachladila.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ačkoliv tady na jihozápadě Anglie každý den sprchlo, teplo bylo jaksi konstantní a pořád. A mě navíc uvítala Anglie hřejivou náručí, kdy první dva dny bylo opravdu krásně teplíčko a převážně slunečno. A mořský vzduch dělal taky své….No, přece jen tam už začalo jejich léto. Co se mě týče, léto s teplotami max. 25 stupňů by mi úplně stačilo :-)

Jak uvidíte z fotek, Priors Wood je starý les, máte pocit, že za každým starým stromem číhá nějaký elf a kontroluje, jestli se chováte na procházce k lesu s úctou. Samotné stromy vypadají jako živá stvoření, některé torza připomínají mýtická zvířata a bytosti anebo mě šálil zrak? Přesvědčte se sami. Já jako člověk, který pochází ze země, kde jsou zvonečky chráněné a uvidíte je ve volné přírodě opravdu málo, jsem byla unešena tou modrou pokrývkou, jakoby zrcadlila modrost nebe na zemi….Tak ať vám k prohlížení fotek cinká kouzelná hudba modrých zvonků.

Příště si dáme anglický venkov !-)

67/365 New

67/365

67/365

Před týdnem jsem se vrátila ze své cesty do Anglie. Mám tolik zážitků ke zpracování a pořád se kolem mě děje plno věcí, že zatím ještě nevím, z jaké strany zážitky uchopit. Nicméně jsem si sebou kromě fotek přivezla i nové pocity….Dovolená a potažmo návštěva cizí země a ochutnání jiných zvyků, chutí a barev je vždy neskutečně obohacující. Anglie mě v tomhle naprosto dostala. Zdejší jazyk jsem si zamilovala už na střední škole, ale neměla jsem, až na nějaké epizody, nikdy možnost slyšet ten jazyk kontinuálně a neustále celý týden v kuse a  navíc v „původním znění“ :-) . Ta naprostá jinakost téhle země mi rozšířila nejen vědomí, ale také mi pomohla rozšířit mou zónu komfortu. Přivezla jsem si sebou nejen suvenýry a fotky. Přivezla jsem si novou lásku k zajímavé zemi a také kýžený odstup k některým problémům, které jsem opouštěla při odletu. Dlouho se zdálo, že na dovolenou není nikdy ten pravý čas a teď se, myslím, ten čas naplnil a já odjela v pravou chvíli (řekla bych – za pět minut dvanáct). Teď jsem se vrátila posilněná a doufám, že budu žít z těch zážitků ještě hodně dlouho a dodají mi sílu na každodenní cestě….Můžete se těšit na spoustu fotek :-) a já musím sednout, vytřídit je a zeditovat a znovu se ve vzpomínkách vrátit. Už se na to moc těším….

Hezký víkend!

 

65/365 Z hluboka se nadechnout…

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

a zůstat klidná….Klid nám nikdo nedá, nenajdeme ho venku. Klid čeká uvnitř nás, až ho zase objevíme, až zjistíme, že nemá smysl tlačit na pilu, na druhé, na sebe, na okolnosti. Občas trocha fatalismu neuškodí. Prostě jen zhluboka dýchat a jenom být – a nemusíme být ani zen budhisti, i když pozdravit ráno slunce je fajn….Všichni jsme vystresovaní, unavení, chybí nám bazální zdvořilost, došla empatie a narážíme na sebe v tom každodenním tanci, kdy hudba je těžce neharmonická. Nenacházíme svůj rytmus. Kdepak se ztratil? Někde v tom šíleném tempu dnešní doby, v našich očekáváních.

Zdravím sluníčko a říkám sama sobě: hej dobré ráno – zhluboka se nadechni a buď v klidu, odpočívej, nikam se nehoň, nenech se honit, věř sama v sebe a všecko zas bude dobrý. Nejde o to bejt pořád šťastnej nebo nešťastnej, někdy jde o to jenom bejt.

 

62/365 Pink and Blue

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Počasí nám poněkud hapruje, jaro se lehce šprajclo, ale všechno je v plném květu tak, že to nestačím ani objektivem monitorovat. V paměťové kartě převládají fotky z pražského výletu, které ještě nejsou zpracované a čekají ve frontě, ale dneska to chtělo trochu povzbudivé květeny. Škoda vyhnat člověka ven do práce fakt :-D ….. Tuhle fotečku jsem taky ulovila v Praze Chvalech, když jsme se šly projít plné dojmů z výstavy Jiřího Trnky. Chvaly jsou taková mini vesnice a nebyla nouze o pěkné květy v zahrádkách. Moc se mi líbila ta kombinace růžové a modré a snažila jsem se jí dostat ve správném úhlu do záběru…V dnešním deštivém počasí, jako když najdu.

61/365 Think Pink!

61/365

Po včerejší práci až do noci a jedné zlomené noze v rodině, si dneska nasazuju na své nevyspalé oči růžové brýle a hledím vpřed k zítřku. Protože možná mě osud zkouší, kolik toho vydržím (a on ví, že toho vydržím sakra hodně), možná mě posiluje na další větší úkoly – OK challenge accepted, ale dneska je pátek a zítra si prostě beru volno – zdrhám. Ono se to totiž někdy nezdá, ale i matka je kupodivu jenom člověk a potřebuje dovolenou. A tak sobecky neruším plány, kličkuju a improvizuje a ať se zas pro změnu chvíli stará někdo jinej. Já si  pojedu vyléčit svoji ponorku a načerpat doufám výživný matroš na nový článek aka – kultura, dobré kafe a moje velkoměsto…na otočku, ale přece!

Krásný víkend! :-D