Fotokalendář 2019 a moje plány

Tak už si brzy odškrtneme poslední den v kalendáři roku 2018. Já stříhám doslova metr… V praxi se to má tak, že se ohlížím jen za svou fotografickou tvorbou, kterou jsem shrnula ve 12 fotografiích mého fotokalendáře 2019.

Fotokalendář je pro mě formou ohlížení se zpět přes rameno, co jsem za ten rok zvládla, kolik jsem toho udělala, kam jsem se posunula, co mi to dalo a co můžu dát já díky tomu druhým. Doufám, že kalendář bude pro ty, kteří si ho pořídí, estetickým průvodcem v novém roce.

jaro

jaro

Výběr fotek pro kalendář je vždycky výzva – vybrat 12 nejlepších fotek uplynulého roku tak, aby byli důstojnými společníky po celý nastávající rok? To je hra, kterou mě baví hrát a výběr je rok od roku lepší…..

léto

A že rok 2019 bude lepší, na to si já vsadím. Totiž místo nějakého bilancování a dumání nad tím, co se mi letos stalo, jsem rovnou učinila kroky. Rok 2018 byl pro mě osobně a pracovně velmi těžký a uvědomila jsem si, že takhle už to dál nejde. Uvědomila jsem si, že dělám (už léta) práci, kterou jsem si nevybrala, že větší část dne věnuji něčemu, co mě vlastně otravuje. Pravda, ne vždycky to byla tak otravná práce, ale za poslední dva roky jsem se pracovně posunula někam, kde už jsem nechtěla být. Vysávalo to ze mě veškerou energii, jako bych ji házela do černé díry, až jsem do té černé díry málem zahučela sama. Rozhodnutí dát výpověď si vynutilo moje tělo a duše. Hlava v tomhle byla dost opožděná, pořád se v ní honily argumenty proti, strachy, praktické obavy…..Ale tělo zavelelo: „A dost!“ A že tělo je často moudřejší než hlava to jsem si tím opravdu potvrdila. Ne nadarmo se říká: „follow your heart and take your brain with you“. Ano, následovat své srdce bezhlavě nemá smysl a kamikadze opravdu nejsem, složenky se sami nezaplatí, děti se ještě samy neuživí. Nicméně někdy opravdu stačí tomu srdci naslouchat a ona už se nějaká ta cesta najde, obzlášť když nám hlava drží pevně na krku….

podzim

Od nového roku tedy budu více dělat to, co mám ráda a méně se nechám drtit logickým úsudkem – v ideálním případě budu usilovat o konsenzus mezi srdcem a hlavou. Co to znamená? Že budu více fotit, budu více psát……, budu se učit…a budu sledovat, kam mě to dovede. V tuto chvíli je pro mě svoboda natolik důležitá, že potřebuju být na volné noze… Je to skok do neznáma, a věřím, že si tím skokem nezlomím vaz. A co to znamená pro druhé? Že budu více spokojený a klidný člověk doma i práci, že se budu snažit mým klientům předat tu radost z mé práce, že budu moci hrdě používat hashtag #ilovemyjob místo #ihatemyjob 😀 Budu doufat, že moje psaní bude užitečné a že moje fotky budou krásně neužitečné a přesto velmi potřebné. Protože krásu všichni potřebujeme v běhu všedních dní. A všední dny se nám nevyhnou ani když děláme, co máme rádi, což?

zima

Takže ať už skáčete z výšky nebo jdete po vyšlapané stezce, přeji Vám ať je ten rok 2019 mnohem lepší než rok 2018. Ať jste zdraví a šťastní, protože vězte, že ten osud do kalendáře si z větší části píšeme sami. Tak ať je to skvělý příběh a vy v něm hrajete hlavní roli!

Anglie 2018 – Weston-Super-Mare

Články z Anglie budou takovým návratem v čase do srpnového týdne, který jsem zde strávila. Když jsem si plánovala letošní cesty, věděla jsem, že chci opět navštívit moje srdeční záležitosti – místa, která mám spojeny s rodinou či přáteli. Anglie je takovým místem. Bydlí tam moje úžasná kamarádka Romi, díky níž jsem mohla poznat blíže krajinu i zdejší lidi. Je zvláštní, jak vám místa, které navštívíte rozšíří vaše vědomí, zónu komfortu a otevřou vaše srdce. Není to o tom, za každou cenu vykřikovat, že v jiných zemích mají trávu zelenější (jakože v Anglii ji opravdu mají), ale poznávat a obohacovat se. Cestování mě naplňuje, možná o to víc, že jsem v uplynulých dvou dekádách mnoho příležitostí k cestování neměla. Teď jsem nazula toulavé tenisky a poznávám samu sebe skrze nová místa. A doufám, že budete chtít ta místa poznávat se mnou skrze moje fotky.

Weston-Super-Mare je přímořské městečko cca 30 minut (cestou autem) vzdálené od Bristolu, hlavního města Somersetu, kterýžto leží v Jihozápadní Anglii… Typické anglické domky, moře, příroda…Letos jsem zde byla podruhé a pořád je co objevovat a obdivovat. Není to taková ta typická dovolená u moře (jakou jsem třeba zažila teď v Itálii) – moc se nevykoupete, pokud nejste otužilý Angličan obyvatel Westonu. Moře je zde jiné….především studenější, ale i tak nemáte pocit, že jste o něco ochuzeni. Pro mě je setkání s mořem pokaždé o velké lásce. Co byste taky čekali od Ryby, která žije v srdci Evropy v zemi bez moře….No posudťe sami, jestli i vás Weston osloví….Ke mě mluví krásnou britskou angličtinou, křikem racků, šumem moře, vůní čerstvých ryb, anglickou pohostinností, ostrovní architekturou…

 

DOV – nezpracované vzpomínky

Archív fotografa je něco jako jeho podvědomí. Občas se stane, že jsou tam věci, které nikdo nezpracoval…A ty věci čekají….. třeba tři čtvrtě roku jako v tomto případě. Až teď jsem měla odvahu sáhnout si do podvědomí a vynést na světlo vše – obrazy, vlastní emoce, příběh. A že v následujících fotkách je zakletý příběh. Co si budeme vykládat je pěkně temný, jenže i temné příběhy jsou součásti nás samotných – neměly by truchlit někde ve sklepení podvědomí, kde na ně nevidíme. Vyjít z kůží na trh je to nejtěžší, přijmout vlastní příběh je to nejtěžší, ale když to uděláme, tak tu temnotu osvítí žárovka vědomí a my osvobodíme samy sebe……

Tak tedy:

DOV – Dolní Oblast Vítkovic – nezpracované vzpomínky by Ema

 

Výstava bonsají v botanické zahradě

Milí přátelé, konečně se zase hlásím s příspěvkem po velmi dlouhé době. Plánovaný přesun do Prahy proběhl, zabydlování a sžívání se s milovaným velkoměstem stále probíhá, prach z trosek minulého života se pomalu usazuje, nová životní rutina do kolejí zapadá.

No, možná se tady zase budeme více potkávat. Aspoň doufám. Měla jsem velkolepé plány s publikováním článků, s eshopem, tvorbou a vším možným. Ale člověk míní a život se žije a můj současný život mě převálcoval. V tom nejlepším možném smyslu. Takže míň keců, není čas ztrácet čas, a více fotek. Co se dál podaří realizovat ukáže až čas.

Osiřelý foťák jsem v období změn nevzala do rukou asi půl roku – až na nějaké dokumentární výjimky tvorba nulová. První fotografické vlaštovky ovšem opět přilétají, Muzák se taky činí, tak doufám, že to klapne a nebude tady pusto a prázdno.

A vezmu to od nejaktuálnějších fotek. Můžete se pokochat japonským estétismem dotaženým ad absurdum – a to na výstavě bonsají v botanické zahradě v pražské Tróji. Japonská zahrada je krásná a uklidňující, bonsaje vypiplané. Když tak na ně koukám, až mě to někdy bolí, jak je jejich tvůrci kroutí a přetváří – ale přeci jen nedokážu neobdivovat jejich umění. Já sama bych takhle nebyla schopna stromečkům vnucovat svou vůli, tak jsem to aspoň vyfotila. Užijte si tu krásu. A mějte prima dny!

Šeříkový keř a orchideje vypěstované kočkou

Hezký den!

Tak jsem si zas jednou dovolila ten luxus a namalovala obraz jen tak pro sebe a pro radost.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A taky proto, že dost bolo holých zdí :-). Po rekonstrukci a velké očistě bytu mi čistě bílé holé zdi dělaly hrozně dobře. Ač mě maličko znervózňovaly ty haldy nepověšených obrazů v koutě, nemohla jsem si pomoct.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Porekonstrukční čas mě naučil jednu věc – když člověk zásadně mění svůj domov, ať už ho mění za jiný, nový nebo rekonstruuje zásadně ten starý, vždy je dobré nastěhovat jen to nejdůležitější a dekorace a zbytek nechat pěkně uležet, často si ten prostor sám řekne, co potřebuje. Zjistila jsem, že některé věci mi v každodenním provozu nefungují, jak jsem si představovala, takže jsem šíbla tu skříň tu lednici a tím, že jsem nespěchala, jsem měla možnost prostě svůj nový byt „zažít“….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A teď po půl roce od rekonstrukce vykrystalizovala má představa, jak chci dál koncipovat svůj domov – mimo jiné i co se týče barev, protože barvy jsou pro mě klíčové a jim se podřídí veškerý výběr dalších věcí do bytu, které si v budoucnu pořídím. Zjistila jsem, že mě přitahují jemné pastelové barvy na neutrálním podkladě, vyloženě mě tyhle barevné kombinace uklidňují, ověřila jsem si to při prohlížení spousty interiérů na bloglovin a pinterestu. A teda po celodenním shonu a po příchodu z práce vítám klídeček a pohodu především… A můj styl je takový eklektický, prostě osobitý mix, starého nového moderního i vintage.  Věci už nechci hromadit, v tomto případě platí vždycky – méně je více. Byt je tak mnohem vzdušnější i má mysl. 🙂 Věci, které si budu pořizovat už budou vyloženě srdeční věci anebo ryze praktické, nic na víc…..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Při malování nového obrazu do mé ložnice jsem tedy pochopitelně sáhla po jemných pastelových odstínech akrylových barev. Vyloženě jsem si střihla intuitivní malbu, kdy paletou bylo samotné plátno a střídala jsem roztírání barev štětcem s prskáním barvy spontánně jako Pollock :-D.   Není to tak jednoduché v rámci kompozice, jak by se zdálo,  obzvláště v umění je „umění jednoduchosti“ vyšší level a těžší disciplína, ale hrozně mě to bavilo. Byla v tom neuvěřitelná svoboda, ale tak nějak lehce kontrolovaná.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A najednou jsem měla před očima rozkvetlý šeříkový keř.

A co mají orchideje společného s šeříky? No nic.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Jen to, že momentálně teď obojí kvete v mé ložnici a nádherně zbarvené květy orchideje phalenopsis s obrazem hezky ladí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Orchideje v tak hojném počtu mi tentokrát vypěstovala naše kočička Amy. Vždycky s nadšením pětileté holčičky vítám každý zárodek nového stvolu a příslib květů, ale tentokrát dřív než vůbec nasadila květina nějaká poupata, Amy stihla stvol dvakrát zlomit.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Prostě jí to nedalo a musela na to okno lézt přes květináč. Nejspíš teda když jsem spala, nutno podotknout, protože jsem hlídala orchidej jak hlídací pes anebo jsem pokoj před touhle zahradnicí v mé nepřítomnosti zavírala. No, ale tak dlouho se chodí na okno, až se orchidej zlomí. Naštěstí orchideje reagují na zlomení stonku založením nové větvičky, ufff. Do té doby jsem to samozřejmě nevěděla, že. Do té doby se u nás prostě stonky nelámaly. Ale Aminka je velká zahradnice 😀 A díky ní se teď kochám tolika květy, které bych já sama nikdy nevypěstovala…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pěstujete vy nebo vaši mazlíčci taky orchideje? A co šeříky? 🙂

Moje anglická cesta I. – Kouzelný les Priors Wood

Pěkný den,

usaďte se, uvařte si čaj (jak jinak k anglickému čtení :-)) a zvu vás na výlet do Anglie. Konečně se totiž dostávám ke svým fotkám, které jsem udělala na své anglické cestě. Podovolenkový nápor se konečně trochu utlumil, vracím se chtě nechtě „do normálu“ a tak můžu zavzpomínat skrze fotky na místa, která mě nadchla. Myslela jsem si, že jsem moc nefotila a nakonec jsem si přivezla 400 fotek…. Nějak jsem si tu dovolenou v cizí krásné zemi nechtěla užívat pouze skrze objektiv, ale hlavně na vlastní oči a smysly a nasávat atmosféru.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A protože i tak je těch fotek hodně a každá mě přenáší do kouzelného světa vzpomínek, dává mi pořádně zabrat být zdravě kritická a vybrat ten „zlatý výběr“. Nakonec si uděláme takový cestopisný seriálek. Pan Čapek má své Anglické listy, tak já si taky něco napíšu :-D.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

První den jsem strávila především na anglickém venkově u rodičů mých přátel a snažila se nějak „rozmluvit“ :-). Angličtinu miluju, ale už je to dlouhá doba, kdy jsem skládala maturitní zkoušky a naposled souvisle mluvila anglicky se svými německými příbuznými. Před rodilými mluvčími mám o to větší trému. Naštěstí všichni byli moc milí a pochvalou ocenili mou snahu komunikovat i přes nějaké to zapomenuté slovíčko, tak jsem se přece jen rozkecala. A když si navíc můžete o své fotografovací vášni promluvit taky s fotografem jazykové bariéry padají.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tento díl chci zaměřit na kouzelný les Priors Wood v Gordano Valley plný modrých zvonečků. Chci vám zprostředkovat zážitek z toho lesa, takže vyberu spoustu fotek. Myslím, že Priors Wood si to více než zaslouží. Je unikátní. Abych byla trochu zeměpisněji konkrétní většinu času jsem trávila v jihozápadní Anglii, což je nejteplejší místo Anglie :-D. Můžu potvrdit, po návratu domů jsem zažila šok zimou a vzápětí se nachladila.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ačkoliv tady na jihozápadě Anglie každý den sprchlo, teplo bylo jaksi konstantní a pořád. A mě navíc uvítala Anglie hřejivou náručí, kdy první dva dny bylo opravdu krásně teplíčko a převážně slunečno. A mořský vzduch dělal taky své….No, přece jen tam už začalo jejich léto. Co se mě týče, léto s teplotami max. 25 stupňů by mi úplně stačilo 🙂

Jak uvidíte z fotek, Priors Wood je starý les, máte pocit, že za každým starým stromem číhá nějaký elf a kontroluje, jestli se chováte na procházce k lesu s úctou. Samotné stromy vypadají jako živá stvoření, některé torza připomínají mýtická zvířata a bytosti anebo mě šálil zrak? Přesvědčte se sami. Já jako člověk, který pochází ze země, kde jsou zvonečky chráněné a uvidíte je ve volné přírodě opravdu málo, jsem byla unešena tou modrou pokrývkou, jakoby zrcadlila modrost nebe na zemi….Tak ať vám k prohlížení fotek cinká kouzelná hudba modrých zvonků.

Příště si dáme anglický venkov !-)

67/365 New

67/365

67/365

Před týdnem jsem se vrátila ze své cesty do Anglie. Mám tolik zážitků ke zpracování a pořád se kolem mě děje plno věcí, že zatím ještě nevím, z jaké strany zážitky uchopit. Nicméně jsem si sebou kromě fotek přivezla i nové pocity….Dovolená a potažmo návštěva cizí země a ochutnání jiných zvyků, chutí a barev je vždy neskutečně obohacující. Anglie mě v tomhle naprosto dostala. Zdejší jazyk jsem si zamilovala už na střední škole, ale neměla jsem, až na nějaké epizody, nikdy možnost slyšet ten jazyk kontinuálně a neustále celý týden v kuse a  navíc v „původním znění“ :-). Ta naprostá jinakost téhle země mi rozšířila nejen vědomí, ale také mi pomohla rozšířit mou zónu komfortu. Přivezla jsem si sebou nejen suvenýry a fotky. Přivezla jsem si novou lásku k zajímavé zemi a také kýžený odstup k některým problémům, které jsem opouštěla při odletu. Dlouho se zdálo, že na dovolenou není nikdy ten pravý čas a teď se, myslím, ten čas naplnil a já odjela v pravou chvíli (řekla bych – za pět minut dvanáct). Teď jsem se vrátila posilněná a doufám, že budu žít z těch zážitků ještě hodně dlouho a dodají mi sílu na každodenní cestě….Můžete se těšit na spoustu fotek 🙂 a já musím sednout, vytřídit je a zeditovat a znovu se ve vzpomínkách vrátit. Už se na to moc těším….

Hezký víkend!

 

65/365 Z hluboka se nadechnout…

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

a zůstat klidná….Klid nám nikdo nedá, nenajdeme ho venku. Klid čeká uvnitř nás, až ho zase objevíme, až zjistíme, že nemá smysl tlačit na pilu, na druhé, na sebe, na okolnosti. Občas trocha fatalismu neuškodí. Prostě jen zhluboka dýchat a jenom být – a nemusíme být ani zen budhisti, i když pozdravit ráno slunce je fajn….Všichni jsme vystresovaní, unavení, chybí nám bazální zdvořilost, došla empatie a narážíme na sebe v tom každodenním tanci, kdy hudba je těžce neharmonická. Nenacházíme svůj rytmus. Kdepak se ztratil? Někde v tom šíleném tempu dnešní doby, v našich očekáváních.

Zdravím sluníčko a říkám sama sobě: hej dobré ráno – zhluboka se nadechni a buď v klidu, odpočívej, nikam se nehoň, nenech se honit, věř sama v sebe a všecko zas bude dobrý. Nejde o to bejt pořád šťastnej nebo nešťastnej, někdy jde o to jenom bejt.