61/365 Think Pink!

61/365

Po včerejší práci až do noci a jedné zlomené noze v rodině, si dneska nasazuju na své nevyspalé oči růžové brýle a hledím vpřed k zítřku. Protože možná mě osud zkouší, kolik toho vydržím (a on ví, že toho vydržím sakra hodně), možná mě posiluje na další větší úkoly – OK challenge accepted, ale dneska je pátek a zítra si prostě beru volno – zdrhám. Ono se to totiž někdy nezdá, ale i matka je kupodivu jenom člověk a potřebuje dovolenou. A tak sobecky neruším plány, kličkuju a improvizuje a ať se zas pro změnu chvíli stará někdo jinej. Já si  pojedu vyléčit svoji ponorku a načerpat doufám výživný matroš na nový článek aka – kultura, dobré kafe a moje velkoměsto…na otočku, ale přece!

Krásný víkend! :-D

60/365 Malé sluníčko…

60/365

60/365

Víkendový déšť byl docela fajn, ale všeho nějak moc škodí….V našem slzavém údolí se pořád převalují mlhy, je šedo a zataženo jako na podzim, a to člověka spíš uspává než že by ho to pudilo k nějaké aktivitě…A doma mi rozkvetlo poupě Pryskyřníku (Ranunculus) – takové malé sluníčko na mém osobním nebi. Jó, Ema se nechytá stébla, ale rovnou stonku pořádný kytky :-D . A na splín a šeď vůkol barvy a květiny prostě fungujou, ale někdy je potřeba ještě více, zajít na kafe s kamarádkou, dlouhý dvouhodinový telefonní hovor s mou druhou polovičkou, plány na tvorbu a hlavně plány na cesty. To je to, čím teď žiju. Je třeba se vymanit se sevření každodennosti a okolních hor a vyrazit ze svého mikrosvěta do světa! Vykouknout za horizont, načerpat čerstvý vítr do plachet, inspiraci a energii do další práce a k zvládnutí všech těch povinností, které by kolikrát umořily vola…

 

59/365 Víkendový déšť…

59/365

59/365

…mě inspiroval k této fotce.

Když celý víkend prší, člověk to někdy uvítá a zabaví se doma. Ranní ťukání deště na římsu je příjemným zvukem, když člověk nemusí spěchat z postele ven. Všechno je lenivé a pomalé, vyzývající k odpočinku. Nemůžu tedy říct, že bych moc lenošila, měla jsem i tak spoustu práce (naštěstí té tvůrčí), ale každopádně z postele jsem se dostávala pomalu. Jenže dodělávky v bytě volaly po mé ruce, a protože volání znělo těžce vyčítavě, vyhrnula jsem si rukávy a vymalovala kromě jednoho obrazu pastelem i kousek zdi v chodbě – abych zas měla na chvíli alibi, protože přece jen raději poletuju venku s foťákem anebo tvořím jiným způsobem než s kýblem primalexu…

Každopádně když jsem se tak líně rozhlížela to sobotní ráno z postele  s úžasným pocitem, že nikam a nic nemusím, padlo mi oko na moji orchidej na okně – objevil se tam další nový květ. A tak jsem chytla po snídani foťák a šla si chvíli hrát s novým květem.

 

58/365 Heboučké a růžové….

58/365

58/365

poupě magnólie. Mám magnólie strašně ráda – jejich květy. Vůně je spíš těžká než jarně svěží, ale květy jsou nádherné. A když jsem viděla první poupátka vykukovat z kožíšku, tak jsem měla velkou radost. Teď budu pravidelně kontrolovat stromek v lesoparku, jestli už vypučely :-) . A vy se to dozvíte taky, až tady uvidíte květy magnólie.

 

57/365 Čekání na Azalku

57/365

57/365

Poupata jsou hlavní jarní téma. Všechno pučí a člověk nadšeně čeká, co se z toho vyklube. V lesoparku, který udělali z našeho lesa, je spousta keřů azalek. Z lesoparku už tak nadšená nejsem, protože kam člověk a jeho bagry šlápnou, sto let nic neroste. Nesystematické vykácení půlky lesa a nahrazení statných stromů, které rostly léta a stínily pocestnému, neduživými drobnými stromky, by si příroda nikdy nedovolila. Ale co už, žijeme v civilizaci, která všechno musí přizpůsobit sama sobě. Já se těším až rozkvetou ty azalky….nebo rododendrony? Jsem ostuda, ale pořád se mi pletou – jdu to nastudovat :-) .

Vítání jara

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jak jinak vítá nadšený fotograf jaro než tím, že běhá po venku a loví do objektivu tu jarní nádheru! Všechno kvete a já jsem ve svém živlu. Jako vždy po dlouhém půstu od listopadu do jara, kdy venku nic nekvetlo a dny byly k uzoufání krátké….Prodlužující se dny a měkké jarní světlo má své kouzlo – nabíjí mě energií. Až tak, že spíš musím dávat pozor, abych to nepřepálila :-D . Takže nejen vábení bohyně Vesny musím naslouchat, ale i mému postaršímu tělu. Nějaký tělesný detox u mě ještě nenastal, nicméně neustále detoxuju postupně celý svůj život – uklízím, třídím a zhusta vyhazuju všechno nepotřebné, odhazuju zátěž, abych mohla vzlétnout. Jó, ta Vesna je ale kouzelnice. No, nicméně těma nohama furt přikována k zemi, ono přitom poletování člověk si může taky pěkně natlouct, že jo. Né že by mě to někdy odradilo….

Takže tady mám várku prvních jarních úlovků a můžeme se těšit, že jich bude jen přibývat, už dneska mám spoustu materiálu na paměťové kartě, který jsem ještě nestihla prohlídnout natož editovat – já totiž nevím co dřív, jak to jaro se mnou šije :-) A to je teprve začátek!

Přeji krásné vítání jara!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bez sněženek není jaro…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

…a bez krokusů jakbysmet

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Letos jsem je stihla na poslední chvíli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

To jsou ta velká jarní očekávání.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když najde Petr klíč od jara…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A hyacint přímo domácí, vyslyšel volání jara přímo v květináči na mé lodžii…

56/365 Královniny žluté šaty

56/365

56/365

Zdá se, že Ranunculus neboli Pryskyřník konkuruje královně květin růži. Je ještě neokoukaný a nosí stejně krásné šatičky seskládáné ze spousty okvětních lístků. A ta žlutá barva je tak nabíjející, jako sluníčko venku. Konečně svítí a rozehřívá naše duše, protože kdo by byl otrávený, když konečně nastalo jaro a můžeme dokonce v triku vyrazit ven. Já byla díky tomu o víkendu lehce hyperaktivní, proběhl doma jarní úklid lodžie, ve které bylo ještě plno harampádí z rekonstrukce, začala jsem nový obraz na zakázku (jako vždy je to výzva), chystám spoustu novinek do eshopu, a ještě jsem šla ven fotit a rekognoskovat terén, co všechno kvete a chystá se kvést, hlavou se mi rojí tolik nápadů, že mi pomalu nedají ani včas usnout, a pak v pondělí ráno koukám na budík jako vejr. :-D No, hlavní je ten začátek jara nepřepálit a v klidu vychutnávat ty dary, vyhřívat se v přízni slunce….

 

54/365 Křehký jarní sen

54/365

54/365

Konečně jsem se dostala ven v příjemný slunečný den a podařilo se mi na mém oblíbeném místě opět najít něžné a křehké poslíčky jara. Bez sněženek by to nebylo prostě ono. Každý rok musím nafotit tyhle křehulky, děj se, co děj. Letos, díky dlouhému marodění, už jsem byla ve stresu, že to nestihnu. Nakonec ty věčné návraty zimy byly k něčemu dobré asi, sněženky na mě počkaly…..To pravé jaro pro mě prostě nastává až se obklopím vší tou jarní drobotinou –  schovává se v květinách, které sní svůj dočasný a velice křehký krásný sen…

53/365 Kontrasty pro dobrou náladu

53/365

53/365

Barevné hrátky a kontrasty mě baví, jak je vidno i z téhle fotky. Dostala jsem totiž nádherně vybarvené karafiáty a musela je pořádně zvěčnit, přemýšlela jsem, co by slušelo tomuto rozjařenému oranžovému květu a odpověď byla nasnadě…..kontrast s modrou. Karafiáty jsou bohužel malinko utlačované ve světě květin a mají to na svědomí neblahá léta minulá, kdy na trhu byly nejdostupnější hlavně karafiáty, a každá žena dostala ten svůj rudý na MDŽ….Je to škoda, karafiát je kytka krásná a má skvělou výdrž ve váze. Ráda si kupuju i celou kytici těch mini karafiátků. Tento velký solitér je vybarvený krásně, vyloženě vzbuzuje dobrou náladu a jakou má volánkovou sukýnku…Je to pro mě určitě vítané zpestření, kdy většinou člověk dostává růže. Růže sice miluju, ale jsou už malinko profláklé, člověk si musí s nimi vyhrát, aby neudělal další fádní fotku k těm miliónům, co už byly kdysi kdesi nafoceny… A tak profláklý karafiát z minulosti možná čeká pestrá budoucnost bez předsudků. Já teda proti květinám nemám nejmenší předsudek, miluju je všechny (pokud teda zrovna nemluvíme o bolševníku :-D ).