59/365 Víkendový déšť…

59/365

59/365

…mě inspiroval k této fotce.

Když celý víkend prší, člověk to někdy uvítá a zabaví se doma. Ranní ťukání deště na římsu je příjemným zvukem, když člověk nemusí spěchat z postele ven. Všechno je lenivé a pomalé, vyzývající k odpočinku. Nemůžu tedy říct, že bych moc lenošila, měla jsem i tak spoustu práce (naštěstí té tvůrčí), ale každopádně z postele jsem se dostávala pomalu. Jenže dodělávky v bytě volaly po mé ruce, a protože volání znělo těžce vyčítavě, vyhrnula jsem si rukávy a vymalovala kromě jednoho obrazu pastelem i kousek zdi v chodbě – abych zas měla na chvíli alibi, protože přece jen raději poletuju venku s foťákem anebo tvořím jiným způsobem než s kýblem primalexu…

Každopádně když jsem se tak líně rozhlížela to sobotní ráno z postele  s úžasným pocitem, že nikam a nic nemusím, padlo mi oko na moji orchidej na okně – objevil se tam další nový květ. A tak jsem chytla po snídani foťák a šla si chvíli hrát s novým květem.

 

58/365 Heboučké a růžové….

58/365

58/365

poupě magnólie. Mám magnólie strašně ráda – jejich květy. Vůně je spíš těžká než jarně svěží, ale květy jsou nádherné. A když jsem viděla první poupátka vykukovat z kožíšku, tak jsem měla velkou radost. Teď budu pravidelně kontrolovat stromek v lesoparku, jestli už vypučely :-) . A vy se to dozvíte taky, až tady uvidíte květy magnólie.

 

57/365 Čekání na Azalku

57/365

57/365

Poupata jsou hlavní jarní téma. Všechno pučí a člověk nadšeně čeká, co se z toho vyklube. V lesoparku, který udělali z našeho lesa, je spousta keřů azalek. Z lesoparku už tak nadšená nejsem, protože kam člověk a jeho bagry šlápnou, sto let nic neroste. Nesystematické vykácení půlky lesa a nahrazení statných stromů, které rostly léta a stínily pocestnému, neduživými drobnými stromky, by si příroda nikdy nedovolila. Ale co už, žijeme v civilizaci, která všechno musí přizpůsobit sama sobě. Já se těším až rozkvetou ty azalky….nebo rododendrony? Jsem ostuda, ale pořád se mi pletou – jdu to nastudovat :-) .

Vítání jara

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jak jinak vítá nadšený fotograf jaro než tím, že běhá po venku a loví do objektivu tu jarní nádheru! Všechno kvete a já jsem ve svém živlu. Jako vždy po dlouhém půstu od listopadu do jara, kdy venku nic nekvetlo a dny byly k uzoufání krátké….Prodlužující se dny a měkké jarní světlo má své kouzlo – nabíjí mě energií. Až tak, že spíš musím dávat pozor, abych to nepřepálila :-D . Takže nejen vábení bohyně Vesny musím naslouchat, ale i mému postaršímu tělu. Nějaký tělesný detox u mě ještě nenastal, nicméně neustále detoxuju postupně celý svůj život – uklízím, třídím a zhusta vyhazuju všechno nepotřebné, odhazuju zátěž, abych mohla vzlétnout. Jó, ta Vesna je ale kouzelnice. No, nicméně těma nohama furt přikována k zemi, ono přitom poletování člověk si může taky pěkně natlouct, že jo. Né že by mě to někdy odradilo….

Takže tady mám várku prvních jarních úlovků a můžeme se těšit, že jich bude jen přibývat, už dneska mám spoustu materiálu na paměťové kartě, který jsem ještě nestihla prohlídnout natož editovat – já totiž nevím co dřív, jak to jaro se mnou šije :-) A to je teprve začátek!

Přeji krásné vítání jara!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bez sněženek není jaro…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

…a bez krokusů jakbysmet

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Letos jsem je stihla na poslední chvíli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

To jsou ta velká jarní očekávání.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když najde Petr klíč od jara…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A hyacint přímo domácí, vyslyšel volání jara přímo v květináči na mé lodžii…

56/365 Královniny žluté šaty

56/365

56/365

Zdá se, že Ranunculus neboli Pryskyřník konkuruje královně květin růži. Je ještě neokoukaný a nosí stejně krásné šatičky seskládáné ze spousty okvětních lístků. A ta žlutá barva je tak nabíjející, jako sluníčko venku. Konečně svítí a rozehřívá naše duše, protože kdo by byl otrávený, když konečně nastalo jaro a můžeme dokonce v triku vyrazit ven. Já byla díky tomu o víkendu lehce hyperaktivní, proběhl doma jarní úklid lodžie, ve které bylo ještě plno harampádí z rekonstrukce, začala jsem nový obraz na zakázku (jako vždy je to výzva), chystám spoustu novinek do eshopu, a ještě jsem šla ven fotit a rekognoskovat terén, co všechno kvete a chystá se kvést, hlavou se mi rojí tolik nápadů, že mi pomalu nedají ani včas usnout, a pak v pondělí ráno koukám na budík jako vejr. :-D No, hlavní je ten začátek jara nepřepálit a v klidu vychutnávat ty dary, vyhřívat se v přízni slunce….

 

54/365 Křehký jarní sen

54/365

54/365

Konečně jsem se dostala ven v příjemný slunečný den a podařilo se mi na mém oblíbeném místě opět najít něžné a křehké poslíčky jara. Bez sněženek by to nebylo prostě ono. Každý rok musím nafotit tyhle křehulky, děj se, co děj. Letos, díky dlouhému marodění, už jsem byla ve stresu, že to nestihnu. Nakonec ty věčné návraty zimy byly k něčemu dobré asi, sněženky na mě počkaly…..To pravé jaro pro mě prostě nastává až se obklopím vší tou jarní drobotinou –  schovává se v květinách, které sní svůj dočasný a velice křehký krásný sen…

53/365 Kontrasty pro dobrou náladu

53/365

53/365

Barevné hrátky a kontrasty mě baví, jak je vidno i z téhle fotky. Dostala jsem totiž nádherně vybarvené karafiáty a musela je pořádně zvěčnit, přemýšlela jsem, co by slušelo tomuto rozjařenému oranžovému květu a odpověď byla nasnadě…..kontrast s modrou. Karafiáty jsou bohužel malinko utlačované ve světě květin a mají to na svědomí neblahá léta minulá, kdy na trhu byly nejdostupnější hlavně karafiáty, a každá žena dostala ten svůj rudý na MDŽ….Je to škoda, karafiát je kytka krásná a má skvělou výdrž ve váze. Ráda si kupuju i celou kytici těch mini karafiátků. Tento velký solitér je vybarvený krásně, vyloženě vzbuzuje dobrou náladu a jakou má volánkovou sukýnku…Je to pro mě určitě vítané zpestření, kdy většinou člověk dostává růže. Růže sice miluju, ale jsou už malinko profláklé, člověk si musí s nimi vyhrát, aby neudělal další fádní fotku k těm miliónům, co už byly kdysi kdesi nafoceny… A tak profláklý karafiát z minulosti možná čeká pestrá budoucnost bez předsudků. Já teda proti květinám nemám nejmenší předsudek, miluju je všechny (pokud teda zrovna nemluvíme o bolševníku :-D ).

52/365 Čistá esence jara

52/365

52/365

Poslední dny byly tak trochu extrémní opět. Vlastně už vím moc dobře, co se to vždycky děje. Žiju totiž mezi dvěma extrémy a ty se dokáží pěkně extrémně projevovat. Jsou dny, kdy chodím s hlavou v oblacích s objektivem v pohotovosti a neustále mi hlavou proudí řeky nápadů…A pak mě uzemní můj beraní ascendent a dá mi najevo, že teda je sice super tvořit s hlavou mimo reálný svět, ale ty nohy – ty nohy musí být pevně na zemi. Vím, že to tak mám celý svůj život, a přesto mě to vždycky nějak překvapí….Ryby jako poslední znamení zvěrokruhu, říznuté beranem, který kruh otevírá…I když opticky jdou hned po sobě a vlastně spolu sousedí, fakticky je mezi nimi veliké pole působnosti – celý zvěrokruh. Až se v tom člověk ztrácí lehčeji než by chtěl.

A tak jsem víkend prožila s hlavou v oblacích a nasávala jaro, abych v pondělí spadla rovnýma nohama do daní a zcela praktických věcí, které úplně vytěsnily obrazy z mé mysli. Protože extrémní rozptyl se projevuje nejen v mém osobním horoskopu, ale mezi mou prací a mým koníčkem…A ten střed se někdy hledá pekelně těžko…Takže dneska to zkusím více vyvážit – jít s hlavou v oblacích, ale s nohama pevně na zemi.

A protože je tu už jaro – konečně!!!! Tak bude spousta materiálu k focení. Naprosto mě totiž překvapilo, když jsem našla jaro přímo na mé lodžii! Úplně jsem zapomněla, že jsem si tam loni zasadila do květináče, jen tak na zkoušku, hyacint, který jsem si koupila. A najednou jdu zalívat těch pár stromečků, co vydrží celou zimu venku a koukám jako blázen. Ty cibulky mi fakt vykvetly!! Té euforii se nic nevyrovná. Jaro je prostě tady a kousek od stolu, kde snídám mi kvete sám od sebe čistě bílý hyacint. V tom případě můžu klidně vyplňovat nesmyslné formuláře a těšit se z toho objevu……

51/365 Síla jara….

51/365

51/365

Jaro mám ráda hrozně moc, je to pro mě asi nejsilnější období. Ten kontrast k únavě ze zimy, z bezbarvého období vstup do zelené a kvetoucí zahrady. Nejen proto, že mám na samém sklonku března narozeniny a tím pádem je to vždycky pro mě konec jedné éry, ale hlavně je to začátek dalšího nového ročníku. Ten pocit probouzení je prostě v tomhle období velice silný, je potřeba spousta energie k vyklíčení nové trávy, k pučení poupat.., je to pokaždé zázrak, že to jaro po zimě zase přijde. Jako po všem zlém přijde zase to dobré, aby byla zachována rovnováha. A tak i já už zas nabírám síly a probouzím se z velké únavy….