Archiv pro rubriku: Různé

Terapie v Grébovce

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hrozně rády objevujeme a zkoumáme různá místa v Praze. A čím déle tu žijeme a stávají se z nás pražačky, tím více vyhledáváme místa méně turisticky exponovaná. Když tady totiž začnete žít a pracovat uvědomíte si, že většinu času vlastně trávíte v kanceláři, v tramvaji nebo v metru a začne vám něco scházet – vzduch, zeleň a chůze pěšky. A tak nastane čas objevovat zelená místa v Praze. Tentokrát jsme sedly s dcerou po práci na tramvaj (č. 22), vystoupily na zastávce Krymská a ocitly se v novodobém hipstrově. Ulice Francouzská je plná stylových kavárniček a bister, ale nám se nechtělo povalovat po kavárnách– na to bude čas až uhodí mráz. Je zvláštní, že i když je ve Vršovicích všechno ruské včetně názvů ulic, tak mi to vůbec neevokuje vymývárnu mozků za dob totality a tím spojený pocit nechuti ke všemu ruskému, jaký jsem často pociťovala. Tady se míchá ruská zemitost s francouzským šarmem a pražskou romantikou – nějak to ti hipstři prostě dokázali namíchat. 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A kousek dál dolů ulicí Donskou už na nás čekala terapie Grébovkou alias Havlíčkovými sady. Tyhle sady nejsou pouhým parkem a oázou zeleně v centru města, můžete tady strávit klidně celé odpoledne a nudit se nebudete. V minulosti sady byly areálem pro volný časNajdete tady také spoustu architektonických skvostů. Nejznámější z nich je novorenesanční vila pražského průmyslníka Moritze Gröbeho, která dominuje celým sadům a dala jim i jejich přezdívku. Nemůžete minout Pavilon, který v minulosti fungoval jako zahradní herna (hrály se tady např. kuželky a šachy) a byl postaven podle návrhu Josefa Schulze, který má mimo jiné na svědomí např. Národní divadlo, Rudolfinum či Národní muzeum.

Určitě si nenechte ujít také architektonickou specialitu umělou krápnikovou jeskyni Grotta. V Grottě byly natočeny některé scény z filmu Panna a netvor z roku 1978, starší ročníky určitě znají ponurý až děsivý pohádkový film se Zdenou Studénkovou a Vlastimilem Harapesem v režii Juraje Herze. Já na této pohádce vyrůstala – moje děti už vyrůstaly na mnohem veselejší a barevnější verzi Kráska a zvíře od Disneyho :-) .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Před Grottou stojí kašna se sochou Neptuna od Bohuslava Schnircha, který také spolupracoval na výzdobě fasády Národního divadla. Socha Neptuna v Havlíčkových sadem prý byla dlouho nezvěstná a byla nalezena v soukromé zahradě, nyní je originál uložen v budově Novoměstské radnice a v parku už můžeme vidět pouze její kopii.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

No a to zdaleka není vše, procházkou od Grotty a Neptuna dojdeme k působivému Viničnému altánu stojícím na strmém svahu s vinicemi. V době vinobraní si zde můžete posedět a ochutnat víno – zdejší Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Rulandské šedé či modré…a přitom sledovat nádherné zrající hrozny rostoucí tak blízko – jen natáhnout ruku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Jak je vidět, v Grébovce se toho dá dělat a objevovat mnoho a kromě toho se můžete kochat výhledem na Prahu zase z jiného úhlu, sedět a číst si na lavičce, jen tak lelkovat a nastavovat tvář hřejivému sluníčku, pozorovat malou holčičku, jak ucpává želví chrlič anebo vyrazit s dětmi na dětské hřiště. Kdo by to byl řekl, že obyčejná procházka v parku může být tak pestrá….a tak nabíjející. A pak že město člověka vysává. Kdepak – člověk člověka vysává a jeho umělý spěch a stres. Někdy totiž stačí málo a z klimatizovaného prostoru korporátu se ocitnete v zeleném ráji, stačí jet jen pár zastávek tramvají.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

O falešném pozitivismu a přílišné motivaci

85/365 Dangerous beauty

85/365 Dangerous beauty

Hezký pátek!

   Taky jste si všimli toho velkého trendu až boomu motivačních sloganů a článků a kurzů, e-booků……a bůhvíčehoještě motivačního?

Říkám si, jestli je to opravdu tak potřebné a hlavně se sama sebe ptám, jestli to funguje. Nechci něco apriori negovat bez toho, aniž bych se nad tím sama zamyslela. A to bych v dnešním článku chtěla udělat.

Myslím, že motivační článek ze života či nějaký citát může člověka příjemně nakopnout, když cítí pochybnosti o svém vlastním snažení, když cítí únavu a potřebuje trochu toho povzbuzení na své cestě ke svým cílům či ke splnění určitých tužeb. Tohle pomáhá i mně, a nemusí to být vyloženě ten silně motivační projev, občas stačí nějaké to moudro, hezká fotka, pěkně a mile napsaný článek, prostě milé lidské slovo často stačí. Myslím, že zde více než kde jinde platí, že méně je více.

Všichni máme v životě chvíle, kdy se prostě nedaří, může to být pouze nepovedený den anebo je třeba vyřešit nějaké větší trable, rozmotat zamotané sítě a samozřejmě v tuto chvíli  oceníme  dobrou radu.  Ale každá  rada, kurz či e-book odborného kouče je drahá. Je to tak, že v dnešní době potřebujeme více motivace a těch koučů, kteří jsou nadupaní pozitivismem a slibují nám, že ty naše trable s nimi rozlouskneme? Myslím, že každý takový motivační pracovník (už jsem jich pár slyšela) má svůj systém, jak sám sebe motivuje a tohle učí ostatní. Jenže, kdy je třeba od motivačních slov přejít k činům a je prostě život tak jednoduchý, abychom ho nacpali do nějakého systému?

O tohle se totiž lidé snaží odjakživa, nacpat složitosti života do jednoduchého algoritmu. Jenže co motivuje a vyhovuje vám nemusí vůbec fungovat na mě. A tak je to se vším. Možná jsem v tomhle extrém, ale já toho motivačního rádce především hledám v sobě – samozřejmě čtu knížky, vzdělávám se, ale největší dřina je práce sám se sebou, kdy hledám a tápu na své cestě, jdu a dělám chyby a taky dělám správné věci, učím se naslouchat svému tělu a důvěřovat své intuici a pocitům, neustále se učím a nabyté zkušenosti dál používám. Vlastně si tím vytvářím osobitý jedinečný systém, který na mě funguje nejlépe, protože je zažitý do hloubi duše. A zjistila jsem, že mnohem lepší než číst spoustu cizích myšlenek byť pozitivních, je ponořit se do těch svých vlastních a udělat si tam pěkný pořádek. A třeba si o tom psát poznámky či deník, aby měl člověk určitou zpětnou vazbu a lépe se mu to zažilo.

Nejsem si totiž vůbec jistá, že přílišná motivace vede k vyřešení opravdových životních záležitostí. Člověk nakonec musí sám vynakládat tu každodenní dřinu, aby se někam ve svém životě posunul a hlavně ty bolestná rozhodnutí za vás nikdo neudělá, maximálně vás to může povzbudit, abyste je udělali anebo taky ne.

Něco jiného ovšem je, když opravdu řešíme velké problémy a potřebujeme pomoc, pak bychom se neměli bát o tu pomoc požádat. Ale kde a jak najít toho správného „pomocníka“, kouče, terapeuta? Není to vůbec jednoduché a fakt, že jich je hodně, neznamená, že jsou dobří a kvalitní. Protože stejně jako přílišná motivace může člověka ubít, tak přílišný pozitivismus může být negativní, obzvlášť u člověka, který se považuje za kompetentního radit ostatním.

Mám totiž jeden příklad ze života. Nedávno jsem potkala zajímavého člověka, působil ohromně pozitivně a přátelsky v osobním kontaktu, a několikrát denně jsem na jeho facebookovém profilu viděla různá motivační motta, citáty, odkazy či jeho aktualizovaný status, jak velice je happy. Moc přeji lidem, ať jsou šťastní, ale pokud někoho neznáte dobře, můžete si myslet, že je to člověk opravdu pozitivní od podstaty hledající pravdu v každodenních moudrostech. Člověk duchovní a nikoliv povrchní.

Otázkou ale je, jestli se těmi moudry taky řídí, jestli aplikuje všechny ty krásné motivační věty ve svém životě či je pouze „ukazuje“ ostatním. Netrvalo dlouho a ten člověk se velice nehezky zachoval k mé milované kamarádce – v tu ránu jsem prohlédla jeho dvojí tvář a o to více mě to rozčílilo – celá ta hra na pozitivismus a vhled do duše. Všem ukazoval svou happy tvář, přesto měl velice temnou stránku, které si nejspíš ani sám nevšiml či ji úspěšně potlačoval svým pozitivismem. Místo aby pracoval na svých vlastních stínech, tak chtěl učit jiné z pozice vlastních zkušeností. Ale my všichni se pořád učíme, a ti co učí ostatní, by na to vůbec neměli zapomínat. Neznamená to, že když získali nějaké dovednosti a zkušenosti a baví je předávat je jiným, že skončil jejich osobní vývoj. Tohle je dost ošemetné a může to pak nadělat více škody než užitku.

Tohle bohužel není jediný případ. Takových případů jsem už zažila spoustu, potkáváme je pořád. Samozvané hlasatele víry. Víte, já prostě na přílišný pozitivismus tzv. sluníčkaření nevěřím. Respektive nevěřím lidem, kteří neustále prezentují na veřejnosti, jak jsou pořád dokonale happy a v souladu s božským řádem. Hlavním posuzovatelem by měl být vždycky zdravý rozum nikoliv slepá víra. Pokud jsem šťastná, tak se sice ráda podělím o své štěstí, ale ne úporným stylem, který je až nepřirozený. Štěstí je něco tak křehkého, že v tu chvíli, kdy ho člověk intenzivně cítí ani nemá čas ho sdílet, prostě ho jen cítí a je šťastný a hýčká si tu chvíli. Každý pozitivismus má totiž i svou opačnou stránku – negativismus, a tak je to naprosto v pořádku. Jsme lidé žijící v polaritě a různě mezi těmi póly oscilujeme. Nemůžeme vytrhnout z kontextu jeden pól na úkor toho druhého. Jih nemůže existovat bez severu. Mou hlavní touhou v životě je touha po rovnováze, tak aby oba póly byly obsaženy a já dokázala vyvažovat jak pozitiva tak negativa, která život přináší. Nelze být neustále pozitivní, jak vás k tomu motivují některé osoby, pokud byste tohoto cíle chtěli dosáhnout ve finále budete velice frustrováni.

Přirozeně všichni raději vyhledáváme osoby pozitivní a příjemně naladěné a přátelské než ty, co si věčně stěžují, jsou negativní a takto z nás vysávají energii. Ale je to rovnováha, kterou potřebujeme všichni. Dost často prezentujeme sebe zcela vědomě nějakým způsobem, který nemusí korespondovat s tím, jací jsme doopravdy. Nedělám si o lidech iluze, ale nemám ráda situaci, kdy vidím, že zcela sluníčkový člověk dokáže vyndat kudlu z kapsy a útočit ze zadu – to se neslučuje s pozitivními afirmacemi na jeho profilu.

A není to ten případ, kdy člověk raději dá na instagram krásnou fotku, než aby vypisoval, jak se cítí a že je třeba smutný. O tom to není. Všichni jsme občas smutní, melancholičtí, máme těžké vztahy, jsme unavení, nemocní a jsme rádi, když se můžeme od našich vlastních starostí odreagovat nad hezkou fotkou či příjemným textem. Ale neustálé „lakování“ reality takové to „matení tělem“, to je pro mě nepřirozené a pozitivně na mě nijak nepůsobí.

Myslím, že se za svou lidskost nemusíme nijak stydět, měli bychom se přijmout cele takoví jací jsme. Pokud chceme něco vylepšit je dobře, když si pomůžeme moudrem jiných, ale neměli bychom vystavovat ve výlohách našich profilů pouze jednu stránku naší osobnosti, aby pak naše stínové já vyvedlo někomu něco nehezkého…

Přeji vám hodně pozitivních a šťastných chvil!

eM

 

 

 

 

Follow the White Rabbit – nové plakáty!!!

Zdravím Vás!

Konec letních prázdnin už nám klepe na dveře a taky konec lenošení.  Máme spoustu nápadů a plánů a už ne takovou spoustu času všechny realizovat, ale tentokrát jsme něco opět zrealizovaly.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přemnožili se nám totiž králíci :-) Naše plakáty z hravé geometrie už určitě znáte, pokud nás déle sledujete  - máme tu bandu vykutálených lišáků, taky páreček fenků a taky smečku kočičí. Tentokrát jsme zaostřili na králíčky – proč? Protože jsou strašně roztomilí! Ale to není hlavní důvod.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hlavní důvod je, že máme doma Alenku, která dostala jméno po Alence v říši divů a ta ráda následuje bílé králíky do Říše Divů, je totiž budoucí ilustrátor, takže cestu do téhle říše má pěkně vyšlapanou a co by to byla za cesta bez průvodce Bílého Králíka, ne? A víte,  že ta původní Alenka oslavila už 150 let od prvního vydání ( r. 1865)?  A ta moje Alenka letos v létě oslavila 18 let – né že bychom museli hledat důvody ke tvorbě, ale tohle nás prostě nemohlo nechat chladnými chápete :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ano, autorem všech plakátů je právě moje starší dcera studentka umělecké školy, která si dost rozumí s technikou, kreslí nejen klasickou tužkou, perem atd, ale taky na grafickém tabletu a pokouší Photoshop a spol, z jejich hrátek právě vzešla celá řada našich plakátů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Plakáty tiskneme zatím ve formátu A4 na inkoustovou tiskárnu, která produkuje moc krásné syté barvy, nicméně je možné si objednat i formát A3.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Myslím, že plakáty potěší nejen děti, ale taky hravé dospělé. Jsou prima doplněk do interiéru nejen dětského pokoje.

Doufáme, že se vám noví hraví mazlíci budou líbit.

Plakáty můžete zakoupit na našem eshopu na fleru anebo mě kontaktovat na emailu mfrohlichova@atlas.cz

http://www.fler.cz/shop/marcelaf?ug=32117

81/365 Forever young

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Dneska jsem se nějak spontánně zamyslela nad tím, proč vlastně nejraději fotím květiny. Možná jsem měla potřebu se nad tím zamyslet díky tomu,  že poslední týdny a dny a hodiny mi utíkají takovým tryskem až mě to štve. Všechno letí kupředu, člověk nemá čas se zastavit, vydechnout, za pochodu furt něco tráví, nemůžu popadnout dech a naladit se na svůj rytmus…..Do toho únava, organismus tuší podzim v kostech a orchideje uvadají jedna po druhé….

Je to tak. Tím, že fotím křehké květiny, které rychleji či pomaleji uvadají, chci na chvíli zastavit čas  - chci tu krásu uchovat, tak trochu jí zaklít do pixelů, aby mi vydržela navždy – vše živé má omezenou dobu trvanlivosti a člověk má jako jeden z mála touhu žít navždy mladý, dělá pro to všechno možné a mezitím se blíží akorát ke své expiraci. Je to takové absurdní snažení v životě, ale ve fotografii se to tak nejeví. Jsou to malé věčné kousíčky krásy – pokud se teda nezničí paměťová karta nebo harddisk či samotná fotografie vyvolaná chemií :-D . Je to kouzelná iluze. Je to iluze, ale baví mě to.

Třeba tuhle orchidejku Bellu se mi možná nepodaří zachránit. Zdá se, že ji obchodník (nikoliv z deštěm) dal náležitě co proto, a ani pobyt u milujících lidí ji nezachrání. Zkusila jsem pro záchranu vše, co nabízel strejda Google jako rady odborníků, tak uvidíme…přesto se aspoň chvíli u nás měla dobře…a její krása z pixelů přetrvá mnohem dýl…. dlouho, i když ne asi věčnost…Ale co my víme, třeba Apple něco vymyslí :-D DD

Hortenzie a zahrady Pražského hradu

Pokaždé když jsem v Praze, mám chuť pět ódy, a tak je občas zapěju aspoň tady. S Prahou mám totiž dlouhodobý vztah, byla to láska na první pohled, když jsem se do ní ve 20-ti letech přestěhovala a tato láska trvá dál i přes tu dálku, která nás teď dělí. Zase jsem se totiž odstěhovala, vrátila jsem se na Moravu, ale srdce jsem měla plné Prahy a v náručí měsíční dceru, která má jako místo narození v občance napsáno Praha 4. Do Prahy jsem se za ta léta pořád vracela, mám tam své krásné vzpomínky. Osud tomu chtěl, abych si tvořila dál zážitky nové, třeba když mě před pěti lety úspěšně operovali na Královských Vinohradech. Mám tam za ta léta svoje oblíbená místa a pořád objevuju další a další.

Dneska mám pro vás tip třeba i na hezký výlet, jak si užít Pražský hrad trochu z jiné perspektivy, třeba z perspektivy mého makro objektivu. Samozřejmě Prahu obdivuje spousta lidí a turistů, a ti jsou všude ve velkém počtu, obzvlášť teda u Pražského hradu.

Ale v palácových zahradách zejména přes týden, není takový nápor turistů, já tam byla v pondělí a kromě párku hlučných Japonek a sem tam nějakého domorodce, tam nikdo moc nebyl  a já měla úžasný klid na focení. Určitě koukněte na detailnější info třeba zde, jak se do zahrad dostanete.

http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/palacove-zahrady-pod-prazskym-hradem-planek-zahrad

V Palácových zahradách jsem byla už několikrát, ale letos to bylo po hodně dlouhé době, kdy jsem si řekla, že je třeba tohle kouzelné místo oprášit ve vzpomínkách. Protože zahrady a velkoměsto? Pro mě ideální kombinace.

Pojďte tedy se mnou nejdřív do Valdštejnské zahrady, tam je totiž krásný klimatizovaný chládek, i když přijdete z ulice pokryté rozpálenými kočičími hlavami :-) . A kvetou tam nejkrásnější hortenzie….

Já hortenzie miluju a tak jsem vůbec nebyla kritická a soudná a vybrala jsem prostě všechny fotky, které jsem v zahradě nafotila. Turisti se fotili před hortenziemi, já tam z několika centimetrů zkoumala nejkrásnější barevné kompozice květů :-D

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Z Valdštejnské zahrady jsem putovala dál do Kolowratské zahrady a dalších Palácových zahrad a pak se kochala tím úžasným výhledem na milovanou Prahu – skvělý zážitek. Snažila jsem se zase o jiný úhel pohledu na město a kytičky, tak snad se vám fotky budou líbit…..

Chodíte do Pálácových zahrad?

 

78/365 Zachráněná Bella

Ano, jsem měkkosrdcatá. A mám záchranářský komplex. Kdy to začalo? Asi už hodně dávno.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nejspíš tehdy, když jsme s moji mámou poprvé zachránily zatoulaného pejska v lijáku, když mi bylo šest. Vyl tam chudák pod sousedním balkónem, až se ho mámě zželelo a dovolila mi ho vzít domů. Pak mu vybírala celý večer blechy z kožichu….Alík můj první mazlík, úžasný svérázný malý teriérek mišung. Vyrůstal se mnou v mém nelehkém dětství i dospívání a odešel do nebe až jsem se vdala a odešla z domu. Ať je mu psí nebe lehké a všem mým mazlíkům, kteří už odešli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Zachraňovala jsem celé dětství kde co, včetně plyšáků před bouřkou – všichni se museli schovat do mé postele :-) Už si ani nepamatuju, co všecko jsem vypiplala, kdejaké zvířátko a kytku. Dneska se mi to všechno připomnělo….. Včetně toho, jak jsem vzala kdysi před 18ti lety ztracené koťátko z ulice do pražské garsonky k naší dobrmance, když jsem čekala svou první dceru.  Naposledy jsem před rokem a půl vypiplala Amy moji krásnou kočičku ragdollku a předtím se mi nepovedlo zachránit nemocnou Penny.  Amy mi to vynahradila i za Penny svou přítulností. I když máme a měli jsme vždycky i kočky koupené, taky kytky kupuju…., tak prostě i zachraňuju. Akorát těch koček máme doma už plný stav.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Takže dneska jsem jen nekupovala, dneska jsem zase zachraňovala. V tropickém vedru, kdy ze mě lilo jako z konve mi srdce usedalo nad houfem orchidejí před květinářstvím. Evidentně tam skomíraly phalaenopsisky v celofánech a ve slevě. Ale kdo by si ty uvadající  odkvétající chudinky koupil, že. Tak mi to vrtalo celou dobu v práci hlavou, že jsem v tom hicu šla a prostě musela aspoň jednu koupit, nejraději bych je koupila všecky! My totiž budeme s Aminkou zahradnicí orchidejce lepší maminky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jediný neuvadnutý květ, přesto naprosto překrásný

A celé  mě vedlo k zamyšlení, proč si někdo zařídí jako podnikání obchod s květinami. Není to jako, když prodáváte hrnky nebo knihy, prodáváte živý organismus a bohužel to, jak je krásný je ten důvod ke koupi. Kytky se množí ve velkém v umělých „líhních“, v umělém světle a nahání se umělou chemií, aby kvetly a byly krásné. A pak přijdete někam do malého květinářství i do velkých řetězců a vidíte tam ty chudáčky skomírat. Teda já to vidím. Nikdo je nezaleje, jak je horký den dlouhý, nikdo je neorosí, nikdo jim nedá tu péči, aby byly dál krásné. Přece je to jen zboží….. Jenže je to zboží, o které se musí prodávající starat, pokud chce prodávat a k tomu, aby se staral je potřeba láska. A myslím, že ne každý, kdo má květinářství, miluje květiny, protože až často vidím ty uvadnuté, špatně umístěné květiny na prudkém slunci nebo naopak v šeru. Já mít květinářství, tak snad ani ty kytky neprodám :-D .

Ano, tak proč se k rostlině chovat jen jako ke zboží...

Ano, tak proč se k rostlině chovat jen jako ke zboží…

Každopádně doufám, že se naší nové phalaenopsis bude u nás líbit. Všichni kočičové přišli nového člena rodiny přivítat :-)

Aminka ihned zkontrolovala a posoudila nový přírůstek a schválila mi koupi

Aminka ihned zkontrolovala a posoudila nový přírůstek a schválila mi koupi

I kocourci byli zvědaví, co jsem to dotáhla zase do rodiny :-)

I kocourci byli zvědaví, co jsem to dotáhla zase do rodiny :-)

a hned jsem ji seznámila s oběmi ségrami orchidejemi, které už nějaký ten pátek pěstuju.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A protože moje dcera začala trend, kdy začala pojmenovávat svoje květiny – jako první to byl kaktus Adolf,  tak jsem si řekla, že musím novou zachráněnou orchidej taky  nějak pojmenovat. Takže se jmenuje Bellinda, Bella = krásná, po mojí nebožce perské kočičce. A aby se kruh uzavřel, pojmenovala jsem po mých dalších kočkách dávno běhajících v kočičím nebi i ty dvě další orchideje – nádherná tmavě fuchsiová je Lisbeth (po mé modré kočičce) a krémová se jmenuje Penny. Myslím, že to dcera s těmi jmény dobře vymyslela, je vidět, že má ke kytkám vztah (asi po mně) –  její kaktus Adolf s ní totiž žije na internátě a snese, když odjede na víkend nebo na prázdniny a čeká tam na ni. Ovšem na ty velké prázdniny ho má samozřejmě doma a tak jsem se s Adolfkem nedávno konečně seznámila.

Nebojte nejsme blázni :-D . Máme kytek hodně a všecky opravdu nemůžeme pojmenovat…Ale určitě je milujeme.

A řeknu vám, pokoušela jsem se ve své naivní představě občas zachránit i muže, ale nefunguje to. Zatímco kočička se vám odmění přítulností a květina krásnými květy, muži se vám peklem odmění. A tak zachraňuju už jen ty kytky a kočky, občas svoje děti i sama sebe. A kdybych někdy nemohla zachránit sama sebe, tak doufám, že se někdo vždycky najde. Teď v tuto chvíli mě napadají jediní dva muži, kteří mě před necelými pěti lety zachránili…..oba jsou renomovaní pražští neurochirurgové…..

Co vy, máte záchranářský komplex? Co zachraňujete vy?

77/365 Sukulent zblízka

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dnešní fotka zblízka je z mé zahrádky. No zahrádky, maličkatá zahrádka na lodžii to je. Letním tam spoustu kvítí z bytu a taky tohoto krasavce sukulentního. Nejsem žádný expert na sukulenty, mám ráda všechno kvítí, ale poslední dobou nám doma přibývají tyto méně náročné květinky včetně kaktusů. Hlavně kaktusový trend nastavily moje dcery, já vlastně ještě žádný kaktus nemám :-) . Jejich nespornou výhodou je, že když odjedete na dovču, tak vám mezitím neuvadnou, ale pěkně na vás počkají a se zalíváním je to právě vždycky: „méně je více“,  u kaktusků je to méně ještě menší….Zjišťuju, že mi opravdu dělá problém je nezalívat, ale učím se být nekompromisní :-D .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A právě tento sukulentník voskovec (nejsem si přesně jistá jeho přesným názvem ač jsem googlila Echeveria Cante?) dostal nový stylový domeček od designéra Ib Laursena. Vypadá jako bych si ho koupila na Covent Garden Market v Londýně, ale pouze mate svým designovým tělem, původem je z Dánska. Smaltované květináčky jsou v naší domácnosti totiž velmi praktické, obzvlášť když máme doma takovou zahradnici jako je kočička Amy. Tenhle voskovec má původně krásně ojíněné listy, jenže když Amy pořád na ty kytky „sahá“ čumáčkem…no, tak je to na něm pěkně znát :-) Přesto mám z něho i tak velkou radost a momentálně sousedí s netřeskem, který odněkud donesla dcera, docela si pobyl na suchu než jsem ho objevila, tak uvidíme, jestli ocení zasazení do hlíny a speciálního květináčku, který jako by celou dobu, co byl nevyužitý, čekal jen na tohohle drobečka. Předpokládám, že Amy bude na něj pravidelně dohlížet, kdybych náhodou já jeden den vynechala…

Co vy, pěstujete sukulenty nebo kaktusy?

76/365 Pastel Sunrise

76/365 Pink Sunrise

Azalky už dávno odkvetly, jejich krása byla krátká ale omamná, přesto mi jejich květy silně evokují léto. Obzvláště keře obsypané květy, které ve mě zanechaly rozkvetlé vzpomínky na dovolené, které jsem kdysi dávno strávila u moře. Barva této azalky mě naprosto nadchla. Ten pastelový nádech mi připomíná letní východy slunce. Kdy se nebe teprve jemně zabarvuje a ospale se rozkoukává než nastane intenzivní výbuch světla, který pohltí většinu barev. Ve stínu ale barvy kvetou dál….

Moje anglická cesta III. – Ema a moře

Pěkný den! Počasí láká vyloženě kolikrát už i na to koupání a tak jsem si řekla, že než vás vezmu na prohlídku Bristolu a krásné architektury, zajedeme si k moři.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moře je pro mě fenomén a nejen proto, že ho tady nemáme. Moře je pro mě symbolem volnosti, jako by se duše chtěla rozlétnout tím nekonečným prostorem. Já, která žiju v údolí sevřeném kopci, dokážu ocenit výhled do široširé dálky (aniž bych přitom musela překonat větší nadmořskou výšku). Miluju vodní toky, jakékoliv, miluju prostě vodu. Neznáme se? Těší mě, jsem Ryba :-D U vody mám prostě pocit meditace a nemusím se o to nijak snažit, asi tak jako kdekoliv v přírodě….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Takže asi chápete, že pobyt na jihozápadním pobřeží Anglie byl pro mě zážitek a hlavně balzám na mou unavenou duši. Každé ráno jsem s radostí poslouchala křik buřňáků (místo decentního ale urputného budíku v telefonu) a vdechovala vlhký mořský vzduch. Nechápu, proč ještě nebydlím u moře, někde se stala chyba, čeští soudruzi! :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ale pozor nejsem typický plážový povaleč (spíš kavárenský), z toho jsem už vyrostla, válení se na dece v horku mě fakt nebaví. Ale procházet se po pláži či po promenádě kolem moře, ach.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moře v Anglii samozřejmě není tak komfortní jako to v Chorvatsku, koupání by asi bylo jen pro otužilé domorodce… Děti vyrůstající tady žádné jiné moře nemají a jsou otužilé, jak jsem měla možnost vidět. Stejně jako Andy zdejší rodilý angličan opovrhoval tím „klasickým“ teplým mořem určeným k dovolené – kdy tvrdil, že to není žádné pořádné moře, když se moře zběsile nevlní v rytmu dunícího větru. Rozuměj – studené anglické moře je to pravé :-D . A taky nám jasně vysvětlil, že tohle moře není špinavé (dirty), jak jsme se trošku ofrňovaly (a naše nechuť do něj vstoupit tímto stoupala ještě víc), ale je pouze bahnité (muddy)…..Toto nesmělo být ztraceno v překladu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ale i tak být na blízku moře byla pro mě krásná procházka. Byla jsem úplně unešená, že z centra města Weston-Super-Mare člověk po svých došel k moři!!!! Jak nevídané, takový kousíček od moře!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Byl zrovna odliv, takže pláž byla široká, jindy je celá zalitá vodou až po okraj…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A uvízlá loďka čekající na odliv mě prostě fascinovala. Bylo v tom něco symbolického.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moře je prostě magické!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA