77/365 Sukulent zblízka

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dnešní fotka zblízka je z mé zahrádky. No zahrádky, maličkatá zahrádka na lodžii to je. Letním tam spoustu kvítí z bytu a taky tohoto krasavce sukulentního. Nejsem žádný expert na sukulenty, mám ráda všechno kvítí, ale poslední dobou nám doma přibývají tyto méně náročné květinky včetně kaktusů. Hlavně kaktusový trend nastavily moje dcery, já vlastně ještě žádný kaktus nemám :-). Jejich nespornou výhodou je, že když odjedete na dovču, tak vám mezitím neuvadnou, ale pěkně na vás počkají a se zalíváním je to právě vždycky: „méně je více“,  u kaktusků je to méně ještě menší….Zjišťuju, že mi opravdu dělá problém je nezalívat, ale učím se být nekompromisní :-D.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A právě tento sukulentník voskovec (nejsem si přesně jistá jeho přesným názvem ač jsem googlila Echeveria Cante?) dostal nový stylový domeček od designéra Ib Laursena. Vypadá jako bych si ho koupila na Covent Garden Market v Londýně, ale pouze mate svým designovým tělem, původem je z Dánska. Smaltované květináčky jsou v naší domácnosti totiž velmi praktické, obzvlášť když máme doma takovou zahradnici jako je kočička Amy. Tenhle voskovec má původně krásně ojíněné listy, jenže když Amy pořád na ty kytky „sahá“ čumáčkem…no, tak je to na něm pěkně znát 🙂 Přesto mám z něho i tak velkou radost a momentálně sousedí s netřeskem, který odněkud donesla dcera, docela si pobyl na suchu než jsem ho objevila, tak uvidíme, jestli ocení zasazení do hlíny a speciálního květináčku, který jako by celou dobu, co byl nevyužitý, čekal jen na tohohle drobečka. Předpokládám, že Amy bude na něj pravidelně dohlížet, kdybych náhodou já jeden den vynechala…

Co vy, pěstujete sukulenty nebo kaktusy?

76/365 Pastel Sunrise

76/365 Pink Sunrise

Azalky už dávno odkvetly, jejich krása byla krátká ale omamná, přesto mi jejich květy silně evokují léto. Obzvláště keře obsypané květy, které ve mě zanechaly rozkvetlé vzpomínky na dovolené, které jsem kdysi dávno strávila u moře. Barva této azalky mě naprosto nadchla. Ten pastelový nádech mi připomíná letní východy slunce. Kdy se nebe teprve jemně zabarvuje a ospale se rozkoukává než nastane intenzivní výbuch světla, který pohltí většinu barev. Ve stínu ale barvy kvetou dál….

Moje anglická cesta III. – Ema a moře

Pěkný den! Počasí láká vyloženě kolikrát už i na to koupání a tak jsem si řekla, že než vás vezmu na prohlídku Bristolu a krásné architektury, zajedeme si k moři.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moře je pro mě fenomén a nejen proto, že ho tady nemáme. Moře je pro mě symbolem volnosti, jako by se duše chtěla rozlétnout tím nekonečným prostorem. Já, která žiju v údolí sevřeném kopci, dokážu ocenit výhled do široširé dálky (aniž bych přitom musela překonat větší nadmořskou výšku). Miluju vodní toky, jakékoliv, miluju prostě vodu. Neznáme se? Těší mě, jsem Ryba 😀 U vody mám prostě pocit meditace a nemusím se o to nijak snažit, asi tak jako kdekoliv v přírodě….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Takže asi chápete, že pobyt na jihozápadním pobřeží Anglie byl pro mě zážitek a hlavně balzám na mou unavenou duši. Každé ráno jsem s radostí poslouchala křik buřňáků (místo decentního ale urputného budíku v telefonu) a vdechovala vlhký mořský vzduch. Nechápu, proč ještě nebydlím u moře, někde se stala chyba, čeští soudruzi! 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ale pozor nejsem typický plážový povaleč (spíš kavárenský), z toho jsem už vyrostla, válení se na dece v horku mě fakt nebaví. Ale procházet se po pláži či po promenádě kolem moře, ach.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moře v Anglii samozřejmě není tak komfortní jako to v Chorvatsku, koupání by asi bylo jen pro otužilé domorodce… Děti vyrůstající tady žádné jiné moře nemají a jsou otužilé, jak jsem měla možnost vidět. Stejně jako Andy zdejší rodilý angličan opovrhoval tím „klasickým“ teplým mořem určeným k dovolené – kdy tvrdil, že to není žádné pořádné moře, když se moře zběsile nevlní v rytmu dunícího větru. Rozuměj – studené anglické moře je to pravé :-D. A taky nám jasně vysvětlil, že tohle moře není špinavé (dirty), jak jsme se trošku ofrňovaly (a naše nechuť do něj vstoupit tímto stoupala ještě víc), ale je pouze bahnité (muddy)…..Toto nesmělo být ztraceno v překladu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ale i tak být na blízku moře byla pro mě krásná procházka. Byla jsem úplně unešená, že z centra města Weston-Super-Mare člověk po svých došel k moři!!!! Jak nevídané, takový kousíček od moře!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Byl zrovna odliv, takže pláž byla široká, jindy je celá zalitá vodou až po okraj…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A uvízlá loďka čekající na odliv mě prostě fascinovala. Bylo v tom něco symbolického.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moře je prostě magické!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

70/365 Na zdravotní procházce

70/365 Na zdravotní procházce

Tuhle fotku jsem udělala včera na své zdravotní procházce. Zdravotní proto, že jsem cítila hlubokou potřebu si ji naordinovat. Když se člověk ráno vzbudí unavený, je to neklamná známka, že energetické proudy v těle i mysli jsou narušeny. A čím to vlastně, když jsem člověk, který se snaží žít intenzivně a pořád hledá cesty a ty pravé úhly pohledu?

Je to jednoduché, ač jsem sama člověk kreativní a mám své osvědčené zdroje energie (příroda, umění, hudba…), existuje spousta lidí, kteří svoje zdroje nemají a koukají něco vytřískat z ostatních – asi jim to přijde nejjednodušší naplivat svoje komplexy a trable na ostatní. Jeden problém je arogance a druhý opačný problém je ignorace – oba působí jako totální odšťavňovač a vaše kreativita a načerpaná energie jsou vám k prdu, protože ji plýtváte na tyhle věci. Nu což, člověk je sociální tvor. Jenže já včera pocítila velkou asociální potřebu, vyhnout se obloukem všem lidem a načerpat blahodárnou sílu v lese a rozjímat nad světem v tichu protkaném pouze krásným ptačím zpěvem…Šla jsem do lesa rovnou z kanceláře, tak asociální jsem byla. Naštěstí mnoho lidí tuhle metodu nepoužívá, les byl nádherně prázdný, občas prošel jen nějaký důchodce, a když jsem náhodou zaslechla lidské zvuky v podobě hejna malých dětí, utíkala jsem dál do ticha :-D.

A říkám si, čím to pořád je, že se nechávám tak vyčerpat ostatními lidmi. Není to jednoduché rozluštit, ale prvotní je, že pořád se snažím nacházet ve všech něco pozitivního – taková blbost! 😀 Někdy najdete pozitivní stav jedině v tom, že se některým lidem vyhnete. Poslední dobou dost zhusta přemýšlím nad tím uměním – uzavřít se, odejít, nechat být… Nenechat se vyčerpat. Asi proto, že mám v živé paměti, jak vyčerpaná na ultimo jsem odjížděla na svou dovolenou a rozhodla jsem se s tím něco radikálně dělat, aby se to neopakovalo. A nemůžu do té Anglie odjet pokaždé, když budu unavená, že….Ale mohla jsem si za to i sama, o tom žádná. Někdy nejsem prostě jen tak pozitivní, někdy jsem jen zcela jednoduše zabejčená (jó, ten beran ve mně) a nechci věci a lidi potažmo vztahy vzdávat….Záchranářka ve mně si přichází na své. Další blbost 😀

Některým lidem a věcem se nevyhnete, patří nějakým způsobem do vašeho života  a vy se prostě musíte s jejich energií střetávat . Těžko můžete elegantně poslat k šípku šéfa nebo blízkého kolegu….,  či okamžitě vydědit pubertální dítě. Ale kde je ta hranice??? Pouštíme si snad každého do svého obýváku nedejbože ložnice? Tak proč si kolikrát pozveme lidi do svého „energetického pole“, aby nám tam dělali paseku? A kde je ten pomyslný klíč k uzavření své komfortní zóny, aby z ní neunikala energie jak z píchlého kola? V hlavě? Určitě!

Už mě totiž nebaví ten stav, kdy se snažím, pracuji na sobě, jsem zdvořilá, ohleduplná a pozorná, a na oplátku nedostávám v lepším případě nic. Jsou to drsné počty? Je to styl – má dáti dal? Ano, je. Můžu být dál chápavá, že různí lidé mají různé potíže a neduhy a trable, a že se proto nechovají hezky – ale  nemusím to snášet. Můžu říct, okej – odcházím, až Ti bude líp a budeš chtít sdílet něco pěknýho, dej vědět….Jenže já vždycky svůj vnitřní alarm neposlechnu, chjo. Pak jsem vyšisovaná jak prostěradlo od poledního slunce a přemýšlím, co se zase stalo.

Věřím, že tyhle návyky jsme si přinesli asi nevědomky z dětství, kdy se po nás chtělo, abychom mysleli na jiné a né na sebe – je to hnusné a sobecké!!!! Byli jsme trestání za to, že jsme se jako malí snažili bránit útokům, a přikazování stylem nastav druhou tvář….no ehm…., to opravdu nepomáhá, pokud tedy neaspirujete na mučednici roku. Právě pro ženy je to mnohem těžší, jako holka jste se ani poprat nemohla, natož se pořádně vzteknout a aspoň nadávat,  vše jste musela snášet pomalu s elegancí a úsměvem. Ve stylu „takhle se přece hodná holčička nechová“. Když žena vyroste, stane se matkou, přijdou děti – naučí se nemyslet na sebe absolutně, pak je tady partner, přítel, práce, domácnost, přátelé…..a kde jsem já? Někde na konci fronty. Mám vypozorováno, že muži tenhle problém zvládají mnohem lépe, klidně vás „vyignorujou“ (hnusně zparchantělé slovo, já vím) vypnou příjem, nereagují, neodpovídají, udělají si svůj prostor, kdykoliv a jakkoliv….

Mám velký sen, vylepit si na dveře svého pokoje ceduli s úředními hodinami :-D, ideálně pouze dvakrát týdně jako státní úřednice….Nebo by bylo lepší si to nalepit rovnou na čelo??? Protože všichni i všichni ti milí blízcí lidé (včetně koček a jiné havěti zvané mazlíčci), prostě mají pocit, že jste tady pro ně ve dne v noci….Pokud žijete ve vztahu, kde jaksi výměna energií funguje oboustranně – dá se to zvládnout, v opačném případě skončíte vyčerpaná a opuštěná. Lidští vysávači totiž nemají nikdy dost a chtějí stále více. To vy musíte umět říci s jistotou A DOST! Kdy je ta pravá chvíle? Možná bychom měli poslouchat více naši intuici a vnitřní hlas a alarmy našeho těla….Důvěřovat především sobě a až pak všem ostatním. Milovat sám sebe navzdory výchově a pocitu, že je tady přece vždycky někdo potřebnější než my samy. Není. Braňme si své energetické pokojíčky, aby nám v nich nechodili známí i neznámí v zablácených botech.

Co vy? Máte zmáklou svou energetickou ochranu? !-) A jak čerpáte energii?

Krásný den přeji.

 

69/365 Čas pivoněk

69/365 Čas pivoněk

Tak je tady zas – čas pivoněk. Pivoňky jsou všude, kam se podívám, hlavně teda kvetou na instagramu :-). Ve městě člověk musí trochu více hledat než je najde…Každoročně i já ráda podléhám jejich pomíjívé kráse. Tentokrát mi ve váze pominuly opravdu docela rychle, tak tak, že jsem je v tom shonu kolem stihla vyfotit než mi opadaly. Tyhle ze zahrádky kolegyně jsou krásně krémové s nádechem růžové a rozmarně střapaté v plném květu..

Z deníku kavárenské povalečky – Jak Ema fotila v EMA espresso bar….

Pojďme si trochu říct o tom, jak je realita relativní :-D. Vychvaluju nejlepší kafe na maloměstě, protože nic jiného tu holt nemám, a pak jsem ve velkoměstě a všecko dostane jiný rozměr….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Konečně jsem se po nemocech a nehodách a náhodách dostala opět do velkoměsta a léčila si tam svoji ponorku a lehké vyhoření. I když to bylo na otočku a plán byl nabitý na minuty, všecko se nějak krásně zdařilo, konstelace hvězdné nám přály, asi i ten nahoře usoudil, že už nás zkoušel dost, tak ať si užijem trochu zasloužené zábavy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když jsem v Praze jen tak na otočku a nemám čas se moc povalovat, moje kroky neomylně vedou do EMA espresso baru Na Florenci. Nenápadný bar, o kterém jsem ale slyšela takovou chválu, že dorazila až 400 km k nám do maloměsta. A já toužila poznat tu mekku hipsterů a vynikajícího kafe a ověřit si to na vlastní smysly…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poprvé jsem šla vyřizovat hypotéku kousek dál a slavnou EMU minula. Bože můj a EMO promiň :-D. Podruhé jsem už neřešila schůzky, ale vyloženě jsme s kamarádkou chtěly na kafe (já tehdy docela vyhořelá, ehm) a ona mě zavedla do EMY a já zjistila svůj fatální omyl, že jsem kolem ní chodila, jak slepá. Jó, někdy takhle můžete minout osudovou lásku ani nevíte jak, ale pokud se s někým máte sejít, a je to napsáno v jízdním řádu OSUDU, tak se to stane…..V létě teda Ema potkala EMU. A hned jsem se s tím seznamováním nemazala a koukej předvést, co umíš EMO – jsem vyčerpaná a přijela jsem nasát energii, poroučím si flatwhite, i když běžně piju kapučíno. Byla to síla! 😀 A láska na první pohled….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Minulý víkend jsme s dcerou taky poletovaly po svém kulturním programu, ale k tomu už neodmyslitelně patří i ta kultura pití kafe. Moje dcery mi vyčítají, že je rozmazluju, ale ne vychovávám z nich náročné spotřebitele :-D. Aby se nespokojily s instatním životem ani s instantní kávou. Jo, i moje dcery už ulítávají na EMĚ…. Před dvěma dny Aja pozorovala live, jak se dělá coffee art na našich kapučínkách, a vedle si cizinky anglicky vykládaly své dojmy: „it smells like heaven“. Jojo nebe v hubě, kvalitní kafe a neodmyslitelná kytička z mlíka.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nejsem kafař stylem, musím mít kafe ihned jakmile otevřu ráno oko, to je ten paradox, protože mám ráda kafe čerstvě umleté a uvařené ve frenchpressu a na tenhle rituál prostě ráno nemám čas…To je víkendová radost. V práci raději piju černý čaj ze stejného důvodu. Raději si dám vynikající kafe anebo žádné kafe. Jo, jsem maximalista, bohužel. Ale kdybych mohla jít každé ráno do EMY na kafe, tak tam jdu….

Posedět na těch židlích, na kterých jsme si kdysi všichni ve škole ničili záda a teď jsou prostě retro nostalgií, sledovat cvrkot a taky až se některá z těch židlí uvolní, anebo jen tak sednout klidně i na schody, ale hlavně popíjet to kafe…Jo! Jako dobře, uznávám útulný to dvakrát není, ale má to atmošku místa, kde jsou lidi spolu i sami a spojuje je láska ke kafi..

Když chcete někde vysedávat a povalovat se pohodlněji a stylověji, třeba když máte štekle a sukýnku, tak doporučuju ségru od EMY – znáte ji? Cafe Lounge na Plaské ulici kousek za mostem Legií. To je velká ségra ve stylu artdeco, kafe tam maj vynikající, dáte si i takovou lahůdku jako je cascara (čaj z kávových šlupek ovocné medové chuti s obsahem kofeinu), výborné jídlo, pohodlíčko a styl….

Tentokrát jsme ale do EMY šly nejen posedět a dát si kávu mezi výstavami, ale taky vyfotit můj nový produkt – prostě stylově. Jsme přece hipsteři a nejen vzhledem, hlavně v hlavě :-D…Přišlo mi to jako fajn nápad, proč pořád fotit doma, že. Zvlášť když je ten produkt záležitost denodenní a tahám ho všude sebou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Navrhla jsem totiž kryt na svůj nový iPhone 5S. Hrozně jsem po tom toužila už u své Čtverky, ale nějak nebyl pořád čas svoje nápady realizovat a měla jsem jiný kryt – koupený. Jenže Čtyřka bohužel před měsícem umřela, budiž ji země lehká, a já musela řešit nový smart phone.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Nová Pětka je maličko větší a hlavně lehčí, bez krytu jsem měla panickou hrůzu, že mi prostě z té ruky vyklouzne a spadne mi a rozbije se – za ty prachy!!!!!! A tak jsem okamžitě začala dumat, jaký kryt bych chtěla – nemusíte ani moc přemýšlet, aby vás napadlo, že to bude buď kytka nebo kočka. Vyhrála to kytka, kočka bude jindy. A tak se zrodil nový produkt, který bude brzy v nabídce a je pokřtěn perfektním kapučínem :-D.

A tímto jsem spojila své dvě vášně: kafe a tvorbu….v EMA espresso baru.

 

Už kvetou růže!…..

…U mě doma :-D. Je to totiž každé jaro stejné, pozoruju po dlouhé zimě pokaždé stejný jev – absolutní potřebu květin! A když ještě nekvetou nebo teprve začínají kvést, tak chytnu do rukou jakýsi neklid. A tak si k focení, designu, šití či malování ještě potřebuju přidat nějakou ruční práci navíc. Přesně takovou, s kterou můžu sedět u fajn filmu či seriálu na gauči a vypínat mozek, ale zároveň ručky můžou kmitat. Ideální relax pro neklidné lidi 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vybrala jsem si materiál, který mě prostě dostal hned, a to jemný filc dostupný v krásných barvách. Jen těch kombinací, co nabízí! Dá se stříhat, lepit, šít i vyšívat. Filc mě prostě baví, je měkký, ale zároveň pevný. Poprvé jsme z něho s dcerami ušily zápichy na velikonoce do květináčků a líbilo se nám to všem. Děti rostou, mají už své vlastní umělecké tendence, ale mě pořád baví se k tomuto materiálu a té drobné ruční práci stále vracet. Zatím u mě vyhrává design kytek. Není divu, že? Kytky miluju, pěstuju, fotím, maluju, tak proč bych je nešila z filcu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Řekla jsem si jednou, že bych potřebovala ozdobit jinak celkem neutrálně laděnou kabelku a napadl mě právě přívěsek ve tvaru květiny, případně klíčenka….Vlastně se dá použít na několik způsobů a je to drobná dekorace, která může kolikrát rozsvítit nejen outfit ale i den. Třeba když ze své obří kabely lovím klíče a nahmatám měkoučkou kytičku. Heurééééka, klíče jsou na světě! 😀

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tohle jaro jsem byla dost dlouho nemocná a neměla energii na focení, nemohla jsem chodit ven, neměla jsem sílu malovat, nebo se hrbit u šicího stroje s mými fotopolštářky, tak jsem vytáhla svoji krabici s filcem a přemýšlela o nové barevné kolekci všetečných barevných přívěsků, možných přivěsit na kdeco….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Seděla jsem u notebooku a koukala jak Zdeněček Pohlreich vaří nebo sekýruje jiné kuchaře v restauracích a pěstovala si svoje nové růže. Já si totiž nejvíc odpočinu, když koukám, jak někdo jiný vaří :-). Kdyby mi ještě ty úžasné pokrmy mohli z obrazovky teleportovat, byla bych šťastná a z gauče bych se už nehnula…..:-D…Prostě Zdeněk vaří a já stříhám, kombinuju, šiju, lepím…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A vždycky to tak asi bude, že z kytek mě první napadnou růže. Ani nevím, čím to je – že by růže královna květin? Teď na jaře už mi kvete spousta další inspirace, tak se pěkně rozšoupnu v mé filcové zahrádce, ale růžičky jsou první letošní počin. Nemůžu nemyslet na Anglii kolébku růží (kam se brzy chystám) a na mou kamarádku, která tam žije – a hned mám ušitou „Anglickou růži“.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pak piju svůj oblíbený Earl Grey Ahmad a kombinuji květiny a byliny, a přemýšlím, která barva ladí s růžovou – mintová! Máta! A máme tady „Čajovou růži s mátou“…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A do toho růžového snění se mi vloudí nový krásně zbarvený filc…Fuchsiová barva!!! A najednou tady máme fuchsii a to je přitom teprve duben :-D.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A k měkkému filcu se jako kontrast hodí kámen Svarowski, který tomu všemu dodá pořádný třpyt a punc luxusu a taky blýskavé měňavky – ohňovky z Jablonce.

Ale pardon už musím jít – čekají na mě další květinky. Chodím zase po venku a fotím a oslím můstkem mě napadá, kterou květinku – co zrovna vidím, čichám k ní a fotím ji – bych mohla ztvárnit ve filcu. Zdá se, že to do sebe zapadá. Miluju prostě kytky, jinak už to nebude….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Z deníku kavárenské povalečky – hotel Graphic

Pořád to říkám, že chci být profesí artistka (rozuměj umělkyně, české slovo je bohužel už příliš zprofanované, ale zahrnuje vše, co mám ráda- fotografii, malování, design, ruční práce atd.) a kavárenský povaleč. Aby nedošlo k mýlce, nefotím jen květiny a kočky, fotím všechno, co mám ráda, a mám ráda i kafe a jídlo – dobré kafe a jídlo….

Menu hotel Graphic 01

Jsou dny, kdy se potřebuji vymanit z malosti světa, maloměsta i své vlastní :-), prostě zvýšit si tlak dávkou dobrého kafe a ideálně nitrožilně, prosím! (což teda v tom podniku, o kterém bude řeč ještě neumí, ale třeba časem, kdo ví)

Život na maloměstě, pardon, okresním městě má totiž své výhody i nevýhody, jak říká můj šéf: „žiju klidný život na maloměstě plný stresu a napětí“ :-D, proto je třeba uvážlivě vybírat místo oddechu.

Výhodou života zde určitě je, že ujdete pár kroků a jste v přírodě, ty nevýhody tkví určitě v malém výběru dobrých služeb. A co si budeme povídat, kde není poptávka ani smrt nežere (nebo to bylo nějak jinak?), takže když chcete dobré kafe, můžete se pěkně naběhat i na tom malém prostoru. Ušetřím vám pár kilometrů i zklamání a místo toho pak můžete posilnění (dobrou) kávou a něčím k snědku vyrazit rovnou do té přírody.

Když za mnou přijíždí na návštěvu mí přespolní přátelé a příbuzní vždycky je totiž beru sem a zatím byli vždycky spokojení, dokonce i zahraniční návštěvy. O čem je to vlastně řeč? O hotelu Graphic v Novém Jičíně a jeho restauraci. Mimo jiné ubytování je zde taky na výborné úrovni.

Můžete jít pěšky – je to rovně za nosem z centra, nebo můžete jet kolmo – Graphic stojí přímo na cyklostezce, pokud jste ještě více hipster – můžete přifrčet na bruslích nebo skateboardu a pak to říznout pěkně z kopce do nedalekého Sportparku, pohodlnější mohou dojet autem – parkování je sice náročné jako všude jinde, ale zatím jsme s volným místem problém neměli.

V restauraci mají stálou nabídku, ale i denní a víkendové menu a snídaňové menu – což je na malé město velmi slušná nabídka. Chodím tam už nějakou dobu a tak jsem už postřehla i změny ve stálém menu, a i když se mi po některých jídlech občas zasteskne, jsou to většinou změny k lepšímu. Naštěstí káva má stále stejnou kvalitu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

I když si zajdu na kafe klidně po hektickém dni v práci sama, raději přece jen raději trávím čas nad kafem s přáteli, vedeme řeči o vztazích, o práci a životě vůbec i filozofické úvahy, která paletka očních stínů či rtěnka je ta nej.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Samozřejmě se zabavím při čekání na kafe či jídlo bez problémů, zvlášť když sebou mám foťák – to pak světlo laškující s karafou ochuceného oleje svádí k hrátkám.

Fritované palačinky překonaly moji představivost :-)

Fritované palačinky překonaly moji představivost 🙂

A pokud chcete sami sebe překvapit, potažmo své přátele určitě si dejte ke kávě fritované palačinky, tenhle lehce bizarní dezert je vtipný, ale hlavně chuťově vyvážený, s lehce nafialovělou pusou od borůvek se pak musíte ale smát velice decentně – hahaha.

Můj oblíbený tvarohový štrúdl z nabídky bohužel zmizel :-/, tenhle dezert má každopádně domácký nádech

Můj oblíbený tvarohový štrúdl z nabídky bohužel zmizel :-/, tenhle dezert má každopádně domácký nádech a doma ho nedělám, takže si udržuje i svou výjimečnost 🙂

Na přinejmenším zajímavé dezerty si tady potrpí...ananasové carpaccio se zmrzlinou

Na přinejmenším zajímavé dezerty si tady potrpí…ananasové carpaccio se zmrzlinou

Ač ze smetany, lehoučký a výborný dezert!

Ač ze smetany, lehoučký a výborný dezert!

Naposledy mě dostal tento dezert z víkendového menu, smetanový krém s hruškovým sorbetem a ovocem, tohle  je prostě high level na našem maloměstě!

Rajská polévka je esencí Itálie (chválím příchylnost zdejší kuchyně k té italské) a rozjasní líce v pošmourném dni…Byla příjemným překvapením díky své plné chuti, žádný ohřátý rajský protlak.

...s kouskem mascarpone a bazalkou..

…s kouskem mascarpone a bazalkou..

Dokonce se vyplatí i risknout a dát si rizoto – tohle jídlo je pro mě vždycky prubířský kámen restaurace – a dávám si ho málokdy – jednou jsem se totiž v jiné restauraci málem udusila suchým „českým“ rizotem. Ne, chci pravé italské rizoto, ideálně z rýže Arborio a spol.

Menu hotel Graphic 08

Na zchlazení si dejte jedině vynikající domácí zmrzlinu (bacha, je návyková – ověřeno na vlastních chuťových buňkách včetně buněk mého přítele :-). A když je obzvlášť mizerný den, vylepší zmrzlinu vynikající portské.

Oporto a domácí zmrzka - ideální kombo

Oporto a domácí zmrzka – ideální kombo

Takže pokud žijete někde poblíž a budete si chtít udělat výlet do města klobouků i do přírody, už víte, kam zajít na dobré kafe. A klidně dejte vědět, až budete projíždět – dobré kafe já nikdy neodmítnu 😀

Bon Apetit a příjemné povalování v kavárnách

Vám přeje eM