Z deníku kavárenské povalečky – Jak Ema fotila v EMA espresso bar….

Pojďme si trochu říct o tom, jak je realita relativní :-D. Vychvaluju nejlepší kafe na maloměstě, protože nic jiného tu holt nemám, a pak jsem ve velkoměstě a všecko dostane jiný rozměr….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Konečně jsem se po nemocech a nehodách a náhodách dostala opět do velkoměsta a léčila si tam svoji ponorku a lehké vyhoření. I když to bylo na otočku a plán byl nabitý na minuty, všecko se nějak krásně zdařilo, konstelace hvězdné nám přály, asi i ten nahoře usoudil, že už nás zkoušel dost, tak ať si užijem trochu zasloužené zábavy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když jsem v Praze jen tak na otočku a nemám čas se moc povalovat, moje kroky neomylně vedou do EMA espresso baru Na Florenci. Nenápadný bar, o kterém jsem ale slyšela takovou chválu, že dorazila až 400 km k nám do maloměsta. A já toužila poznat tu mekku hipsterů a vynikajícího kafe a ověřit si to na vlastní smysly…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poprvé jsem šla vyřizovat hypotéku kousek dál a slavnou EMU minula. Bože můj a EMO promiň :-D. Podruhé jsem už neřešila schůzky, ale vyloženě jsme s kamarádkou chtěly na kafe (já tehdy docela vyhořelá, ehm) a ona mě zavedla do EMY a já zjistila svůj fatální omyl, že jsem kolem ní chodila, jak slepá. Jó, někdy takhle můžete minout osudovou lásku ani nevíte jak, ale pokud se s někým máte sejít, a je to napsáno v jízdním řádu OSUDU, tak se to stane…..V létě teda Ema potkala EMU. A hned jsem se s tím seznamováním nemazala a koukej předvést, co umíš EMO – jsem vyčerpaná a přijela jsem nasát energii, poroučím si flatwhite, i když běžně piju kapučíno. Byla to síla! 😀 A láska na první pohled….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Minulý víkend jsme s dcerou taky poletovaly po svém kulturním programu, ale k tomu už neodmyslitelně patří i ta kultura pití kafe. Moje dcery mi vyčítají, že je rozmazluju, ale ne vychovávám z nich náročné spotřebitele :-D. Aby se nespokojily s instatním životem ani s instantní kávou. Jo, i moje dcery už ulítávají na EMĚ…. Před dvěma dny Aja pozorovala live, jak se dělá coffee art na našich kapučínkách, a vedle si cizinky anglicky vykládaly své dojmy: „it smells like heaven“. Jojo nebe v hubě, kvalitní kafe a neodmyslitelná kytička z mlíka.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nejsem kafař stylem, musím mít kafe ihned jakmile otevřu ráno oko, to je ten paradox, protože mám ráda kafe čerstvě umleté a uvařené ve frenchpressu a na tenhle rituál prostě ráno nemám čas…To je víkendová radost. V práci raději piju černý čaj ze stejného důvodu. Raději si dám vynikající kafe anebo žádné kafe. Jo, jsem maximalista, bohužel. Ale kdybych mohla jít každé ráno do EMY na kafe, tak tam jdu….

Posedět na těch židlích, na kterých jsme si kdysi všichni ve škole ničili záda a teď jsou prostě retro nostalgií, sledovat cvrkot a taky až se některá z těch židlí uvolní, anebo jen tak sednout klidně i na schody, ale hlavně popíjet to kafe…Jo! Jako dobře, uznávám útulný to dvakrát není, ale má to atmošku místa, kde jsou lidi spolu i sami a spojuje je láska ke kafi..

Když chcete někde vysedávat a povalovat se pohodlněji a stylověji, třeba když máte štekle a sukýnku, tak doporučuju ségru od EMY – znáte ji? Cafe Lounge na Plaské ulici kousek za mostem Legií. To je velká ségra ve stylu artdeco, kafe tam maj vynikající, dáte si i takovou lahůdku jako je cascara (čaj z kávových šlupek ovocné medové chuti s obsahem kofeinu), výborné jídlo, pohodlíčko a styl….

Tentokrát jsme ale do EMY šly nejen posedět a dát si kávu mezi výstavami, ale taky vyfotit můj nový produkt – prostě stylově. Jsme přece hipsteři a nejen vzhledem, hlavně v hlavě :-D…Přišlo mi to jako fajn nápad, proč pořád fotit doma, že. Zvlášť když je ten produkt záležitost denodenní a tahám ho všude sebou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Navrhla jsem totiž kryt na svůj nový iPhone 5S. Hrozně jsem po tom toužila už u své Čtverky, ale nějak nebyl pořád čas svoje nápady realizovat a měla jsem jiný kryt – koupený. Jenže Čtyřka bohužel před měsícem umřela, budiž ji země lehká, a já musela řešit nový smart phone.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Nová Pětka je maličko větší a hlavně lehčí, bez krytu jsem měla panickou hrůzu, že mi prostě z té ruky vyklouzne a spadne mi a rozbije se – za ty prachy!!!!!! A tak jsem okamžitě začala dumat, jaký kryt bych chtěla – nemusíte ani moc přemýšlet, aby vás napadlo, že to bude buď kytka nebo kočka. Vyhrála to kytka, kočka bude jindy. A tak se zrodil nový produkt, který bude brzy v nabídce a je pokřtěn perfektním kapučínem :-D.

A tímto jsem spojila své dvě vášně: kafe a tvorbu….v EMA espresso baru.

 

Z deníku kavárenské povalečky – hotel Graphic

Pořád to říkám, že chci být profesí artistka (rozuměj umělkyně, české slovo je bohužel už příliš zprofanované, ale zahrnuje vše, co mám ráda- fotografii, malování, design, ruční práce atd.) a kavárenský povaleč. Aby nedošlo k mýlce, nefotím jen květiny a kočky, fotím všechno, co mám ráda, a mám ráda i kafe a jídlo – dobré kafe a jídlo….

Menu hotel Graphic 01

Jsou dny, kdy se potřebuji vymanit z malosti světa, maloměsta i své vlastní :-), prostě zvýšit si tlak dávkou dobrého kafe a ideálně nitrožilně, prosím! (což teda v tom podniku, o kterém bude řeč ještě neumí, ale třeba časem, kdo ví)

Život na maloměstě, pardon, okresním městě má totiž své výhody i nevýhody, jak říká můj šéf: „žiju klidný život na maloměstě plný stresu a napětí“ :-D, proto je třeba uvážlivě vybírat místo oddechu.

Výhodou života zde určitě je, že ujdete pár kroků a jste v přírodě, ty nevýhody tkví určitě v malém výběru dobrých služeb. A co si budeme povídat, kde není poptávka ani smrt nežere (nebo to bylo nějak jinak?), takže když chcete dobré kafe, můžete se pěkně naběhat i na tom malém prostoru. Ušetřím vám pár kilometrů i zklamání a místo toho pak můžete posilnění (dobrou) kávou a něčím k snědku vyrazit rovnou do té přírody.

Když za mnou přijíždí na návštěvu mí přespolní přátelé a příbuzní vždycky je totiž beru sem a zatím byli vždycky spokojení, dokonce i zahraniční návštěvy. O čem je to vlastně řeč? O hotelu Graphic v Novém Jičíně a jeho restauraci. Mimo jiné ubytování je zde taky na výborné úrovni.

Můžete jít pěšky – je to rovně za nosem z centra, nebo můžete jet kolmo – Graphic stojí přímo na cyklostezce, pokud jste ještě více hipster – můžete přifrčet na bruslích nebo skateboardu a pak to říznout pěkně z kopce do nedalekého Sportparku, pohodlnější mohou dojet autem – parkování je sice náročné jako všude jinde, ale zatím jsme s volným místem problém neměli.

V restauraci mají stálou nabídku, ale i denní a víkendové menu a snídaňové menu – což je na malé město velmi slušná nabídka. Chodím tam už nějakou dobu a tak jsem už postřehla i změny ve stálém menu, a i když se mi po některých jídlech občas zasteskne, jsou to většinou změny k lepšímu. Naštěstí káva má stále stejnou kvalitu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

I když si zajdu na kafe klidně po hektickém dni v práci sama, raději přece jen raději trávím čas nad kafem s přáteli, vedeme řeči o vztazích, o práci a životě vůbec i filozofické úvahy, která paletka očních stínů či rtěnka je ta nej.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Samozřejmě se zabavím při čekání na kafe či jídlo bez problémů, zvlášť když sebou mám foťák – to pak světlo laškující s karafou ochuceného oleje svádí k hrátkám.

Fritované palačinky překonaly moji představivost :-)

Fritované palačinky překonaly moji představivost 🙂

A pokud chcete sami sebe překvapit, potažmo své přátele určitě si dejte ke kávě fritované palačinky, tenhle lehce bizarní dezert je vtipný, ale hlavně chuťově vyvážený, s lehce nafialovělou pusou od borůvek se pak musíte ale smát velice decentně – hahaha.

Můj oblíbený tvarohový štrúdl z nabídky bohužel zmizel :-/, tenhle dezert má každopádně domácký nádech

Můj oblíbený tvarohový štrúdl z nabídky bohužel zmizel :-/, tenhle dezert má každopádně domácký nádech a doma ho nedělám, takže si udržuje i svou výjimečnost 🙂

Na přinejmenším zajímavé dezerty si tady potrpí...ananasové carpaccio se zmrzlinou

Na přinejmenším zajímavé dezerty si tady potrpí…ananasové carpaccio se zmrzlinou

Ač ze smetany, lehoučký a výborný dezert!

Ač ze smetany, lehoučký a výborný dezert!

Naposledy mě dostal tento dezert z víkendového menu, smetanový krém s hruškovým sorbetem a ovocem, tohle  je prostě high level na našem maloměstě!

Rajská polévka je esencí Itálie (chválím příchylnost zdejší kuchyně k té italské) a rozjasní líce v pošmourném dni…Byla příjemným překvapením díky své plné chuti, žádný ohřátý rajský protlak.

...s kouskem mascarpone a bazalkou..

…s kouskem mascarpone a bazalkou..

Dokonce se vyplatí i risknout a dát si rizoto – tohle jídlo je pro mě vždycky prubířský kámen restaurace – a dávám si ho málokdy – jednou jsem se totiž v jiné restauraci málem udusila suchým „českým“ rizotem. Ne, chci pravé italské rizoto, ideálně z rýže Arborio a spol.

Menu hotel Graphic 08

Na zchlazení si dejte jedině vynikající domácí zmrzlinu (bacha, je návyková – ověřeno na vlastních chuťových buňkách včetně buněk mého přítele :-). A když je obzvlášť mizerný den, vylepší zmrzlinu vynikající portské.

Oporto a domácí zmrzka - ideální kombo

Oporto a domácí zmrzka – ideální kombo

Takže pokud žijete někde poblíž a budete si chtít udělat výlet do města klobouků i do přírody, už víte, kam zajít na dobré kafe. A klidně dejte vědět, až budete projíždět – dobré kafe já nikdy neodmítnu 😀

Bon Apetit a příjemné povalování v kavárnách

Vám přeje eM

Jak se jí v Ostravě aneb Restaurant Day

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jídlo je kultura, co si budem vykládat, kultura nejvyhledávanější – a je to tak dobře.

Dneska mám pro vás zprávu o stavu nejen amatérsko-restauratérské kultury v Ostravě. Probíhal tam už 8. ročník akce zvané Restaurant Day, kdy si každý amatér, co rád peče a vaří může otevřít svou vlastní restauraci a prodávat svoje produkty. Je to vlastně takový amatérský food festival a trh dohromady. Lidi sem přijdou ochutnat zajímavé věci a chutě, sejít se s přáteli. A to mě lákalo. Ochutnat věci a nemusit je vařit a péct, a k tomu být ve skvělé společnosti mých přítelkyň. Miluju kavárenský povalečismus a dobré jídlo, kéž by to bylo regulérní zaměstnání…A přitom fotit, co člověk sní 😀 A takový bohatý nedělní brunch!

O téhle akci jsem se dozvěděla díky Radce, která píše blog Made in les, a která úžasně peče a vaří pod svou značkou Dej si DoRtu. A protože se akce účastnila jako amatérská restauratérka, měla jsem jasno, že se chci téhle akce účastnit.

Tentokrát byl každý amatérský restauratér „umístěn“ ve vybraných kavárnách. A tak jsme podnikli malou tour. Co jsme stihly, co jsme snědly, na to můžete mrknout níže a nedoporučuju číst článek s prázdným žaludkem.

Naše tour de jídlo začala v Polo Caffé na Masarykově náměstí 2, tam totiž své produkty nabízela Radka a je jasné, že jsem u ní chtěla začít. Její nabídka ve mně vzbudila žravost, ale můj malý žaludek je naneštěstí zvyklý trávit pomalu a malé porce, ale zas často. Protože jsem nesnídala, můj hlad měl velké oči. Ale nemůžete se mi divit….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Radčiny dokonalé dortíky! Nebe v hubě…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

brownie cupcaky – plná chuť čokolády

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na tohle máslo jsem byla hodně zvědavá….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

a tak jsem si koupila tuhle křupavou bagetku

s cibulovým máslem a trhaným kachním masem – vynikající kombo

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

quiche aneb slaný koláč stokrát jinak

tenhle je bezlepkový a mňáááám

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V Polo Cafe mají krb a útulno jako doma a k tomu super jídlo,

nic mi nechybělo, nejraději bych tam zůstala napořád

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jak krásně pózuje cupcake před krbem…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ale já si jako dezert dala pouze kapučíno, jak nemusím příchutě, tak jsem neodolala tiramisu cappuccinu, které měli v akci, a neprohloupila jsem páč do toho fakt nalili amaretto! Body plusové navíc pro Polo Caffé za sójové latté pro veganku Klárku. Jo a ty cupcaky jsem si odnesla v krabičce….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Další zastávka v Cafe Club Dock, kousek od Sýkorova mostu na Havlíčkově nábřeží 28

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bezlepkový wrap s humusem a mrkví vypadal tak lákavě a chutnal dobře

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tuňákový slaný koláč jsem bohužel neochutnala, nejím ryby, ale putoval do krabičky a se mnou domů k dalším strávníkům….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Za to jsem neodolala tomuhle višňovému cheesecaku, jéj ten byl! Sotva jsem stíhala fotit 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A takhle psí dáma taky vyrazila na Restaurant Day, potkali jsem ji už v Polo Caffé

Next stop – Cooltour

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V Cooltouru jsem to už zvládly jen „na stojáka“, tahle show měla spoustu účinkujících, ale my už byly docela přesycené (slušně řečeno). A stejně jsme si nechaly vnutit ochutnávku toastíku s pomazánkou…, páč jsme byly osočeny, že jíme jen sladký a normální jídlo ne. Jsme chtěly dokázat, že to teda ne!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tyhle cupcaky jsem už jen fotila a ochutnávala očima…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Klárka vystála frontu na raw mangový košíček, hmmm…sladký!!!!!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jéééj a barevná záplava makronek!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poněkud komerčnější nabídka, ale když to lidi chtějí :-)..no na makronky jsme se do té fronty postavily

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V nabídce měli i jiné dobroty, ten hambáč teda lákal, ale fakt to nešlo…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nejsem z makronek vždycky nadšená a nejsou moje první volba, páč se často tváří lákavě a je to jen nabarvená hmota bez chuti. Tyhle však ne! Potěšily mě, plnou a rozeznatelnou chutí…levandule a čoko-malina….a ta růžová je bonus.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Počasí teda nepřálo, putování mezi kavárnami nám „zpestřoval“ déšť

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Doputovaly jsme do COKAFE espresso bar, páč jsme zas chytly slinu na kafe, jako zakončení naší túry, přece jen máme své limity 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

COKAFE je maličký hipstrov…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dostal mě stylovou výzdobou, jak jinak..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

IMG_1949

Tenhle foťák už je můj a všecko to dokumentoval..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Řekly jsme si, že ke kafi nějaké ty maličkaté dezertíky od „U mlsné kočky“ ještě zvládnem, měly ideální degustační velikost, takhle bych si představovala celou nabídku „restauračního dne“, abych toho mohla ochutnat co nejvíc :-). Teda až na Radčiny dortíky – ty jedině v plné velikosti.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Mini cupcaky slaný karamel a citrón, no zvládla jsem jen jeden, další opět putoval do krabičky….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moje cappuccino bylo fajne, nemůžu nic vytknout, holky už tolik štěstí se svou kávou neměly, americano ani lungo prý už nebylo tak dobré (já americano nepiju a  lungo pouze v prověřených kavárnách) a bod dolů za pouze kravské mlíko. V dnešní době plné lidí s intolerancí laktózy bych od každé lepší a ambicioznější kavárny čekala v nabídce sojové mléko – minimálně…Ale zas bod plus za vodu ke kávě !-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

KUK! Vytištěná mapa k dispozici svědčí o dobré organizaci tohohle dne..IMG_1951

Nakonec jsme se musely „spravit“ pivem a pěkně stylově se rozloučit…na pozadí Ostravské Hradčany. Já svého kozlíka stáhla v rekordním čase po cestě z Karoliny na autobus – dáma nedáma – byla jsem dehydrovaná a můj žaludek volal o pomoc :-D.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Doma jsem si vytáhla krásný suvenýr od Radky, který dávala ke cupcakům, z dílny Repper nábytek jejího Kuby, šikovný kluk a šikovné děvče, fakt!!!!!!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Podtácek s masivního dřeva mi udělal hroznou radost! A té makronce to na něm taky sluší..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ovšem heslo dne bylo: Dej si DoRtu :-)))

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na závěr můžu říct, že tahle akce je fakt povedená, organizačně zvládnutá a každý předvedl, co umí a to co nejlépe…..a my nejlíp předvedly, kolik toho spráskáme během dvou hodin :-D. Příště půjdu zas a lépe se připravím: krabičku sebou, drobné sebou a vodu sebou..pivo si koupím zase až pak 😀

30/365 Vyvážení bílé

30/365

30/365

Už jsem hrozně dlouho neměla v ruce štětec a mám potřebu tento stav vyvážit. Focení mě teď na delší dobu úplně pohltilo a ačkoliv ho nechci nahradit, mám potřebu zase rozšířit sféru svého vlivu. Čekají na mě dvě zakázky na obraz, a tak jsem i okolím jaksi donucena začít se soustředit na něco jiného. Naštěstí se tyhle aktivity vesměs hezky doplňují…

Mám ráda tu chvíli, kdy čistě bílé plátno čeká. Je to zvláštní chvíle nabitá očekáváním a v tu chvíli má bílá barva v sobě všechny barvy a zároveň žádnou. Baví mě si takhle filozofovat a ten počin, vzít do ruky štětec a začít….bílou, má v sobě něco hrozně uklidňujícího. Díky tomu se mi v hlavě urodil nápad udělat sérii fotek laděných do jednotlivých barev celé škály. Takovou mou fotopaletu… A začít prostě musím bílou. Byť v tomhle šedivém počasí je i vyvážená bílá spíš jaksi šedá…

Dream in Bloom…

Rozkvetlé snění se jmenuje nový obraz, který jsem malovala na zakázku pro jednu moc milou paní. Ten stejný obraz jste už tady mohli vidět v procesu a konečně je hotov. O dovolené jsem přeci jen měla na snění mnohem více času a mohla jsem se do rozkvetlých snů pořádně ponořit. Ladila jsem odstíny tak dlouho, až jsem obraz dostala do té správné snové podoby….

Rozkvetlé snění jsem už vlastně jednou malovala na sololit a v jiné podobě. Ale časem jsem si uvědomila, že sololit není pro mě ten správný podklad, přeci jen – plátno je plátno.

Tohle akrylové děťátko na plátně už je hotovo, ale je potřeba ho ještě odvést k rámaři, to bude ta finální třešinka na dortu. Sama jsem zvědavá, jak mu bude vybraný rám slušet, protože zatím jsem své obrazy nerámovala a zde je to vysloveně na přání zákaznice. A přání je třeba vyplnit. Obraz je velký 30×30 cm, takže takové menší snění, ne že by rozměry omezovaly naše snění !-)..

Každý obraz, který namaluju mě něco naučí. O mě samé, o technice, o barvách….Tak i snění mě zase něco naučilo. Třeba o pokoře, o síle snění i realitě, o citu k barvám a technice. Není nad to snít, splnit druhému jeho sen a ještě dál růst.

Přeji Vám jen ty nejhezčí sny!

Akryl v procesu….

Pořád maluju. A do toho si odskakuju s foťákem fotit západy slunce 🙂 a do toho mi dorazily návrhy metráže, spousta prááááce. Kreativní a radostné práce.

Malba se ale vyvíjí, roste před očima.Vrstvím, míchám barvy, čekám až obraz dá signál: „už jsem hotov“….

Skicuju…

Moje léto bude ve znamení tvůrčí práce a jsem tomu moc ráda. A bude také ve znamení výzev, protože jakákoliv práce na zakázku, je vždycky určitá výzva.

A tak skicuju a přemýšlím, hledám formu. Barevné zadání je jasné a teď se propracovat k výsledku. Skicování je především o hledání. Hledání té správné kompozice, té správně barevné variace,  té správné atmosféry tak, aby obraz své budoucí majitelce přinášel radost.

A tak mám nějaký námět a zkouším, čmárám tužkou, roztírám pastely, abych pak mohla „sepsat“ tu symfonii na plátno. A plátno trpělivě čeká. Málokdy obraz vypadá stejně jako skica. Je to jen návod, mapa, kterou cestou se dát…Další podněty přinese médium akryl, uvidíme, o co si řekne….Ale moc se na ten dialog těším. Pracovat na něčem, co má druhému přinášet radost, je přece radost :-D.

Echo of the Soul

Tak jsem si zase něco namalovala. Poslední dobou (asi tak od října loňského roku :-)) mě nadchnul akryl, malba na plátno či sololit, barvičky, štětce…Fascinace touto technikou stále trvá, svůj vztah rozvíjíme, nořím se do techniky a hledám se v ní. Jednoznačně jsem ale pochopila, že tato technika mi přináší radost, protože se v ní začínám „impresivně“ a kolikrát i pěkně expresivně vyjadřovat. Moje láska k impresionistům totiž nijak nevadne a hodně v malbě čerpám inspiraci z jejich pojetí barev. To neskutečné prolínání, těkání, světélkování, hra barev. Kouzlo. Imprese. Dojem.

Je o mě známo, že maluju z přetlaku a citová hnutí často vedou ruku se štětcem a hovoří řečí duše tak, aby si ji mohly „poslechnout“ i oči….Ale u kterého umělce to tak není? Skrytá řeč v námětu a volbě barev, způsoby tahu štětcem – to, co udělá obraz obrazem.

Když se obraz oddělí od svého tvůrce, začne žít svůj život. A promlouvat k ostatním duším třeba?

Jak jde člověk životem, poznává sám sebe. Protože ta největší moudrost, která nám připadá tak samozřejmá, až ji nechápeme, byla napsána nad vchodem do Delfské věštírny  – „poznej sám sebe“. Člověk si řekne: jasně,  o co jde, dyť se znám ne, jsem se sebou denně. Ale jsme opravdu se sebou, známe se? Potkáváme v životě různé lidi a už od mala podléháme vlivu těchto interakcí, přejímáme názory ostatních na sebe sama, aniž bychom zhodnotili, jestli opravdu odrážejí pravdu. Najít svou pravdu není lehké. Jsou lidé, kteří nám mohou nastavovat křivé zrcadlo, svoji vlastní projekci…A pak jsou lidi, kteří vás třeba jen na zlomek chvíle vidí. Dojde k setkání. Duší? Ale abyste viděli, musíte chtít vidět. Ti, s křivým zrcátkem v kapse, vidět nechtějí – většinou se bojí, nemusí to být jejich vina, už je někdo pokřivil jiným zrcadlem…Vidí odraz odrazu svého odrazu a vůbec nevidí, kdo jsou a čeho se bojí. Jejich osobní zrcadla oslepla. A dokáží oslepit i vás a svým strachem infikovat.

Proto je tak důležité vypravit se na cestu za zrcadlem, poznat sebe – tu esenci duše, která nás dělá jedinečnými, má spoustu vrstev a je neskutečně pestrobarevná. Když dokážeme vhlédnout, kým jsme, přijdou lidé, kteří budou s vaší duševní „paletou“ rezonovat, s pestrostí vašeho světa. A ti, co nerezonují, odejdou.

Tentokrát jsem volila barvy konstrastní, vytvářející určité napětí, a přesto je ve výsledku harmonie. Je to setkání barevných polarit. V řádu světa barev si žlutá a fialová barva hájí status doplňkových barev  – jsou partnery v pravém slova smyslu. Na barevném kruhu posilují navzájem své barevné vyzařování a neutlačují jedna druhou.

Poprvé hodně pracuji s fialovou. Což je mystická barva spojena odjakživa s duchovnem. Je to spojení protikladů – krve, energie a oblohy, zklidnění…..

Pro namalování tohoto obrázku, jsem se jako Ryba musela ponořit hlouběji do sebe, abych našla vyjádření toho nehmotného v barvách a formě – ozvěny duše.

Tak si to poslechněte. Snad se Vám bude líbit, co uslyšíte…..