Archiv pro rubriku: Umění

Výstava Jiřího Trnky ve Chvalském zámku

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dneska bych se s vámi chtěla podělit o zážitek z výstavy, kterou jsme včera shlédly s mojí dcerou ve Chvalském zámku v Praze Horních Počernicích. Kromě toho, že jsou mojí srdcovkou Horní Počernice, protože jsem tam bydlela, je mou srdcovkou i Jiří Trnka, na jehož ilustracích jsem vyrůstala, proto byla pro mě výstava velice srdeční a emocionální zážitek hned v několika aspektech…. Chvalský zámek je krásný prostor pro výstavy. Určitě si výstavu nenechejte ujít trvá do 15. května 2016. Je velice vhodná i pro rodiče s dětmi jako tip na víkendový výlet, protože Jiří Trnka ilustroval především dětské knihy a nejen to.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na výstavě jsme s dcerou žasly nad rozsahem prací Jiřího Trnky, jeho záběr byl unikátní – loutky, animované divadlo či film,  ilustrace, malba…..A vše precizní a osobité od začátku až do konce.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pro mě byla výstava velkou cestou vzpomínek na mé dětství a pro mou dceru budoucí ilustrátorku to bylo zjevení génia a velká inspirace. Když jsem nacházela důvěrně známé ilustrace těžko jsem se mohla vyhnout dojetí, vrátila jsem se do té části svého dětství, která byla šťastná. Stejně jako Jiří Trnka utíkal do světa pohádek před realitou doby, ve které žil, tak pro mě pohádky, které nádherně snově ilustroval, byly útěkem do světa fantazie a kouzel z dětství, na které nerada vzpomínám, a které bylo více smutné než veselé….Člověk si v tu chvíli najednou uvědomí, co ho definovalo a že to, co bylo smutné nebylo smutné absolutně a byla by škoda zapomenou se smutnými zážitky tyto krásné chvíle, které mi dali knížky a ilustrace. Chodila jsem totiž do knihovny ještě dřív než jsem uměla číst, takže jsem hltala obrázkové knížky. Televize a Disney a Pixar opravdu v té době nebyli :-) ……Díky tomu jsem taky nejspíš začala mít neustálé výtvarné tendence a výtvarno jako takové mě pohltilo a už nepustilo…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dceřin náhled a objev díla  Jiřího Trnky byl pro mě skvělým protnutím všech paralel. Studovaly jsme jeho ilustrace s nosem na skle a přemýšlely úporně nad jeho technikou – není totiž vůbec jednoduché na to přijít. Trnkovy ilustrace jsou a byly tak osobité a jedinečné a my chtěly pochopitelně přijít na to kouzlo, v čem to vězí. Trénované oko dcery ledacos odhalilo a já jsem byla nadšená. Jiří Trnka byl totiž mistrem kombinované techniky, dokázal si osvojit a zcela podmanit vlastní osobností média jako je akvarel, kresba pastelkami, pastelem, voskovkami, vyškrabávanou techniku, frotáž, malbu……jéžiš, ten záběr je fakt na jednoho člověka docela masivní…..A my ty vrstvy jeho génia pomaličku rozklíčovaly a někdy jsme byly vyloženě naštvané, že na to nemůžeme přijít a snažily jsme se tak dlouho civět na ilustraci, která vypadala jako grafika až jsme něco asi vyhleděly :-D .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Protože záběr Jiřího Trnky byl monumentální, výstava byla pestrá a intenzivní taky, neskutečné množství ilustrací, ale s citem vybraných – notoricky známých (asi spíš mé generaci teda) – ale kdo by neznal i z mladých třeba Broučky, Míšu Kuličku, Pohádky tisíce a jedné noci a spol…Moje dcera je poznávala. Kromě ilustrací bylo na výstavě i dostatek jeho maleb, loutky, nákresy scenografické, návrhy kostýmů a zase loutky, malby, ilustrace…..Mezi jednotlivými patry jsme si mohly sednout a nechat se vyloženě unést do Trnkovy zahrady, která se promítala  jako by skrze okno. A my seděly a koukaly oknem do zahrady, jak se tam kouzelně mění čtyři roční období, děti si hrají, pes honí míč, příroda se mění….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V další části jsme se mohly podívat na video dokument, jak Trnka svoje loutky a scénu pro ně tvořil…, detailní „piplavá“ práce…..Taky bylo součástí výstavy kino, ve kterém promítali Trnkovy animované filmy, to už jsme ale moc nezvládaly, jen jsme nakoukly, přece jen času nebylo až tak nazbyt a byly jsme tou smrští zážitků vizuálních celkem zmoženy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nakonec jsme si prohlédly poslední část, ve které byly kouzelné ilustrace Shakespeara, Andersena, Trnková autorská knížka Zahrada a jako poslední velké překvapení pro nás bylo, že Trnka na sklonku života ilustroval naši milovanou knihu Alenka v říši divů. Tedy on vytvořil jen několik ilustrací, které nešly nikdy do tisku.

Schválně jestli najdete na obrázku kočku Šklíbu :-)

Schválně jestli najdete na obrázku kočku Šklíbu :-)

Kdyby taková kniha existovala, jdeme po ní jak po uzeném. Alenka je naše srdcovka obrovská a myslím, že Trnka by byl právem pro ní dokonalý ilustrátor – velká škoda! Ale na jeden život jednoho umělce toho zvládl neskutečně mnoho, těžko mu to můžeme vyčítat :-)

Do tohohle obrazu "Okouzlený" jsem se naprosto zamilovala a chtěla bych ho mít doma :-)

Do tohohle obrazu „Okouzlený“ jsem se naprosto zamilovala a chtěla bych ho mít doma :-)

Na výstavě jsme si koupily i katalog za naprosto luxusní cenu 200 Kč a pak rozkošné zvířátkové pexeso :-) , už jsme si tak trochu zapomněly totiž hrát – děti jsou skoro dospělé a mají jiné zájmy, ale tímto pexesem se myslím všichni vrátíme zase na chvíli společně do dětství díky Trnkovi.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Doma jsme se pídily po knížkách, které ilustroval Trnka a našly jsme tři – ta kultovní, která přetrvala z mého dětství  jsou právě Pohádky tisíce a jedné noci, když jsem viděla na výstavě naprosto důvěrně známé obrázky byla to síla :-) . Nádherně ilustrované Německé pohádky jsem si vždycky ráda prohlížela v jakémkoliv věku a knížku Zahrada jsem koupila nedávno…..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

No, když jsme s dcerou konečně vyšly ven na vzduch pochopily jsme, co se nám to stalo. Skoro jsme doslova a do písmene ani nedýchaly nad tou krásou umění, že nám z toho až bylo lehce nevolno a motala se nám hlava :-) …..Takhle mocně na nás zapůsobil Jiří Trnka a jeho umění a kouzelný snový svět pohádek – kdo by to řekl.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na procházce Prahou s eMou

V Praze je mi blaze z mnoha osobních důvodů i z důvodů zcela objektivních. V této pohnuté době je, myslím, více než na místě býti patriotem své vlastní zemi. Občas mě mrzí, jak my Češi jsme tak nějak nevděční a pořád koukáme sousedům a cizincům do talíře, a chválíme jak to mají všecko hezčí. Mezi sebou si závidíme a nepřejeme a nakonec ty síly promrháme, místo abychom si to tady dělali hezčí. Jsme fascinováni cizími hlavními městy a nevidíme, co za krásy máme přímo doma. Nápor patriotismu trvá pouze během mistrovství světa v hokeji…..Určitě tak nemyslí všichni, ale bylo by krásné, kdybychom všichni uměli držet za jeden provaz spojující naši mrňavou ale krásnou zemičku.

Praha

Ač velice soucítím s Paříží a ostatními městy, které byly napadeny zlem (protože se to týká nás všech), přestože je na světě plno krásných měst a míst, mé srdce patří naší zemi a Praze. Prostě se tu cítím doma.

Jsem zatím tak nějak zabydlena mezi dvěma extrémy, kdy bydlím v dalekém maloměstě a miluji velkoměsto. Vidím výhody bydlení mimo hlavní osy dění i jejich nevýhody. Někdo z velkoměsta utíká, někdo utíká z maloměsta. Svůj střed ale  musí každý najít v sobě. Momentálně cítím velkou vnitřní změnu, stalo se to nějak pozvolna, ale uvědomila jsem si ji až teď ve chvíli, kdy jsem se stala dobrovolně nomádem z důvodů rekonstrukce mého bytu. Domov si totiž nosím v sobě, už nelpím na konkrétním místě, lpím na konkrétních lidech. Kde jsou milovaní lidé, tam je můj domov. Trvalo mi několik desítek let tohle v sobě najít…Cítím v tom velkou svobodu, kterou pro svůj život nutně potřebuji….I přes tuto vnitřní svobodu si chci ale k životu vybrat místo, s kterým budu rezonovat. Už dlouho totiž tuším, že s místem, kde momentálně bydlím, nerezonuji. Děti odcházejí z domova a já zjišťuji, že nelpím na místě, ale na lidech a že je třeba se v čase a prostoru posunovat dál a jinam. Momentálně jsem na cestě. Být na cestě je vzrušení i strach z neznáma zároveň, existují pochyby i jistoty. Ale jedině tak mám pocit, že žiju. Nedávno jsem byla na cestě za pražskými krásami…..

Jestli chcete, pojďte se mnou na procházku po naší matičce Praze. Na místa, která jsem objevila nebo kam se ráda vracím pro inspiraci a energii. Kdo má raději fotografie, může rovnou narolovat celou galerii na konci článku. :-)

Tentokrát jsme si s dcerami daly vyloženě rande s městem. Zkoumaly jsme, ochutnávaly, užívaly si, inspirovaly se, čerpaly energii z pulsujícího srdce velkoměsta, abychom si tu energii mohly sebou odvézt do našich končin, kde lišky dávají dobrou noc a rozvíjet své nápady, tvorbu, život….

Ema espresso bar

Prvním místem, které jsme nutně musely navštívit hned po příjezdu byl espresso bar Ema. Je jasné, že kavárna stejného jména jako moje alter ego musí být mou láskou. Ale hlavně tam dělají fakt vynikající kafe. Začínat tour de Prague a pak následně i pondělí v Emě, je pro mě ideální začátek čehokoliv :-)

Obecní dům

Posilněny jsme vyrazily do nedalekého Obecního domu nádherné secesní budovy, která hostí až do konce prosince výstavu umění Secese Art Nouveau. Nádherná výstava plná nádherných uměleckých předmětů denní potřeby – a to je na tom asi to nejhezčí, že Secese jako jeden z mála uměleckých směru pronikl do každodenního života a naplnil ho krásou umění….Člověk zde vidí nábytek, šperky, sklo, šaty, spodní prádlo, fotografie, plakáty….Moje dcery ulítlé na grafický design se právem kochaly právě těmi plakáty.

Secese výstava

Jedno je jisté, jsou místa, která mě nabíjejí a jsou místa, která mě vybíjejí. Takovým místem vybíjené bylo pro mě Palladium, které je kousek od Obecního.. Nemám ráda nákupy a obchodní domy v době před vánoci. Unavují mě, dusí mě hluk a horko a spousta zbytečných věcí, které se mi ani nelíbí. Rychle jsme odtud prchly na skvělou medovinku a pak hurá do milovaného Karlína za kočkama….

Kočičí kavárna

Kostel sv. Cyrila a Metoděje mě uchvátil a tentokrát jsme nakoukly i dovnitř. Pozdně románský sloh se spoustou výrazných prvků…Tajemná večerní atmosféra před zavíračkou….Nádhera!!!!!

Kostel sv. Cyrila a Metoděje

Moc ráda fotím noční fotky, miluju večerní a noční atmosféru, hru světel. A tak jsme si jako správné turistky užili večerní život na Václaváku. Což je místo, které vlastně až tak ráda nemám :-) , spousta lidí, turistů, davy….No ale mířily jsme do Neoluxoru Domu knihy…

Večerní Václavák

Kampa je kouzelná. Sovovy mlýny jsou krásný kulturní počin. Miluju výhledy na řeku, umění…..Tady se toho snoubí opravdu hodně. Výstava Toyen, na které se nesmělo fotit, stála za to. Bylo tam dost plno, člověk si nemohl postát u obrazu dlouho, jak je mým zvykem, když rozprávím s obrazem a čerpám energii z uměleckých děl – ale obrazy Toyen mají tak hlubokou atmosféru a dokonale zvládnutá technika malby mě uchvátila i tak. Toyen dokázala s neuvěřitelnou imaginací malovat jemné příběhy vystupující ze tmy.

Z Kampy

A já fotila soumrak nad Vltavou….

Most Legií

Tak ať dál zůstává mír s touto krajinou a soumrak je pouze částí krásného dne.

Snad se Vám procházka se mnou líbila….

Mějte se krásně. eM