Fotky z kouzelného lesa

Miluju stromy a lesy. Kdybych nemusela pracovat a vydělávat si na živobytí v civilizaci, možná by ze mě byl druid :-). Příroda – zahrady a lesy – toť moje úniková zóna. A je mi jasné, že nejen moje. V lesích, kde se často potuluji, kousek od domova, je nějak přeplněno  – nikoliv stromy a zvířaty, ale lidmi. Nic proti lidem dobré vůle…, ale ticho a krása je to, co hledám v těchto místech. Tiše si lovit beze zbraní, jen objektiv a já…a třeba někdo hodně blízký. Lesů, kde byste měli pocit, že za stromem se možná mihl vílí závoj a ostřížím zrakem vás tajně sledují elfové – takových lesů moc není. A proto jsem byla překvapená, že kousek od civilizace hlavního města jeden takový veliký les je. U Černých Voděrad. Už jen ten název mi zní naprosto kouzelně….Ten les mi učaroval svými poklady. Vůní pryskyřice borovice a modřínu (dodnes jsem nevěděla, jak nádherně voní „lymfa“ modřínu), světelnými hrátkami, sytostí barev a nekonečným tichem – které přetrhl jen jednou jeden starší hodně hlučný manželský pár. Bořila jsem se do letitých vrstev listí v bučinách a hladila mech na stromech a pařezech a zhluboka dýchala. A kouzlo toho lesa dosud nevyprchalo a já ho znovu nacházím, když si prohlížím fotky, které jsem udělala. Tak se pojďte se mnou projít kouzelným lesem, na chvíli naslouchejte tichu….a třeba i toho elfího krále koutkem oka v koruně stromů zahlídnete !-)