Takové přeji svátky Vám ale i sobě.

Poslední měsíc a celý adventní čas mě vánoční nálada i přípravy naprosto míjely – tři týdny jsem nevzala do ruky foťák, tři týdny mi netekla teplá voda a žila jsem na staveništi. Hm, stručný výtah z mého života posledních týdnů v jedné větě. 🙂

Původně jsem si myslela, že napíšu článek „jak přežít rekonstrukci“, ale všechny síly (včetně těch rezervních)  jsem musela napnout na to, abych to opravdu přežila, takže jaksi k psání už síly nezbyly žádné. Teď už se vše blíží do finále, za dveřmi už netrpělivě stojí vánoce a klepou…a přede dveřmi se pilně pokládá podlaha a obkládá koupelna. Snad ten stromeček na Štědrý den nastrojíme…. A protože už mám základ kuchyně a stůl – což je srdce domova – i mé srdce už pomalu plesá, že konečně budeme opět žít jako lidé….

Člověk si začne vážit takových věcí, jako že voda teče z kohoutku a je teplá :-).

Na poslední adventní neděli jsme konečně už mohly dát čtyři svíčky na ten stůl, ale péefku jsem fotila stále ve válečných podmínkách za zvuků řezačky na obklady a s postupně se blokující krční páteří. Inu, žena vydrží více než člověk, obzvláště co se rekonstrukce týče.

Myslím, že velice ráda zapomenu na tu krušnou dobu válečného stavu v mém domově. Kdy jsem byla násilně vyhozena ze své zóny komfortu, abych dala vzniknout komfortu mnohem lepšímu…Teď už si pro sebe přeji jen klid. Až to všechno uklidím…..

Vám přeji štěstí a pohodu a klid!

PS: A mám novinku – až uklidím ten nepořádek doma, budu chystat svou první fotografickou výstavu. Takže se asi máme na co těšit v tom novém roce 😀

Ať je pro nás uspěšný, veselý a laskavý – ten nový rok 2016.