Archiv pro štítek: cestování

Moje anglická cesta II. – V anglické zahradě

Hezký den! Vítám vás u dalšího dílu mého anglického cestování. Tentokrát si užijeme opět přírodu a květiny a to na anglickém venkově v Easton in Gordano.

Po procházce v Priors Wood jsme se posilnili v „Králově náruči“ ciderem (hrozně mi tady Čechách chybí) a chipsy s čedarem (víte třeba, jaký je rozdíl mezi french fries a chips?) French fries jsou tenké hranolky, jak je známe z Mekáče a spol., a ty anglické chips jsou pořádné hranole, jen tak mimochodem…:-D

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V Anglii jsem nemohla neobdivovat jejich specifickou architekturu, je tak odlišná od té naší, kombinace kamene a dřeva, ááách..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hodně mě překvapil jednolitý styl zdejších domečků – žádné „každý pes jiná ves“ jako je tomu často u nás :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nadšeně jsem přijala pozvání k rodičům přátel do jejich domu a zahrádky a bylo tak krásně, že jsem neodolala nafotit všecko, co kvetlo. Zahrádka byla krásně polodivoká, rostly v ní ušlechtilé květiny, ale tak nějak volně a nenásilně…, bylo v tom velké kouzlo. Zahrádka byla taky dost v terénu a ta členitost kolem domečku se mi hrozně líbila, bylo zde místo pro různá zákoutí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moji fotografickou vášeň jsem mohla sdílet i s Andyho tatínkem, který mi na chvíli půjčil svůj těžký obří Nikon, abych si vyzkoušela focení v zahradě, i když mi bylo jasné, že tohle vybavení je mnohem kvalitnější než moje, ráda jsem se nakonec vrátila ke svému mrňavému a lehoučkému Olympusu :-) .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moje pobíhání s foťákem od kytičky ke kytičce zaujalo psí lady Bellu a rozhodla se mi to hezky zpestřit tím, že za mnou pořád běhala s míčkem. Takže jedna fotka cvak, hodit míček hop.., cvak, hop….Docela výzva na soustředění :-D Za to bílá psí lady jen tak plula zahradou a ráda se nechala pohladit, ale že by se zas jako musela honit za míčem to ne…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Byl to prostě krásný relax, tak si to pojďte užít se mnou a podívejte se, co všechno kvetlo….

Příště vás vezmu na výlet do Bristolu :-D

Moje anglická cesta I. – Kouzelný les Priors Wood

Pěkný den,

usaďte se, uvařte si čaj (jak jinak k anglickému čtení :-) ) a zvu vás na výlet do Anglie. Konečně se totiž dostávám ke svým fotkám, které jsem udělala na své anglické cestě. Podovolenkový nápor se konečně trochu utlumil, vracím se chtě nechtě „do normálu“ a tak můžu zavzpomínat skrze fotky na místa, která mě nadchla. Myslela jsem si, že jsem moc nefotila a nakonec jsem si přivezla 400 fotek…. Nějak jsem si tu dovolenou v cizí krásné zemi nechtěla užívat pouze skrze objektiv, ale hlavně na vlastní oči a smysly a nasávat atmosféru.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A protože i tak je těch fotek hodně a každá mě přenáší do kouzelného světa vzpomínek, dává mi pořádně zabrat být zdravě kritická a vybrat ten „zlatý výběr“. Nakonec si uděláme takový cestopisný seriálek. Pan Čapek má své Anglické listy, tak já si taky něco napíšu :-D .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

První den jsem strávila především na anglickém venkově u rodičů mých přátel a snažila se nějak „rozmluvit“ :-) . Angličtinu miluju, ale už je to dlouhá doba, kdy jsem skládala maturitní zkoušky a naposled souvisle mluvila anglicky se svými německými příbuznými. Před rodilými mluvčími mám o to větší trému. Naštěstí všichni byli moc milí a pochvalou ocenili mou snahu komunikovat i přes nějaké to zapomenuté slovíčko, tak jsem se přece jen rozkecala. A když si navíc můžete o své fotografovací vášni promluvit taky s fotografem jazykové bariéry padají.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tento díl chci zaměřit na kouzelný les Priors Wood v Gordano Valley plný modrých zvonečků. Chci vám zprostředkovat zážitek z toho lesa, takže vyberu spoustu fotek. Myslím, že Priors Wood si to více než zaslouží. Je unikátní. Abych byla trochu zeměpisněji konkrétní většinu času jsem trávila v jihozápadní Anglii, což je nejteplejší místo Anglie :-D . Můžu potvrdit, po návratu domů jsem zažila šok zimou a vzápětí se nachladila.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ačkoliv tady na jihozápadě Anglie každý den sprchlo, teplo bylo jaksi konstantní a pořád. A mě navíc uvítala Anglie hřejivou náručí, kdy první dva dny bylo opravdu krásně teplíčko a převážně slunečno. A mořský vzduch dělal taky své….No, přece jen tam už začalo jejich léto. Co se mě týče, léto s teplotami max. 25 stupňů by mi úplně stačilo :-)

Jak uvidíte z fotek, Priors Wood je starý les, máte pocit, že za každým starým stromem číhá nějaký elf a kontroluje, jestli se chováte na procházce k lesu s úctou. Samotné stromy vypadají jako živá stvoření, některé torza připomínají mýtická zvířata a bytosti anebo mě šálil zrak? Přesvědčte se sami. Já jako člověk, který pochází ze země, kde jsou zvonečky chráněné a uvidíte je ve volné přírodě opravdu málo, jsem byla unešena tou modrou pokrývkou, jakoby zrcadlila modrost nebe na zemi….Tak ať vám k prohlížení fotek cinká kouzelná hudba modrých zvonků.

Příště si dáme anglický venkov !-)

Na procházce Prahou s eMou

V Praze je mi blaze z mnoha osobních důvodů i z důvodů zcela objektivních. V této pohnuté době je, myslím, více než na místě býti patriotem své vlastní zemi. Občas mě mrzí, jak my Češi jsme tak nějak nevděční a pořád koukáme sousedům a cizincům do talíře, a chválíme jak to mají všecko hezčí. Mezi sebou si závidíme a nepřejeme a nakonec ty síly promrháme, místo abychom si to tady dělali hezčí. Jsme fascinováni cizími hlavními městy a nevidíme, co za krásy máme přímo doma. Nápor patriotismu trvá pouze během mistrovství světa v hokeji…..Určitě tak nemyslí všichni, ale bylo by krásné, kdybychom všichni uměli držet za jeden provaz spojující naši mrňavou ale krásnou zemičku.

Praha

Ač velice soucítím s Paříží a ostatními městy, které byly napadeny zlem (protože se to týká nás všech), přestože je na světě plno krásných měst a míst, mé srdce patří naší zemi a Praze. Prostě se tu cítím doma.

Jsem zatím tak nějak zabydlena mezi dvěma extrémy, kdy bydlím v dalekém maloměstě a miluji velkoměsto. Vidím výhody bydlení mimo hlavní osy dění i jejich nevýhody. Někdo z velkoměsta utíká, někdo utíká z maloměsta. Svůj střed ale  musí každý najít v sobě. Momentálně cítím velkou vnitřní změnu, stalo se to nějak pozvolna, ale uvědomila jsem si ji až teď ve chvíli, kdy jsem se stala dobrovolně nomádem z důvodů rekonstrukce mého bytu. Domov si totiž nosím v sobě, už nelpím na konkrétním místě, lpím na konkrétních lidech. Kde jsou milovaní lidé, tam je můj domov. Trvalo mi několik desítek let tohle v sobě najít…Cítím v tom velkou svobodu, kterou pro svůj život nutně potřebuji….I přes tuto vnitřní svobodu si chci ale k životu vybrat místo, s kterým budu rezonovat. Už dlouho totiž tuším, že s místem, kde momentálně bydlím, nerezonuji. Děti odcházejí z domova a já zjišťuji, že nelpím na místě, ale na lidech a že je třeba se v čase a prostoru posunovat dál a jinam. Momentálně jsem na cestě. Být na cestě je vzrušení i strach z neznáma zároveň, existují pochyby i jistoty. Ale jedině tak mám pocit, že žiju. Nedávno jsem byla na cestě za pražskými krásami…..

Jestli chcete, pojďte se mnou na procházku po naší matičce Praze. Na místa, která jsem objevila nebo kam se ráda vracím pro inspiraci a energii. Kdo má raději fotografie, může rovnou narolovat celou galerii na konci článku. :-)

Tentokrát jsme si s dcerami daly vyloženě rande s městem. Zkoumaly jsme, ochutnávaly, užívaly si, inspirovaly se, čerpaly energii z pulsujícího srdce velkoměsta, abychom si tu energii mohly sebou odvézt do našich končin, kde lišky dávají dobrou noc a rozvíjet své nápady, tvorbu, život….

Ema espresso bar

Prvním místem, které jsme nutně musely navštívit hned po příjezdu byl espresso bar Ema. Je jasné, že kavárna stejného jména jako moje alter ego musí být mou láskou. Ale hlavně tam dělají fakt vynikající kafe. Začínat tour de Prague a pak následně i pondělí v Emě, je pro mě ideální začátek čehokoliv :-)

Obecní dům

Posilněny jsme vyrazily do nedalekého Obecního domu nádherné secesní budovy, která hostí až do konce prosince výstavu umění Secese Art Nouveau. Nádherná výstava plná nádherných uměleckých předmětů denní potřeby – a to je na tom asi to nejhezčí, že Secese jako jeden z mála uměleckých směru pronikl do každodenního života a naplnil ho krásou umění….Člověk zde vidí nábytek, šperky, sklo, šaty, spodní prádlo, fotografie, plakáty….Moje dcery ulítlé na grafický design se právem kochaly právě těmi plakáty.

Secese výstava

Jedno je jisté, jsou místa, která mě nabíjejí a jsou místa, která mě vybíjejí. Takovým místem vybíjené bylo pro mě Palladium, které je kousek od Obecního.. Nemám ráda nákupy a obchodní domy v době před vánoci. Unavují mě, dusí mě hluk a horko a spousta zbytečných věcí, které se mi ani nelíbí. Rychle jsme odtud prchly na skvělou medovinku a pak hurá do milovaného Karlína za kočkama….

Kočičí kavárna

Kostel sv. Cyrila a Metoděje mě uchvátil a tentokrát jsme nakoukly i dovnitř. Pozdně románský sloh se spoustou výrazných prvků…Tajemná večerní atmosféra před zavíračkou….Nádhera!!!!!

Kostel sv. Cyrila a Metoděje

Moc ráda fotím noční fotky, miluju večerní a noční atmosféru, hru světel. A tak jsme si jako správné turistky užili večerní život na Václaváku. Což je místo, které vlastně až tak ráda nemám :-) , spousta lidí, turistů, davy….No ale mířily jsme do Neoluxoru Domu knihy…

Večerní Václavák

Kampa je kouzelná. Sovovy mlýny jsou krásný kulturní počin. Miluju výhledy na řeku, umění…..Tady se toho snoubí opravdu hodně. Výstava Toyen, na které se nesmělo fotit, stála za to. Bylo tam dost plno, člověk si nemohl postát u obrazu dlouho, jak je mým zvykem, když rozprávím s obrazem a čerpám energii z uměleckých děl – ale obrazy Toyen mají tak hlubokou atmosféru a dokonale zvládnutá technika malby mě uchvátila i tak. Toyen dokázala s neuvěřitelnou imaginací malovat jemné příběhy vystupující ze tmy.

Z Kampy

A já fotila soumrak nad Vltavou….

Most Legií

Tak ať dál zůstává mír s touto krajinou a soumrak je pouze částí krásného dne.

Snad se Vám procházka se mnou líbila….

Mějte se krásně. eM