Archiv pro štítek: hyacint

Vítání jara

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jak jinak vítá nadšený fotograf jaro než tím, že běhá po venku a loví do objektivu tu jarní nádheru! Všechno kvete a já jsem ve svém živlu. Jako vždy po dlouhém půstu od listopadu do jara, kdy venku nic nekvetlo a dny byly k uzoufání krátké….Prodlužující se dny a měkké jarní světlo má své kouzlo – nabíjí mě energií. Až tak, že spíš musím dávat pozor, abych to nepřepálila :-D . Takže nejen vábení bohyně Vesny musím naslouchat, ale i mému postaršímu tělu. Nějaký tělesný detox u mě ještě nenastal, nicméně neustále detoxuju postupně celý svůj život – uklízím, třídím a zhusta vyhazuju všechno nepotřebné, odhazuju zátěž, abych mohla vzlétnout. Jó, ta Vesna je ale kouzelnice. No, nicméně těma nohama furt přikována k zemi, ono přitom poletování člověk si může taky pěkně natlouct, že jo. Né že by mě to někdy odradilo….

Takže tady mám várku prvních jarních úlovků a můžeme se těšit, že jich bude jen přibývat, už dneska mám spoustu materiálu na paměťové kartě, který jsem ještě nestihla prohlídnout natož editovat – já totiž nevím co dřív, jak to jaro se mnou šije :-) A to je teprve začátek!

Přeji krásné vítání jara!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bez sněženek není jaro…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

…a bez krokusů jakbysmet

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Letos jsem je stihla na poslední chvíli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

To jsou ta velká jarní očekávání.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když najde Petr klíč od jara…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A hyacint přímo domácí, vyslyšel volání jara přímo v květináči na mé lodžii…

52/365 Čistá esence jara

52/365

52/365

Poslední dny byly tak trochu extrémní opět. Vlastně už vím moc dobře, co se to vždycky děje. Žiju totiž mezi dvěma extrémy a ty se dokáží pěkně extrémně projevovat. Jsou dny, kdy chodím s hlavou v oblacích s objektivem v pohotovosti a neustále mi hlavou proudí řeky nápadů…A pak mě uzemní můj beraní ascendent a dá mi najevo, že teda je sice super tvořit s hlavou mimo reálný svět, ale ty nohy – ty nohy musí být pevně na zemi. Vím, že to tak mám celý svůj život, a přesto mě to vždycky nějak překvapí….Ryby jako poslední znamení zvěrokruhu, říznuté beranem, který kruh otevírá…I když opticky jdou hned po sobě a vlastně spolu sousedí, fakticky je mezi nimi veliké pole působnosti – celý zvěrokruh. Až se v tom člověk ztrácí lehčeji než by chtěl.

A tak jsem víkend prožila s hlavou v oblacích a nasávala jaro, abych v pondělí spadla rovnýma nohama do daní a zcela praktických věcí, které úplně vytěsnily obrazy z mé mysli. Protože extrémní rozptyl se projevuje nejen v mém osobním horoskopu, ale mezi mou prací a mým koníčkem…A ten střed se někdy hledá pekelně těžko…Takže dneska to zkusím více vyvážit – jít s hlavou v oblacích, ale s nohama pevně na zemi.

A protože je tu už jaro – konečně!!!! Tak bude spousta materiálu k focení. Naprosto mě totiž překvapilo, když jsem našla jaro přímo na mé lodžii! Úplně jsem zapomněla, že jsem si tam loni zasadila do květináče, jen tak na zkoušku, hyacint, který jsem si koupila. A najednou jdu zalívat těch pár stromečků, co vydrží celou zimu venku a koukám jako blázen. Ty cibulky mi fakt vykvetly!! Té euforii se nic nevyrovná. Jaro je prostě tady a kousek od stolu, kde snídám mi kvete sám od sebe čistě bílý hyacint. V tom případě můžu klidně vyplňovat nesmyslné formuláře a těšit se z toho objevu……