Archiv pro štítek: jaro

58/365 Heboučké a růžové….

58/365

58/365

poupě magnólie. Mám magnólie strašně ráda – jejich květy. Vůně je spíš těžká než jarně svěží, ale květy jsou nádherné. A když jsem viděla první poupátka vykukovat z kožíšku, tak jsem měla velkou radost. Teď budu pravidelně kontrolovat stromek v lesoparku, jestli už vypučely :-) . A vy se to dozvíte taky, až tady uvidíte květy magnólie.

 

57/365 Čekání na Azalku

57/365

57/365

Poupata jsou hlavní jarní téma. Všechno pučí a člověk nadšeně čeká, co se z toho vyklube. V lesoparku, který udělali z našeho lesa, je spousta keřů azalek. Z lesoparku už tak nadšená nejsem, protože kam člověk a jeho bagry šlápnou, sto let nic neroste. Nesystematické vykácení půlky lesa a nahrazení statných stromů, které rostly léta a stínily pocestnému, neduživými drobnými stromky, by si příroda nikdy nedovolila. Ale co už, žijeme v civilizaci, která všechno musí přizpůsobit sama sobě. Já se těším až rozkvetou ty azalky….nebo rododendrony? Jsem ostuda, ale pořád se mi pletou – jdu to nastudovat :-) .

Vítání jara

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jak jinak vítá nadšený fotograf jaro než tím, že běhá po venku a loví do objektivu tu jarní nádheru! Všechno kvete a já jsem ve svém živlu. Jako vždy po dlouhém půstu od listopadu do jara, kdy venku nic nekvetlo a dny byly k uzoufání krátké….Prodlužující se dny a měkké jarní světlo má své kouzlo – nabíjí mě energií. Až tak, že spíš musím dávat pozor, abych to nepřepálila :-D . Takže nejen vábení bohyně Vesny musím naslouchat, ale i mému postaršímu tělu. Nějaký tělesný detox u mě ještě nenastal, nicméně neustále detoxuju postupně celý svůj život – uklízím, třídím a zhusta vyhazuju všechno nepotřebné, odhazuju zátěž, abych mohla vzlétnout. Jó, ta Vesna je ale kouzelnice. No, nicméně těma nohama furt přikována k zemi, ono přitom poletování člověk si může taky pěkně natlouct, že jo. Né že by mě to někdy odradilo….

Takže tady mám várku prvních jarních úlovků a můžeme se těšit, že jich bude jen přibývat, už dneska mám spoustu materiálu na paměťové kartě, který jsem ještě nestihla prohlídnout natož editovat – já totiž nevím co dřív, jak to jaro se mnou šije :-) A to je teprve začátek!

Přeji krásné vítání jara!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bez sněženek není jaro…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

…a bez krokusů jakbysmet

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Letos jsem je stihla na poslední chvíli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

To jsou ta velká jarní očekávání.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když najde Petr klíč od jara…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A hyacint přímo domácí, vyslyšel volání jara přímo v květináči na mé lodžii…

Naše velikonoce

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tak máme po velikonocích – jak po výprasku… Jak jste si je užili?

Já se vším všudy teda. Velké množství vody obstarala moje „milá“ (rozuměj velice arogantní) paní sousedka, která mě pozdě večer na Zelený čtvrtek vytopila a nemoce ze mě nevyhnal tatar ale antibiotika. Díky většímu balíčku nepříznivých vlivů, které se mi přihodily tento měsíc – jsem začala vážně uvažovat, jestli jsem si nějak nepokazila karmu nebo jestli nejsou korupce nejen ve vládě, ale i na slunci, a proto třeba v našem údolí moc nesvítilo (…a kam nechodí slunce, tam chodí doktor z ORL….) a jestli ten streptokok nerozšiřuje pole působnosti kromě člověka i na techniku. Jak jinak si vysvětlit kolaps notebooku a smartphonu v rozmezí tři týdnů, včetně jednoho resetu dceřina smartphonu? Prostě nějaká nákaza, zmutovaný bacil…

No, zkouška ohněm (spíš vodou teda) byla nakonec zažehnána – flek na stropě uschnul, vodu v posteli jsem naštěstí neměla, nervy se uklidnily a z mého celkově pochmurného stavu mě v neděli dokonale vyvedly mé drahé přítelkyně. Na velikonoční pondělí jsem už byla schopná zase čelit všemu, dokonce i strávit změnu času, která se teda na mě projevila až  první pracovní den po svátcích „kupodivu“…Díky tomu sledu nešťastných náhod jsem se nebyla schopna na svátky znovuzrození nijak zvlášť připravit. Ale nakonec svátky vlastně nejsou o té výzdobě, o tom kolik toho mám napečíno, ale o té sváteční náladě.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ranunculus (Pryskyřník)

A tak jsem především dumala nad tím, čím se vlastně sváteční nálada vyznačuje a snažila se to i žít. Je to o tom, že děláte něco extra, co se vymyká  běžnému rutinnímu utahanému dni na cestě z práce do práce a do postele…..Je to o náladě, o tom uvolnit se a neřešit…, a užívat si slunce, a když není slunce, užívat si šedý den na gauči, protože na tom gauči prostě můžete být – jen tak si užívat a lenošit anebo jít a něco tvořit a hlavně s někým být – vesele a prostě jinak než když se věčně míjíme ve dveřích na cestě do práce do školy na internát atd….

Nejlíp odpočívat umí kočky, to je samosebou..

Nejlíp odpočívat umí kočky, to je samosebou..

Užít si společnou snídani, užít si pohádku na DVD. Vajíčka jsme třeba namalovat nestihly, ale uvařit jsme je stihly najisto :-D .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A cholesterolu se nebojíme a tak jsme si vajíčka s radostí daly na různé způsoby, protože nejen na velikonoce tuhle mňamku milujeme a je to vůbec pokaždé svátek, když se sejdeme všichni u stolu a dáme si k snídani míchaná vejce a plkáme, smějeme se, sdílíme společnou chvíli a dobré jídlo…

Ultra zdravé avokádo skvěle chutná s vajíčky

Ultra zdravé avokádo skvěle chutná s vajíčky

I Shelly čekal u prostřeného stolu na sváteční jídlo :-)

I Shelly čekal u prostřeného stolu na sváteční jídlo :-)

Dědoušek Macík nezívá, ale oblizuje se, pochutnal si také na vajíčku, když jsou ty velké noce..

Dědoušek Macík nezívá, ale oblizuje se, pochutnal si také na vajíčku, když jsou ty velké noce..

Svátek je o tom, nikam se nehnat, zastavit se a procítit okamžik lépe než běžně děláme. Já si přitom chvílemi hrála s foťákem a mými milovanými květinami…Můžete podívat, jaké aranžmá jsem vytvořila, protože i nákup květin podle mě ke svátku patří, pokud nemáte rovnou zahrádku a rovnou si je nenatrháte….Třeba naprosto sváteční pro mě byl ten překrásně sytě žlutý Ranunculus (viz. foto výše) neboli Pryskyřník, který jsem zatím znala jen z obrázků, radost jsem měla z kytice drobných krémových mini karafiátků a k jaru patří také krásně vybarvená primulka….

Stojánek na vajíčka nemusí sloužit pouze ke snídani :-)

Stojánek na vajíčka nemusí sloužit pouze ke snídani :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

...a bílý králík z Říše divů k velikonocům patří..

…a bílý králík z Říše divů k velikonocům patří..

 

54/365 Křehký jarní sen

54/365

54/365

Konečně jsem se dostala ven v příjemný slunečný den a podařilo se mi na mém oblíbeném místě opět najít něžné a křehké poslíčky jara. Bez sněženek by to nebylo prostě ono. Každý rok musím nafotit tyhle křehulky, děj se, co děj. Letos, díky dlouhému marodění, už jsem byla ve stresu, že to nestihnu. Nakonec ty věčné návraty zimy byly k něčemu dobré asi, sněženky na mě počkaly…..To pravé jaro pro mě prostě nastává až se obklopím vší tou jarní drobotinou –  schovává se v květinách, které sní svůj dočasný a velice křehký krásný sen…

52/365 Čistá esence jara

52/365

52/365

Poslední dny byly tak trochu extrémní opět. Vlastně už vím moc dobře, co se to vždycky děje. Žiju totiž mezi dvěma extrémy a ty se dokáží pěkně extrémně projevovat. Jsou dny, kdy chodím s hlavou v oblacích s objektivem v pohotovosti a neustále mi hlavou proudí řeky nápadů…A pak mě uzemní můj beraní ascendent a dá mi najevo, že teda je sice super tvořit s hlavou mimo reálný svět, ale ty nohy – ty nohy musí být pevně na zemi. Vím, že to tak mám celý svůj život, a přesto mě to vždycky nějak překvapí….Ryby jako poslední znamení zvěrokruhu, říznuté beranem, který kruh otevírá…I když opticky jdou hned po sobě a vlastně spolu sousedí, fakticky je mezi nimi veliké pole působnosti – celý zvěrokruh. Až se v tom člověk ztrácí lehčeji než by chtěl.

A tak jsem víkend prožila s hlavou v oblacích a nasávala jaro, abych v pondělí spadla rovnýma nohama do daní a zcela praktických věcí, které úplně vytěsnily obrazy z mé mysli. Protože extrémní rozptyl se projevuje nejen v mém osobním horoskopu, ale mezi mou prací a mým koníčkem…A ten střed se někdy hledá pekelně těžko…Takže dneska to zkusím více vyvážit – jít s hlavou v oblacích, ale s nohama pevně na zemi.

A protože je tu už jaro – konečně!!!! Tak bude spousta materiálu k focení. Naprosto mě totiž překvapilo, když jsem našla jaro přímo na mé lodžii! Úplně jsem zapomněla, že jsem si tam loni zasadila do květináče, jen tak na zkoušku, hyacint, který jsem si koupila. A najednou jdu zalívat těch pár stromečků, co vydrží celou zimu venku a koukám jako blázen. Ty cibulky mi fakt vykvetly!! Té euforii se nic nevyrovná. Jaro je prostě tady a kousek od stolu, kde snídám mi kvete sám od sebe čistě bílý hyacint. V tom případě můžu klidně vyplňovat nesmyslné formuláře a těšit se z toho objevu……

51/365 Síla jara….

51/365

51/365

Jaro mám ráda hrozně moc, je to pro mě asi nejsilnější období. Ten kontrast k únavě ze zimy, z bezbarvého období vstup do zelené a kvetoucí zahrady. Nejen proto, že mám na samém sklonku března narozeniny a tím pádem je to vždycky pro mě konec jedné éry, ale hlavně je to začátek dalšího nového ročníku. Ten pocit probouzení je prostě v tomhle období velice silný, je potřeba spousta energie k vyklíčení nové trávy, k pučení poupat.., je to pokaždé zázrak, že to jaro po zimě zase přijde. Jako po všem zlém přijde zase to dobré, aby byla zachována rovnováha. A tak i já už zas nabírám síly a probouzím se z velké únavy….

50/365 Jarní přísliby

50/365

50/365

Všichni už jsme v intenzivním a netrpělivém očekávání jara a zatím je to tak na hraně. Holt, březen za kamna vlezem, ať chceme nebo ne. Já už si za těmi kamny  “užívám“ třetí týden, další dávka bio-vrahů (antibiotik) doufám s panem Streptokokem zatočí tak, že budu moc už snad příští týden vyletět z hnízda. Do té doby se snad jaro uráčí přijít. Jak zas totiž cítím nárůst energie v těle, jsem netrpělivá :-D , aby mi venku něco neuteklo – sněženky, krokusy….. Nemoc mě holt vždycky učí trpělivosti a zpomalení, tentokrát to byla lekce intenzivní. Měla bych si ji zapamatovat i pro dny, kdy budu zase hýřit až plýtvat svou energií. Tvorba mě hodně nakopává, ale zjišťuju, díky tomuhle zpomalení, že mám tendence hodně své síly tříštit na spoustu projektů a nápadů. Letos to bude myslím hodně o tom, uvědomit si ten „focus point“ pořádně a nedělat tisíc věcí najednou, jak je pro nás ženy zvykem. V určitém věku už to není výhoda !-), vysiluje to :-P a není znát ten kýžený vývoj vzhledem k celkově vynaložené energii. Často jsem víc v hlavě než ve svém těle, jak se mi tam melou všechny ty nápady a tělo nestíhá ty nápady bláznivé hlavy realizovat. Velké soustředění bude na fotografii, to už je teď po výstavě jasné a s tím přijdou nové nápady, realizace a hlavně rozvíjení a zdokonalování těch současných věcí. Snad se mi povede nenechat se moc rozptylovat na své cestě :-D ……