Po stopách českého kubismu I. – Ďáblický hřbitov

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Před měsícem jsme se starší dcerou začaly společný projekt o českém (zejména pražském) kubismu, o unikátním českém fenoménu, protože kubismus jako jediný u nás pronikl do trojrozměrného světa architektury. Prý to bylo proto, že Češi podstatu kubismu nepochopili. Kdyby se takhle projevovalo nepochopení častěji, nebylo by to vůbec špatné. 🙂

Dcera zpracovává český kubismus jako ilustrátor pro svou maturitní práci a já fotím – poté dáme všechno dohromady a doufáme, že z toho uděláme knížečku. Potud naše plány.

Dnešní nedělní procházka po stopách kubismu a přírody vedla do Prahy – Ďáblic, kde hned vedle Ďáblického sídliště můžeme najít kubistický hřbitov. Není to hřbitov ledajaký. Možná vám to jako téma přijde příliš morbidní v době, kdy všechno kvete, pučí a rodí se. I mně samotné se zdá téma jarního vzkříšení velice aktuální, kdy jsem se vyhrabala po 14ti dnech z nemoci. Ale není možné si nepovšimnout, že moderní společnost se tématu smrti docela vyhýbá, všichni máme pocit, že jsme nesmrtelní. Nějak pomíjíme fakt, že smrt je součástí života. Umělec je tu od toho, aby se i s tímto tématem také nějak porval. Já se s vlastní smrtelností srovnala v pětatřiceti letech po vážné nemoci….Ale ne, dneska to fakt nebude morbidní. Půjde převážně o architekturu a na tom, že je spojená s tématem smrti a hřbitova, není nic špatného. Nezapomeňme na děsivého Spalovače mrtvol, s jehož krematoriem se váže také unikátní architektura – rondokubismus. Jednou zde o tom bude taky řeč – především řeč fotek.

Dnes jsme tedy vyrazily autobusemdo Ďáblic na procházku hřbitovem a sami uvidíte z fotek, že to místo není morbidní, naopak všude rozptylové louky – klidný park, téměř žádní lidi, ideální procházka v Praze :-D. Jako dítě jsem chodila se svou pratetou na rodinný hrob často, tahle generace tohle dost prožívala a nelíbily se mi ty nacpané hrobky, jedna vedle druhé a pozůstalí kradli kytky a lampy se svíčkami… V Ďáblickém hřbitově je i tato klasická sekce, ale mě nadchla ta přírodní, kde lidé odpočívají na loukách či mezi stromy a jejich jméno je pouze na dřevěné cedulce na stromě. Tohle se mi zalíbilo, tak nějak se chovat eko a udržitelně i po smrti a dětem jsem řekla, ať mě jednou koukají rozprášit tady a chci jen ceduli na strom 🙂

Ale zpět k tomu kubismu – celá zeď, kterou je hřbitov obehnán, je postavená ve stylu kubismu. Hlavní vchod je postaven nedávno v neo-kubismu stejně jako nová obřadní síň, ale druhý vchod do hřbitova je v původním kubistickém stylu. Když vyjdete z druhého vzdáleného východu, můžete si zaskočit na procházku k Ďáblické hvězdárně, pokochat se výhledem….přírodou. Nebo zcela vynechat hřbitov… Praha je velice pestrá a nabízí až extrémní zážitky, jak v přelidněném centru města plném kaváren, tak i v poklidu někde v Ďáblickém háji – to se mi na matičce Praze moc líbí. A člověk vnímající estetiku nemůže nemilovat architekturu, na jejíž skvosty naráží doslova na každém rohu. Snad se vám tedy tahle exkurze po zvláštním architektonickém stylu líbila.

PS: Na instagramu najdete mé střípky z českého kubismu pod hashtagem #CzechCubismusByEma