Archiv pro štítek: macro

85/365 AJA ze skleníku

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tahle květina se nám strašně zalíbila. Jmenuje se totiž AJANIA Pacifica (Asteraceae) a bydlí původně na japonském ostrově Honšú. My ji ale potkaly ve sbírkových sklenících v Olomouci a moje dcera Aja byla nadšená, že nějaká kytka má podobné jméno jako ona :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Doufám, že už brzy konečně zedituju všechny fotky z těhle nádherných sbírek  Olomouckých skleníků…

84/365 Trocha zelené potravy pro oči

…pro nás všechny, kdo zíráme dnes a denně v práci i po práci do blikajících monitorů :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Čerstvá tráva s kapkou rosy anebo v reálu čerstvě vyklubaný oves v květináči, pro naše kočky, aby mohly pást a neožíraly nám doma naše „nejedlé“ květiny :-) ). Zjevně i kočky potřebujou zelené vitamíny, nejen my….

83/365 Focus Point

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Někdy se stane, že člověk zaměří oko, ale výsledek je poněkud jiný než čekal – správný odstup od věcí je tím měřítkem. Můžete mít zdravé oči a dokonalou techniku, a přesto je zde místo pro kouzlo nechtěného – a to platí i v životě. Někdy si něco naplánujeme přesně a jasně a ono nás to vede sice tam, kam chceme, ale trošku jinudy než jsme mysleli. Málokdy přesně tušíme, kam nás dovedou naše kroky – můžeme mít strategie a plány a nástroje, ale bez toho vesmírného působení by to byla hrozná nuda pro stroje :-D . A tak se třeba fotografovi stane, že zaměří, ale zaostří jinak a nakonec mu vyjde fotka, která se mu zdá zajímavější než ta původně zamýšlená – a to je příběh téhle fotky.

80/365 Exotická kráska v detailu

80/365 Exotická kráska v detailu

80/365 Exotická kráska v detailu

Orchideje jsou pro mě nekonečný zdroj inspirace k focení. S novým přírůstkem Bellou, která má jediný kvítek, si pohrávám aspoň v detailu a vymýšlím kompozice. Jakmile i tento kvítek uvadne, tak zkusím stonek v půlce zastřihnout a budu doufat, že třeba ještě „vyhodí“ jednu větévku. :-) Dcera její barvy trefně přirovnala k macešce a tak jí říkám i Maceško, krásná bílá s nádechem fialové a střed s tygřím žíháním…. prostě exotická kráska.

77/365 Sukulent zblízka

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dnešní fotka zblízka je z mé zahrádky. No zahrádky, maličkatá zahrádka na lodžii to je. Letním tam spoustu kvítí z bytu a taky tohoto krasavce sukulentního. Nejsem žádný expert na sukulenty, mám ráda všechno kvítí, ale poslední dobou nám doma přibývají tyto méně náročné květinky včetně kaktusů. Hlavně kaktusový trend nastavily moje dcery, já vlastně ještě žádný kaktus nemám :-) . Jejich nespornou výhodou je, že když odjedete na dovču, tak vám mezitím neuvadnou, ale pěkně na vás počkají a se zalíváním je to právě vždycky: „méně je více“,  u kaktusků je to méně ještě menší….Zjišťuju, že mi opravdu dělá problém je nezalívat, ale učím se být nekompromisní :-D .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A právě tento sukulentník voskovec (nejsem si přesně jistá jeho přesným názvem ač jsem googlila Echeveria Cante?) dostal nový stylový domeček od designéra Ib Laursena. Vypadá jako bych si ho koupila na Covent Garden Market v Londýně, ale pouze mate svým designovým tělem, původem je z Dánska. Smaltované květináčky jsou v naší domácnosti totiž velmi praktické, obzvlášť když máme doma takovou zahradnici jako je kočička Amy. Tenhle voskovec má původně krásně ojíněné listy, jenže když Amy pořád na ty kytky „sahá“ čumáčkem…no, tak je to na něm pěkně znát :-) Přesto mám z něho i tak velkou radost a momentálně sousedí s netřeskem, který odněkud donesla dcera, docela si pobyl na suchu než jsem ho objevila, tak uvidíme, jestli ocení zasazení do hlíny a speciálního květináčku, který jako by celou dobu, co byl nevyužitý, čekal jen na tohohle drobečka. Předpokládám, že Amy bude na něj pravidelně dohlížet, kdybych náhodou já jeden den vynechala…

Co vy, pěstujete sukulenty nebo kaktusy?

72/365 Amy zahradnice

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

To je prostě život s kočkama. Původně jsem chtěla vyfotit, jak mi konečně začínají kvést muškáty na lodžii, kteréžto květy netrpělivě očekávám, páč jsem je začala letnit poněkud později – jenže mi do záběru vstoupila Amy :-) . A toho jsem musela využít. Ona je totiž tak akční,  že člověk musí být rychlý a zdatný fotograf, aby ulovil nerozmazanou fotku a najednou se nám tady slečna zahradnice objektivu přímo nabízí. No nic, muškát počká, cvak….modroočko (hm, první fotka je stejně rozmazaná), cvak podruhé – bingo. A nakonec vyfotím i ty muškáty, tak místo jedné fotky jich tady dnes bude víc. Můžete za to poděkovat Amy :-D . Amy totiž začala zahradničit. Hrabe tlapičkou do květináčů zodpovědně…a pak se diví, že máma nejásá radostí. Jak to? Vždyť máma takhle přesně taky přesazuje květiny, vždycky jí sleduju…Ano, Amy máš pravdu, vždycky ráda sleduješ moje zahradničení a koukám, že se ti zalíbilo a snažíš se pomáhat.

A tak vám vyfotím ke krásnému lososovému květu muškátu (který kdysi starší dcera vyhrála na zahradnické soutěži)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

a ke krásným listům muškátů, které hrajou všemi barvami kupodivu nejen zelenou, asi se jim taky zachtělo „kvést“

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

ještě ten kaktus mé mladší dcery (ta zatím zahradnické geny nepřevzala, přežije u ní jen kaktus, o který se ale rozhodla pečovat, teda pokud nad ním zrovna nepřevezme dohled Amy :-) ) Amy chtěla zjevně kaktus přesadit někam jinam, ale asi nevěděla kam, vyhrabala ho z květináče na okně a my musely přestěhovat pana kaktuse z dceřina pokoje do vyvýšených pater police na lodžii, kam slečna zahradnice Amy svou tlapičkou nenechavou nedosáhne……(jsme si tím teda dost jistí, že nedosáhne, ale znáte to – kam čert nemůže nastrčí kočku).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ale kdo by se na ni zlobil. Když udělá ten svůj kukuč, odpustí ji člověk všechno na světě a ani se nestihne zlobit. Je to takový andílek s ďáblíkem v těle a se zahradnickými sklony…A takhle my žijeme. :-D

Taky vám kočky doma takhle zahradničí nebo jiní mazlíčci?

Krásný víkend!

68/365 Nesnesitelná lehkost bytí

68/365 Nesnesitelná lehkost bytí

 

Poslední dobou dost často přemýšlím nad lehkostí bytí :-) .

Kde je ta hranice, kdy je bytí příliš lehké a nesnesitelné a kdy je příliš těžké a taktéž nesnesitelné….Můj život je jedna challenge za druhou, často neovlivním, co se mi stane a jak se ke mě budou chovat jiní – život není vždycky super pozitivní a sluníčkový. Především je život strašně relativní. (Moudrý Einstein vystihl podstatu života v jedné větě!) V jedné chvíli pijete svůj ranní čaj a máte pocit, že je krásné ráno a v dalších chvílích dostanete ťafku mezi oči. Vždycky máme na výběr, jak se zachováme, v tom tkví naše svoboda. Ovšem ne vždy tu volbu vidíme. Kymácíme se mezi dvěma pocity jako osika, jako jemné chmýříčko odkvetlé pampelišky ve větru a máme pocit, že směr nám udává někdo jiný. Vítr či osud, okolnosti, ostatní lidé kolem nás…

Ano, kolem nás to lítá, kolikrát schytáme úder židlí, kterou přinesla vichřice bůh ví odkud. Všichni jsme tak trochu pápěříčka ve větru, dokud nenalezneme svůj střed. A dokud nepochopíme, že někdy je prostě fajn dovolit tomu větru, aby nás poponesl, místo abychom my určovali směr. Možná třeba nedojdeme tam, kam jsme si přáli, ale nikde není řečeno, že to jiné místo nebude taky fajn a třeba lepší.

Učím se jen tak plout a zároveň rozlišovat, kdy je plout dovoleno a kdy naopak je třeba hrábnout do vesel. Byla jsem zvyklá tahat vesla vší silou do vyčerpání i proti proudu řeky. Moje životní challenge nejsou náhodami, ač by se to zdát mohlo. Jsem člověk, který k plnému životu výzvy potřebuje a nedokáže snést tu přílišnou lehkost bytí, kdy má pocit, že už není kam růst, nedejbože, že se nudí….Jenže přílišná lehkost stejně jako těžkost bytí neexistuje – jen náš postoj k nim.

Při focení někdy stačí změnit nepatrně úhel pohledu a najednou se nám nabízí krásná a dokonalá kompozice,  v životě někdy stačí chvíli si vydechnout a dát si čas na řešení, podívat se na věci z jiného úhlu a najednou má vše smysl, skládanka do sebe zapadá. Jen najít si ten čas. Se vztahy s lidmi je to někdy těžší, zjistíte, že pomyslný kousek do skládanky nezapadl….Pak je třeba nechat čas, aby nám pomohl vyrovnat se se změnou kurzu.

Díky změně prostředí během mé dovolené v Anglii, jsem zase našla jiný úhel pohledu. Pochopila jsem, že je prima a hrozně občerstvující jen tak plout a zároveň mít jistotu, že umím hrábnout do vesel, když je třeba –  nedejbože, kdyby se bárka překlopila – umím i plavat. A taky, že mám stále kolem sebe lidi, kteří vyslyší mé SOS – a tohle mi k životu stačí.

Přeji vám dobrý vítr do plachet!