Archiv pro štítek: macro

Moje anglická cesta II. – V anglické zahradě

Hezký den! Vítám vás u dalšího dílu mého anglického cestování. Tentokrát si užijeme opět přírodu a květiny a to na anglickém venkově v Easton in Gordano.

Po procházce v Priors Wood jsme se posilnili v „Králově náruči“ ciderem (hrozně mi tady Čechách chybí) a chipsy s čedarem (víte třeba, jaký je rozdíl mezi french fries a chips?) French fries jsou tenké hranolky, jak je známe z Mekáče a spol., a ty anglické chips jsou pořádné hranole, jen tak mimochodem…:-D

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V Anglii jsem nemohla neobdivovat jejich specifickou architekturu, je tak odlišná od té naší, kombinace kamene a dřeva, ááách..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hodně mě překvapil jednolitý styl zdejších domečků – žádné „každý pes jiná ves“ jako je tomu často u nás :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nadšeně jsem přijala pozvání k rodičům přátel do jejich domu a zahrádky a bylo tak krásně, že jsem neodolala nafotit všecko, co kvetlo. Zahrádka byla krásně polodivoká, rostly v ní ušlechtilé květiny, ale tak nějak volně a nenásilně…, bylo v tom velké kouzlo. Zahrádka byla taky dost v terénu a ta členitost kolem domečku se mi hrozně líbila, bylo zde místo pro různá zákoutí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moji fotografickou vášeň jsem mohla sdílet i s Andyho tatínkem, který mi na chvíli půjčil svůj těžký obří Nikon, abych si vyzkoušela focení v zahradě, i když mi bylo jasné, že tohle vybavení je mnohem kvalitnější než moje, ráda jsem se nakonec vrátila ke svému mrňavému a lehoučkému Olympusu :-) .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moje pobíhání s foťákem od kytičky ke kytičce zaujalo psí lady Bellu a rozhodla se mi to hezky zpestřit tím, že za mnou pořád běhala s míčkem. Takže jedna fotka cvak, hodit míček hop.., cvak, hop….Docela výzva na soustředění :-D Za to bílá psí lady jen tak plula zahradou a ráda se nechala pohladit, ale že by se zas jako musela honit za míčem to ne…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Byl to prostě krásný relax, tak si to pojďte užít se mnou a podívejte se, co všechno kvetlo….

Příště vás vezmu na výlet do Bristolu :-D

67/365 New

67/365

67/365

Před týdnem jsem se vrátila ze své cesty do Anglie. Mám tolik zážitků ke zpracování a pořád se kolem mě děje plno věcí, že zatím ještě nevím, z jaké strany zážitky uchopit. Nicméně jsem si sebou kromě fotek přivezla i nové pocity….Dovolená a potažmo návštěva cizí země a ochutnání jiných zvyků, chutí a barev je vždy neskutečně obohacující. Anglie mě v tomhle naprosto dostala. Zdejší jazyk jsem si zamilovala už na střední škole, ale neměla jsem, až na nějaké epizody, nikdy možnost slyšet ten jazyk kontinuálně a neustále celý týden v kuse a  navíc v „původním znění“ :-) . Ta naprostá jinakost téhle země mi rozšířila nejen vědomí, ale také mi pomohla rozšířit mou zónu komfortu. Přivezla jsem si sebou nejen suvenýry a fotky. Přivezla jsem si novou lásku k zajímavé zemi a také kýžený odstup k některým problémům, které jsem opouštěla při odletu. Dlouho se zdálo, že na dovolenou není nikdy ten pravý čas a teď se, myslím, ten čas naplnil a já odjela v pravou chvíli (řekla bych – za pět minut dvanáct). Teď jsem se vrátila posilněná a doufám, že budu žít z těch zážitků ještě hodně dlouho a dodají mi sílu na každodenní cestě….Můžete se těšit na spoustu fotek :-) a já musím sednout, vytřídit je a zeditovat a znovu se ve vzpomínkách vrátit. Už se na to moc těším….

Hezký víkend!

 

65/365 Z hluboka se nadechnout…

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

a zůstat klidná….Klid nám nikdo nedá, nenajdeme ho venku. Klid čeká uvnitř nás, až ho zase objevíme, až zjistíme, že nemá smysl tlačit na pilu, na druhé, na sebe, na okolnosti. Občas trocha fatalismu neuškodí. Prostě jen zhluboka dýchat a jenom být – a nemusíme být ani zen budhisti, i když pozdravit ráno slunce je fajn….Všichni jsme vystresovaní, unavení, chybí nám bazální zdvořilost, došla empatie a narážíme na sebe v tom každodenním tanci, kdy hudba je těžce neharmonická. Nenacházíme svůj rytmus. Kdepak se ztratil? Někde v tom šíleném tempu dnešní doby, v našich očekáváních.

Zdravím sluníčko a říkám sama sobě: hej dobré ráno – zhluboka se nadechni a buď v klidu, odpočívej, nikam se nehoň, nenech se honit, věř sama v sebe a všecko zas bude dobrý. Nejde o to bejt pořád šťastnej nebo nešťastnej, někdy jde o to jenom bejt.

 

62/365 Pink and Blue

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Počasí nám poněkud hapruje, jaro se lehce šprajclo, ale všechno je v plném květu tak, že to nestačím ani objektivem monitorovat. V paměťové kartě převládají fotky z pražského výletu, které ještě nejsou zpracované a čekají ve frontě, ale dneska to chtělo trochu povzbudivé květeny. Škoda vyhnat člověka ven do práce fakt :-D ….. Tuhle fotečku jsem taky ulovila v Praze Chvalech, když jsme se šly projít plné dojmů z výstavy Jiřího Trnky. Chvaly jsou taková mini vesnice a nebyla nouze o pěkné květy v zahrádkách. Moc se mi líbila ta kombinace růžové a modré a snažila jsem se jí dostat ve správném úhlu do záběru…V dnešním deštivém počasí, jako když najdu.

59/365 Víkendový déšť…

59/365

59/365

…mě inspiroval k této fotce.

Když celý víkend prší, člověk to někdy uvítá a zabaví se doma. Ranní ťukání deště na římsu je příjemným zvukem, když člověk nemusí spěchat z postele ven. Všechno je lenivé a pomalé, vyzývající k odpočinku. Nemůžu tedy říct, že bych moc lenošila, měla jsem i tak spoustu práce (naštěstí té tvůrčí), ale každopádně z postele jsem se dostávala pomalu. Jenže dodělávky v bytě volaly po mé ruce, a protože volání znělo těžce vyčítavě, vyhrnula jsem si rukávy a vymalovala kromě jednoho obrazu pastelem i kousek zdi v chodbě – abych zas měla na chvíli alibi, protože přece jen raději poletuju venku s foťákem anebo tvořím jiným způsobem než s kýblem primalexu…

Každopádně když jsem se tak líně rozhlížela to sobotní ráno z postele  s úžasným pocitem, že nikam a nic nemusím, padlo mi oko na moji orchidej na okně – objevil se tam další nový květ. A tak jsem chytla po snídani foťák a šla si chvíli hrát s novým květem.

 

58/365 Heboučké a růžové….

58/365

58/365

poupě magnólie. Mám magnólie strašně ráda – jejich květy. Vůně je spíš těžká než jarně svěží, ale květy jsou nádherné. A když jsem viděla první poupátka vykukovat z kožíšku, tak jsem měla velkou radost. Teď budu pravidelně kontrolovat stromek v lesoparku, jestli už vypučely :-) . A vy se to dozvíte taky, až tady uvidíte květy magnólie.

 

57/365 Čekání na Azalku

57/365

57/365

Poupata jsou hlavní jarní téma. Všechno pučí a člověk nadšeně čeká, co se z toho vyklube. V lesoparku, který udělali z našeho lesa, je spousta keřů azalek. Z lesoparku už tak nadšená nejsem, protože kam člověk a jeho bagry šlápnou, sto let nic neroste. Nesystematické vykácení půlky lesa a nahrazení statných stromů, které rostly léta a stínily pocestnému, neduživými drobnými stromky, by si příroda nikdy nedovolila. Ale co už, žijeme v civilizaci, která všechno musí přizpůsobit sama sobě. Já se těším až rozkvetou ty azalky….nebo rododendrony? Jsem ostuda, ale pořád se mi pletou – jdu to nastudovat :-) .