Podzim v Divoké Šárce

Tak jsem konečně vyrazila do Divoké Šárky. Potřeba zmizet do přírody, načerpat klid, inspiraci a nadýchat se čerstvého vzduchu byla už alarmující. Je to nejspíš tím, že trávím příliš mnoho času na rušném Ipáku, kde člověk dost často vidí, co dýchá, každý den křížuju magistrálu tam a zpět, kličkuju mezi davy lidí. Velkoměstští to asi znají. Není to stížnost na život ve velkoměstě, ale o to více pak člověk potřebuje rovnováhu….. Příroda je pro mě neutuchající zdroj energie a inspirace, a s foťákem jsem prostě uprostřed přírody jednoduše happy.

A výhodou Divoké Šárky je, že tam dojedete tramvají…. Nasednete na hromadnou městskou dopravu a za necelou hodinku už dýcháte úplně jiný vzduch. Nejdřív tedy ještě musíte vdechnout výpary McDonaldu strategicky umístěného tak, abyste při návratu z divočiny do civilizace vyčerpaní hladem rychle nalezli útěchu v náruči celosvětového řetězce. Obdivuju velice strategii umístění tohoto fastfood stánku, jejich nabídku potravin už méně. Ale když děti hladoví, je třeba jaksi své preference mírnit 😀

Takže Šárka: vzduch prosycený jehličím a mechem, příroda probarvená podzimním listím, genius loci a příběh nešťastné lásky, luxusní panoramata, kvalitní procházka, výšlapy a také ticho….. To vše na konečné zastávce tramvaje č. 26.

Slyšíte to ticho a cítíte ten voňavý vzduch?

Motýli v botanické zahradě

Dnešní fotky jsou ze skleníku Fata Morgana botanické zahrady v pražské Tróji, kde probíhá výstava motýlů od 3.4.18 do 20.5.18. Jak vidno, výstava trvá už jen dva dny, tak máte poslední víkendovou šanci shlédnout okřídlené krasavce na vlastní oči. Já poslední dobou stíhám výstavy až na poslední chvíli, ale každopádně jsem si odnesla pár úlovků (na paměťové kartě foťáku)…..Můžete se tak pokochat křehkou krásou motýlů.

 

Orchideje a Fata Morgana

Moc zdravím,

zase tady mám jednou květinový článek, protože v dubnu proběhla výstava orchidejí v Trojské botanické zahradě a to se musí zdokumentovat. Loni, když jsem se čerstvě přistěhovala do Prahy, jsem tuto událost minula, zjistila jsem to totiž pozdě. Letos už jsem byla více ve střehu.

Tahle výstava orchidejí má totiž velkou výhodu (o nevýhodách ještě bude řeč) – orchideje nejsou schované za sklem či nějak oddělené od kytekchtivého diváka. Což znamenalo, že jsem překvapivě mohla použít makroobjektiv. Obdivovat tyhle exotické krásky zblízka je radost a je vám celkem jedno, že se potíte jak v džungli, protože jste oblečení do chladnějšího počasí, které panuje venku. Já i můj objektiv jsme se chvílemi vařili ve vlastní šťávě a mít sebou ubrousek na čištění skla objektivu je must have. Chvíli jsme si s Olíkem zvykali a po hodině a půl jsem vylezla zpocená komplet s pěkně rozehřátým foťákem ven (a to jsem měla foťáky dva! protože se mi nechce pořád měnit objektivy), ale naprosto spokojená s úlovkem. Prostě v džungli se loví, že jo – akorát já lovím beze zbraní.

Jediná nevýhoda jsou lidi :-D. Fotit o víkendu do botanické jsem šla jako pražský zelenáč loni a byla to veskrze traumatizující záležitost, kterou jsem nechtěla opakovat.  Takže jsem si vzala dovolenou a šla jsem fotit do skleníku dopoledne během pracovního týdne s myšlenkou, že by tam přece teoreticky mělo být mnohem méně lidí než o víkendu. Teoreticky. No ale ani během pracovního týdne v dopoledních hodinách není botanická zahrada nijak prázdná, a lidi pořád nastavují mobily kytkám před nos, požduchují do kytek i do vás, když sotva dýcháte, abyste udrželi foťák. Ale bylo to i tak sto a jedna – ehm minimum dětí a velmi slušní důchodci. Co chcete od fotografa, který chce sobecky dlouho mířit, užívat si kytky, obdivovat je a prostě mít je jen pro sebe..:-)

Pokud jste výstavu nestihli, můžete se podívat, co jsem pro vás v potu tváře ulovila a pokochat se tou neuvěřitelnou pestrostí barev i tvarů. Nepřipomíná vám to karneval? Příjemnou podívanou.

85/365 AJA ze skleníku

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tahle květina se nám strašně zalíbila. Jmenuje se totiž AJANIA Pacifica (Asteraceae) a bydlí původně na japonském ostrově Honšú. My ji ale potkaly ve sbírkových sklenících v Olomouci a moje dcera Aja byla nadšená, že nějaká kytka má podobné jméno jako ona 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Doufám, že už brzy konečně zedituju všechny fotky z těhle nádherných sbírek  Olomouckých skleníků…

84/365 Trocha zelené potravy pro oči

…pro nás všechny, kdo zíráme dnes a denně v práci i po práci do blikajících monitorů 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Čerstvá tráva s kapkou rosy anebo v reálu čerstvě vyklubaný oves v květináči, pro naše kočky, aby mohly pást a neožíraly nám doma naše „nejedlé“ květiny :-)). Zjevně i kočky potřebujou zelené vitamíny, nejen my….

83/365 Focus Point

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Někdy se stane, že člověk zaměří oko, ale výsledek je poněkud jiný než čekal – správný odstup od věcí je tím měřítkem. Můžete mít zdravé oči a dokonalou techniku, a přesto je zde místo pro kouzlo nechtěného – a to platí i v životě. Někdy si něco naplánujeme přesně a jasně a ono nás to vede sice tam, kam chceme, ale trošku jinudy než jsme mysleli. Málokdy přesně tušíme, kam nás dovedou naše kroky – můžeme mít strategie a plány a nástroje, ale bez toho vesmírného působení by to byla hrozná nuda pro stroje :-D. A tak se třeba fotografovi stane, že zaměří, ale zaostří jinak a nakonec mu vyjde fotka, která se mu zdá zajímavější než ta původně zamýšlená – a to je příběh téhle fotky.

81/365 Forever young

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Dneska jsem se nějak spontánně zamyslela nad tím, proč vlastně nejraději fotím květiny. Možná jsem měla potřebu se nad tím zamyslet díky tomu,  že poslední týdny a dny a hodiny mi utíkají takovým tryskem až mě to štve. Všechno letí kupředu, člověk nemá čas se zastavit, vydechnout, za pochodu furt něco tráví, nemůžu popadnout dech a naladit se na svůj rytmus…..Do toho únava, organismus tuší podzim v kostech a orchideje uvadají jedna po druhé….

Je to tak. Tím, že fotím křehké květiny, které rychleji či pomaleji uvadají, chci na chvíli zastavit čas  – chci tu krásu uchovat, tak trochu jí zaklít do pixelů, aby mi vydržela navždy – vše živé má omezenou dobu trvanlivosti a člověk má jako jeden z mála touhu žít navždy mladý, dělá pro to všechno možné a mezitím se blíží akorát ke své expiraci. Je to takové absurdní snažení v životě, ale ve fotografii se to tak nejeví. Jsou to malé věčné kousíčky krásy – pokud se teda nezničí paměťová karta nebo harddisk či samotná fotografie vyvolaná chemií :-D. Je to kouzelná iluze. Je to iluze, ale baví mě to.

Třeba tuhle orchidejku Bellu se mi možná nepodaří zachránit. Zdá se, že ji obchodník (nikoliv z deštěm) dal náležitě co proto, a ani pobyt u milujících lidí ji nezachrání. Zkusila jsem pro záchranu vše, co nabízel strejda Google jako rady odborníků, tak uvidíme…přesto se aspoň chvíli u nás měla dobře…a její krása z pixelů přetrvá mnohem dýl…. dlouho, i když ne asi věčnost…Ale co my víme, třeba Apple něco vymyslí :-DDD

80/365 Exotická kráska v detailu

80/365 Exotická kráska v detailu

80/365 Exotická kráska v detailu

Orchideje jsou pro mě nekonečný zdroj inspirace k focení. S novým přírůstkem Bellou, která má jediný kvítek, si pohrávám aspoň v detailu a vymýšlím kompozice. Jakmile i tento kvítek uvadne, tak zkusím stonek v půlce zastřihnout a budu doufat, že třeba ještě „vyhodí“ jednu větévku. 🙂 Dcera její barvy trefně přirovnala k macešce a tak jí říkám i Maceško, krásná bílá s nádechem fialové a střed s tygřím žíháním…. prostě exotická kráska.