Moc zdravím,

zase tady mám jednou květinový článek, protože v dubnu proběhla výstava orchidejí v Trojské botanické zahradě a to se musí zdokumentovat. Loni, když jsem se čerstvě přistěhovala do Prahy, jsem tuto událost minula, zjistila jsem to totiž pozdě. Letos už jsem byla více ve střehu.

Tahle výstava orchidejí má totiž velkou výhodu (o nevýhodách ještě bude řeč) – orchideje nejsou schované za sklem či nějak oddělené od kytekchtivého diváka. Což znamenalo, že jsem překvapivě mohla použít makroobjektiv. Obdivovat tyhle exotické krásky zblízka je radost a je vám celkem jedno, že se potíte jak v džungli, protože jste oblečení do chladnějšího počasí, které panuje venku. Já i můj objektiv jsme se chvílemi vařili ve vlastní šťávě a mít sebou ubrousek na čištění skla objektivu je must have. Chvíli jsme si s Olíkem zvykali a po hodině a půl jsem vylezla zpocená komplet s pěkně rozehřátým foťákem ven (a to jsem měla foťáky dva! protože se mi nechce pořád měnit objektivy), ale naprosto spokojená s úlovkem. Prostě v džungli se loví, že jo – akorát já lovím beze zbraní.

Jediná nevýhoda jsou lidi :-D. Fotit o víkendu do botanické jsem šla jako pražský zelenáč loni a byla to veskrze traumatizující záležitost, kterou jsem nechtěla opakovat.  Takže jsem si vzala dovolenou a šla jsem fotit do skleníku dopoledne během pracovního týdne s myšlenkou, že by tam přece teoreticky mělo být mnohem méně lidí než o víkendu. Teoreticky. No ale ani během pracovního týdne v dopoledních hodinách není botanická zahrada nijak prázdná, a lidi pořád nastavují mobily kytkám před nos, požduchují do kytek i do vás, když sotva dýcháte, abyste udrželi foťák. Ale bylo to i tak sto a jedna – ehm minimum dětí a velmi slušní důchodci. Co chcete od fotografa, který chce sobecky dlouho mířit, užívat si kytky, obdivovat je a prostě mít je jen pro sebe..:-)

Pokud jste výstavu nestihli, můžete se podívat, co jsem pro vás v potu tváře ulovila a pokochat se tou neuvěřitelnou pestrostí barev i tvarů. Nepřipomíná vám to karneval? Příjemnou podívanou.