Archiv pro štítek: malba

Šeříkový keř a orchideje vypěstované kočkou

Hezký den!

Tak jsem si zas jednou dovolila ten luxus a namalovala obraz jen tak pro sebe a pro radost.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A taky proto, že dost bolo holých zdí :-) . Po rekonstrukci a velké očistě bytu mi čistě bílé holé zdi dělaly hrozně dobře. Ač mě maličko znervózňovaly ty haldy nepověšených obrazů v koutě, nemohla jsem si pomoct.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Porekonstrukční čas mě naučil jednu věc – když člověk zásadně mění svůj domov, ať už ho mění za jiný, nový nebo rekonstruuje zásadně ten starý, vždy je dobré nastěhovat jen to nejdůležitější a dekorace a zbytek nechat pěkně uležet, často si ten prostor sám řekne, co potřebuje. Zjistila jsem, že některé věci mi v každodenním provozu nefungují, jak jsem si představovala, takže jsem šíbla tu skříň tu lednici a tím, že jsem nespěchala, jsem měla možnost prostě svůj nový byt „zažít“….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A teď po půl roce od rekonstrukce vykrystalizovala má představa, jak chci dál koncipovat svůj domov – mimo jiné i co se týče barev, protože barvy jsou pro mě klíčové a jim se podřídí veškerý výběr dalších věcí do bytu, které si v budoucnu pořídím. Zjistila jsem, že mě přitahují jemné pastelové barvy na neutrálním podkladě, vyloženě mě tyhle barevné kombinace uklidňují, ověřila jsem si to při prohlížení spousty interiérů na bloglovin a pinterestu. A teda po celodenním shonu a po příchodu z práce vítám klídeček a pohodu především… A můj styl je takový eklektický, prostě osobitý mix, starého nového moderního i vintage.  Věci už nechci hromadit, v tomto případě platí vždycky – méně je více. Byt je tak mnohem vzdušnější i má mysl. :-) Věci, které si budu pořizovat už budou vyloženě srdeční věci anebo ryze praktické, nic na víc…..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Při malování nového obrazu do mé ložnice jsem tedy pochopitelně sáhla po jemných pastelových odstínech akrylových barev. Vyloženě jsem si střihla intuitivní malbu, kdy paletou bylo samotné plátno a střídala jsem roztírání barev štětcem s prskáním barvy spontánně jako Pollock :-D .   Není to tak jednoduché v rámci kompozice, jak by se zdálo,  obzvláště v umění je „umění jednoduchosti“ vyšší level a těžší disciplína, ale hrozně mě to bavilo. Byla v tom neuvěřitelná svoboda, ale tak nějak lehce kontrolovaná.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A najednou jsem měla před očima rozkvetlý šeříkový keř.

A co mají orchideje společného s šeříky? No nic.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Jen to, že momentálně teď obojí kvete v mé ložnici a nádherně zbarvené květy orchideje phalenopsis s obrazem hezky ladí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Orchideje v tak hojném počtu mi tentokrát vypěstovala naše kočička Amy. Vždycky s nadšením pětileté holčičky vítám každý zárodek nového stvolu a příslib květů, ale tentokrát dřív než vůbec nasadila květina nějaká poupata, Amy stihla stvol dvakrát zlomit.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Prostě jí to nedalo a musela na to okno lézt přes květináč. Nejspíš teda když jsem spala, nutno podotknout, protože jsem hlídala orchidej jak hlídací pes anebo jsem pokoj před touhle zahradnicí v mé nepřítomnosti zavírala. No, ale tak dlouho se chodí na okno, až se orchidej zlomí. Naštěstí orchideje reagují na zlomení stonku založením nové větvičky, ufff. Do té doby jsem to samozřejmě nevěděla, že. Do té doby se u nás prostě stonky nelámaly. Ale Aminka je velká zahradnice :-D A díky ní se teď kochám tolika květy, které bych já sama nikdy nevypěstovala…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pěstujete vy nebo vaši mazlíčci taky orchideje? A co šeříky? :-)

30/365 Vyvážení bílé

30/365

30/365

Už jsem hrozně dlouho neměla v ruce štětec a mám potřebu tento stav vyvážit. Focení mě teď na delší dobu úplně pohltilo a ačkoliv ho nechci nahradit, mám potřebu zase rozšířit sféru svého vlivu. Čekají na mě dvě zakázky na obraz, a tak jsem i okolím jaksi donucena začít se soustředit na něco jiného. Naštěstí se tyhle aktivity vesměs hezky doplňují…

Mám ráda tu chvíli, kdy čistě bílé plátno čeká. Je to zvláštní chvíle nabitá očekáváním a v tu chvíli má bílá barva v sobě všechny barvy a zároveň žádnou. Baví mě si takhle filozofovat a ten počin, vzít do ruky štětec a začít….bílou, má v sobě něco hrozně uklidňujícího. Díky tomu se mi v hlavě urodil nápad udělat sérii fotek laděných do jednotlivých barev celé škály. Takovou mou fotopaletu… A začít prostě musím bílou. Byť v tomhle šedivém počasí je i vyvážená bílá spíš jaksi šedá…

Dream in Bloom…

Rozkvetlé snění se jmenuje nový obraz, který jsem malovala na zakázku pro jednu moc milou paní. Ten stejný obraz jste už tady mohli vidět v procesu a konečně je hotov. O dovolené jsem přeci jen měla na snění mnohem více času a mohla jsem se do rozkvetlých snů pořádně ponořit. Ladila jsem odstíny tak dlouho, až jsem obraz dostala do té správné snové podoby….

Rozkvetlé snění jsem už vlastně jednou malovala na sololit a v jiné podobě. Ale časem jsem si uvědomila, že sololit není pro mě ten správný podklad, přeci jen – plátno je plátno.

Tohle akrylové děťátko na plátně už je hotovo, ale je potřeba ho ještě odvést k rámaři, to bude ta finální třešinka na dortu. Sama jsem zvědavá, jak mu bude vybraný rám slušet, protože zatím jsem své obrazy nerámovala a zde je to vysloveně na přání zákaznice. A přání je třeba vyplnit. Obraz je velký 30×30 cm, takže takové menší snění, ne že by rozměry omezovaly naše snění !-)..

Každý obraz, který namaluju mě něco naučí. O mě samé, o technice, o barvách….Tak i snění mě zase něco naučilo. Třeba o pokoře, o síle snění i realitě, o citu k barvám a technice. Není nad to snít, splnit druhému jeho sen a ještě dál růst.

Přeji Vám jen ty nejhezčí sny!

Akryl v procesu….

Pořád maluju. A do toho si odskakuju s foťákem fotit západy slunce :-) a do toho mi dorazily návrhy metráže, spousta prááááce. Kreativní a radostné práce.

Malba se ale vyvíjí, roste před očima.Vrstvím, míchám barvy, čekám až obraz dá signál: „už jsem hotov“….

Echo of the Soul

Tak jsem si zase něco namalovala. Poslední dobou (asi tak od října loňského roku :-) ) mě nadchnul akryl, malba na plátno či sololit, barvičky, štětce…Fascinace touto technikou stále trvá, svůj vztah rozvíjíme, nořím se do techniky a hledám se v ní. Jednoznačně jsem ale pochopila, že tato technika mi přináší radost, protože se v ní začínám „impresivně“ a kolikrát i pěkně expresivně vyjadřovat. Moje láska k impresionistům totiž nijak nevadne a hodně v malbě čerpám inspiraci z jejich pojetí barev. To neskutečné prolínání, těkání, světélkování, hra barev. Kouzlo. Imprese. Dojem.

Je o mě známo, že maluju z přetlaku a citová hnutí často vedou ruku se štětcem a hovoří řečí duše tak, aby si ji mohly „poslechnout“ i oči….Ale u kterého umělce to tak není? Skrytá řeč v námětu a volbě barev, způsoby tahu štětcem – to, co udělá obraz obrazem.

Když se obraz oddělí od svého tvůrce, začne žít svůj život. A promlouvat k ostatním duším třeba?

Jak jde člověk životem, poznává sám sebe. Protože ta největší moudrost, která nám připadá tak samozřejmá, až ji nechápeme, byla napsána nad vchodem do Delfské věštírny  - „poznej sám sebe“. Člověk si řekne: jasně,  o co jde, dyť se znám ne, jsem se sebou denně. Ale jsme opravdu se sebou, známe se? Potkáváme v životě různé lidi a už od mala podléháme vlivu těchto interakcí, přejímáme názory ostatních na sebe sama, aniž bychom zhodnotili, jestli opravdu odrážejí pravdu. Najít svou pravdu není lehké. Jsou lidé, kteří nám mohou nastavovat křivé zrcadlo, svoji vlastní projekci…A pak jsou lidi, kteří vás třeba jen na zlomek chvíle vidí. Dojde k setkání. Duší? Ale abyste viděli, musíte chtít vidět. Ti, s křivým zrcátkem v kapse, vidět nechtějí – většinou se bojí, nemusí to být jejich vina, už je někdo pokřivil jiným zrcadlem…Vidí odraz odrazu svého odrazu a vůbec nevidí, kdo jsou a čeho se bojí. Jejich osobní zrcadla oslepla. A dokáží oslepit i vás a svým strachem infikovat.

Proto je tak důležité vypravit se na cestu za zrcadlem, poznat sebe – tu esenci duše, která nás dělá jedinečnými, má spoustu vrstev a je neskutečně pestrobarevná. Když dokážeme vhlédnout, kým jsme, přijdou lidé, kteří budou s vaší duševní „paletou“ rezonovat, s pestrostí vašeho světa. A ti, co nerezonují, odejdou.

Tentokrát jsem volila barvy konstrastní, vytvářející určité napětí, a přesto je ve výsledku harmonie. Je to setkání barevných polarit. V řádu světa barev si žlutá a fialová barva hájí status doplňkových barev  - jsou partnery v pravém slova smyslu. Na barevném kruhu posilují navzájem své barevné vyzařování a neutlačují jedna druhou.

Poprvé hodně pracuji s fialovou. Což je mystická barva spojena odjakživa s duchovnem. Je to spojení protikladů – krve, energie a oblohy, zklidnění…..

Pro namalování tohoto obrázku, jsem se jako Ryba musela ponořit hlouběji do sebe, abych našla vyjádření toho nehmotného v barvách a formě – ozvěny duše.

Tak si to poslechněte. Snad se Vám bude líbit, co uslyšíte…..