Tak a je to tady. Jedna do konce dotažená challenge. Zjistila jsem, že pro mě není největší challenge fotit každý den, ale ukázněně fotky sdílet a organizovat, a taky samotnou challenge dotáhnout do konce. Zdá se, že to, co začalo jako snaha trénovat focení každý den bez výmluv, mělo větší dopad na celý proces mojí tvorby.

Protože když chce člověk něčeho dosáhnout, je třeba si prostě nějaké cíle stanovit a nečekat, že štěstí a úspěch přijdou samy. No jo, to všichni víme – těch motivačních knih a citátů! Ale jak už to tak bývá, je to tvrdší práce, než se může pohledem na hezkou fotku zdát. Je to práce se sebou samým. Odhalit vlastní slabiny a posílit celý systém. Jenže, kdo na vás bude řvát ty motivační citáty, když ležíte v posteli unavení po šichtě v kanclu nebo naopak chcete jít raději na rande….a fakt se vám dneska žádnou fotku udělat nechce…..No, řvát a motivovat se musíte sami….A vlastně ani ne tak řvát, jako důsledně domlouvat. Jako když vychovávám své dvě dcery 😀

Celý internet je plný hezkých fotek, a jak jinak chcete v tom moři plném ryb plavat, než si dávat úkoly, které vás posunou dál. Zjistila jsem, že si musím dávat úkoly přiměřené a šité mně na míru. Zas velký moudro roku, ale! Před nějakými dvěma lety jsem se totiž pokoušela o challenge 365 fotek, a to jsem tehdy netušila, jaký je to šílený úkol každý den něco nafotit a sdílet. Takže to nakonec neklaplo a skončila jsem někde pod stovkou, tuším…. Ale nevzdávám se jen tak lehce a nakonec z toho s odstupem času vzešla tahle padesátková challenge. Přece jen padesátka vás nevyděsí tolik jako třistapětašedesátka :-D. A to je první padesátka, další určitě budou někdy následovat. Musím říct, že jsem fakt pyšná, že jsem tohle spáchala….a je čas na další challenge. Třeba zpracovat fotky, které jsem nafotila během posledních tří měsíců a dát je sem na web…… Challenge accepted!