85/365 AJA ze skleníku

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tahle květina se nám strašně zalíbila. Jmenuje se totiž AJANIA Pacifica (Asteraceae) a bydlí původně na japonském ostrově Honšú. My ji ale potkaly ve sbírkových sklenících v Olomouci a moje dcera Aja byla nadšená, že nějaká kytka má podobné jméno jako ona 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Doufám, že už brzy konečně zedituju všechny fotky z těhle nádherných sbírek  Olomouckých skleníků…

84/365 Trocha zelené potravy pro oči

…pro nás všechny, kdo zíráme dnes a denně v práci i po práci do blikajících monitorů 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Čerstvá tráva s kapkou rosy anebo v reálu čerstvě vyklubaný oves v květináči, pro naše kočky, aby mohly pást a neožíraly nám doma naše „nejedlé“ květiny :-)). Zjevně i kočky potřebujou zelené vitamíny, nejen my….

83/365 Focus Point

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Někdy se stane, že člověk zaměří oko, ale výsledek je poněkud jiný než čekal – správný odstup od věcí je tím měřítkem. Můžete mít zdravé oči a dokonalou techniku, a přesto je zde místo pro kouzlo nechtěného – a to platí i v životě. Někdy si něco naplánujeme přesně a jasně a ono nás to vede sice tam, kam chceme, ale trošku jinudy než jsme mysleli. Málokdy přesně tušíme, kam nás dovedou naše kroky – můžeme mít strategie a plány a nástroje, ale bez toho vesmírného působení by to byla hrozná nuda pro stroje :-D. A tak se třeba fotografovi stane, že zaměří, ale zaostří jinak a nakonec mu vyjde fotka, která se mu zdá zajímavější než ta původně zamýšlená – a to je příběh téhle fotky.

81/365 Forever young

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Dneska jsem se nějak spontánně zamyslela nad tím, proč vlastně nejraději fotím květiny. Možná jsem měla potřebu se nad tím zamyslet díky tomu,  že poslední týdny a dny a hodiny mi utíkají takovým tryskem až mě to štve. Všechno letí kupředu, člověk nemá čas se zastavit, vydechnout, za pochodu furt něco tráví, nemůžu popadnout dech a naladit se na svůj rytmus…..Do toho únava, organismus tuší podzim v kostech a orchideje uvadají jedna po druhé….

Je to tak. Tím, že fotím křehké květiny, které rychleji či pomaleji uvadají, chci na chvíli zastavit čas  – chci tu krásu uchovat, tak trochu jí zaklít do pixelů, aby mi vydržela navždy – vše živé má omezenou dobu trvanlivosti a člověk má jako jeden z mála touhu žít navždy mladý, dělá pro to všechno možné a mezitím se blíží akorát ke své expiraci. Je to takové absurdní snažení v životě, ale ve fotografii se to tak nejeví. Jsou to malé věčné kousíčky krásy – pokud se teda nezničí paměťová karta nebo harddisk či samotná fotografie vyvolaná chemií :-D. Je to kouzelná iluze. Je to iluze, ale baví mě to.

Třeba tuhle orchidejku Bellu se mi možná nepodaří zachránit. Zdá se, že ji obchodník (nikoliv z deštěm) dal náležitě co proto, a ani pobyt u milujících lidí ji nezachrání. Zkusila jsem pro záchranu vše, co nabízel strejda Google jako rady odborníků, tak uvidíme…přesto se aspoň chvíli u nás měla dobře…a její krása z pixelů přetrvá mnohem dýl…. dlouho, i když ne asi věčnost…Ale co my víme, třeba Apple něco vymyslí :-DDD

80/365 Exotická kráska v detailu

80/365 Exotická kráska v detailu

80/365 Exotická kráska v detailu

Orchideje jsou pro mě nekonečný zdroj inspirace k focení. S novým přírůstkem Bellou, která má jediný kvítek, si pohrávám aspoň v detailu a vymýšlím kompozice. Jakmile i tento kvítek uvadne, tak zkusím stonek v půlce zastřihnout a budu doufat, že třeba ještě „vyhodí“ jednu větévku. 🙂 Dcera její barvy trefně přirovnala k macešce a tak jí říkám i Maceško, krásná bílá s nádechem fialové a střed s tygřím žíháním…. prostě exotická kráska.

78/365 Zachráněná Bella

Ano, jsem měkkosrdcatá. A mám záchranářský komplex. Kdy to začalo? Asi už hodně dávno.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nejspíš tehdy, když jsme s moji mámou poprvé zachránily zatoulaného pejska v lijáku, když mi bylo šest. Vyl tam chudák pod sousedním balkónem, až se ho mámě zželelo a dovolila mi ho vzít domů. Pak mu vybírala celý večer blechy z kožichu….Alík můj první mazlík, úžasný svérázný malý teriérek mišung. Vyrůstal se mnou v mém nelehkém dětství i dospívání a odešel do nebe až jsem se vdala a odešla z domu. Ať je mu psí nebe lehké a všem mým mazlíkům, kteří už odešli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Zachraňovala jsem celé dětství kde co, včetně plyšáků před bouřkou – všichni se museli schovat do mé postele 🙂 Už si ani nepamatuju, co všecko jsem vypiplala, kdejaké zvířátko a kytku. Dneska se mi to všechno připomnělo….. Včetně toho, jak jsem vzala kdysi před 18ti lety ztracené koťátko z ulice do pražské garsonky k naší dobrmance, když jsem čekala svou první dceru.  Naposledy jsem před rokem a půl vypiplala Amy moji krásnou kočičku ragdollku a předtím se mi nepovedlo zachránit nemocnou Penny.  Amy mi to vynahradila i za Penny svou přítulností. I když máme a měli jsme vždycky i kočky koupené, taky kytky kupuju…., tak prostě i zachraňuju. Akorát těch koček máme doma už plný stav.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Takže dneska jsem jen nekupovala, dneska jsem zase zachraňovala. V tropickém vedru, kdy ze mě lilo jako z konve mi srdce usedalo nad houfem orchidejí před květinářstvím. Evidentně tam skomíraly phalaenopsisky v celofánech a ve slevě. Ale kdo by si ty uvadající  odkvétající chudinky koupil, že. Tak mi to vrtalo celou dobu v práci hlavou, že jsem v tom hicu šla a prostě musela aspoň jednu koupit, nejraději bych je koupila všecky! My totiž budeme s Aminkou zahradnicí orchidejce lepší maminky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jediný neuvadnutý květ, přesto naprosto překrásný

A celé  mě vedlo k zamyšlení, proč si někdo zařídí jako podnikání obchod s květinami. Není to jako, když prodáváte hrnky nebo knihy, prodáváte živý organismus a bohužel to, jak je krásný je ten důvod ke koupi. Kytky se množí ve velkém v umělých „líhních“, v umělém světle a nahání se umělou chemií, aby kvetly a byly krásné. A pak přijdete někam do malého květinářství i do velkých řetězců a vidíte tam ty chudáčky skomírat. Teda já to vidím. Nikdo je nezaleje, jak je horký den dlouhý, nikdo je neorosí, nikdo jim nedá tu péči, aby byly dál krásné. Přece je to jen zboží….. Jenže je to zboží, o které se musí prodávající starat, pokud chce prodávat a k tomu, aby se staral je potřeba láska. A myslím, že ne každý, kdo má květinářství, miluje květiny, protože až často vidím ty uvadnuté, špatně umístěné květiny na prudkém slunci nebo naopak v šeru. Já mít květinářství, tak snad ani ty kytky neprodám :-D.

Ano, tak proč se k rostlině chovat jen jako ke zboží...

Ano, tak proč se k rostlině chovat jen jako ke zboží…

Každopádně doufám, že se naší nové phalaenopsis bude u nás líbit. Všichni kočičové přišli nového člena rodiny přivítat 🙂

Aminka ihned zkontrolovala a posoudila nový přírůstek a schválila mi koupi

Aminka ihned zkontrolovala a posoudila nový přírůstek a schválila mi koupi

I kocourci byli zvědaví, co jsem to dotáhla zase do rodiny :-)

I kocourci byli zvědaví, co jsem to dotáhla zase do rodiny 🙂

a hned jsem ji seznámila s oběmi ségrami orchidejemi, které už nějaký ten pátek pěstuju.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A protože moje dcera začala trend, kdy začala pojmenovávat svoje květiny – jako první to byl kaktus Adolf,  tak jsem si řekla, že musím novou zachráněnou orchidej taky  nějak pojmenovat. Takže se jmenuje Bellinda, Bella = krásná, po mojí nebožce perské kočičce. A aby se kruh uzavřel, pojmenovala jsem po mých dalších kočkách dávno běhajících v kočičím nebi i ty dvě další orchideje – nádherná tmavě fuchsiová je Lisbeth (po mé modré kočičce) a krémová se jmenuje Penny. Myslím, že to dcera s těmi jmény dobře vymyslela, je vidět, že má ke kytkám vztah (asi po mně) –  její kaktus Adolf s ní totiž žije na internátě a snese, když odjede na víkend nebo na prázdniny a čeká tam na ni. Ovšem na ty velké prázdniny ho má samozřejmě doma a tak jsem se s Adolfkem nedávno konečně seznámila.

Nebojte nejsme blázni :-D. Máme kytek hodně a všecky opravdu nemůžeme pojmenovat…Ale určitě je milujeme.

A řeknu vám, pokoušela jsem se ve své naivní představě občas zachránit i muže, ale nefunguje to. Zatímco kočička se vám odmění přítulností a květina krásnými květy, muži se vám peklem odmění. A tak zachraňuju už jen ty kytky a kočky, občas svoje děti i sama sebe. A kdybych někdy nemohla zachránit sama sebe, tak doufám, že se někdo vždycky najde. Teď v tuto chvíli mě napadají jediní dva muži, kteří mě před necelými pěti lety zachránili…..oba jsou renomovaní pražští neurochirurgové…..

Co vy, máte záchranářský komplex? Co zachraňujete vy?

77/365 Sukulent zblízka

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dnešní fotka zblízka je z mé zahrádky. No zahrádky, maličkatá zahrádka na lodžii to je. Letním tam spoustu kvítí z bytu a taky tohoto krasavce sukulentního. Nejsem žádný expert na sukulenty, mám ráda všechno kvítí, ale poslední dobou nám doma přibývají tyto méně náročné květinky včetně kaktusů. Hlavně kaktusový trend nastavily moje dcery, já vlastně ještě žádný kaktus nemám :-). Jejich nespornou výhodou je, že když odjedete na dovču, tak vám mezitím neuvadnou, ale pěkně na vás počkají a se zalíváním je to právě vždycky: „méně je více“,  u kaktusků je to méně ještě menší….Zjišťuju, že mi opravdu dělá problém je nezalívat, ale učím se být nekompromisní :-D.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A právě tento sukulentník voskovec (nejsem si přesně jistá jeho přesným názvem ač jsem googlila Echeveria Cante?) dostal nový stylový domeček od designéra Ib Laursena. Vypadá jako bych si ho koupila na Covent Garden Market v Londýně, ale pouze mate svým designovým tělem, původem je z Dánska. Smaltované květináčky jsou v naší domácnosti totiž velmi praktické, obzvlášť když máme doma takovou zahradnici jako je kočička Amy. Tenhle voskovec má původně krásně ojíněné listy, jenže když Amy pořád na ty kytky „sahá“ čumáčkem…no, tak je to na něm pěkně znát 🙂 Přesto mám z něho i tak velkou radost a momentálně sousedí s netřeskem, který odněkud donesla dcera, docela si pobyl na suchu než jsem ho objevila, tak uvidíme, jestli ocení zasazení do hlíny a speciálního květináčku, který jako by celou dobu, co byl nevyužitý, čekal jen na tohohle drobečka. Předpokládám, že Amy bude na něj pravidelně dohlížet, kdybych náhodou já jeden den vynechala…

Co vy, pěstujete sukulenty nebo kaktusy?

76/365 Pastel Sunrise

76/365 Pink Sunrise

Azalky už dávno odkvetly, jejich krása byla krátká ale omamná, přesto mi jejich květy silně evokují léto. Obzvláště keře obsypané květy, které ve mě zanechaly rozkvetlé vzpomínky na dovolené, které jsem kdysi dávno strávila u moře. Barva této azalky mě naprosto nadchla. Ten pastelový nádech mi připomíná letní východy slunce. Kdy se nebe teprve jemně zabarvuje a ospale se rozkoukává než nastane intenzivní výbuch světla, který pohltí většinu barev. Ve stínu ale barvy kvetou dál….