Musím říct, že letošní podzim se prostě povedl. I když začátek tomu jaksi úplně neodpovídal a já pomalu panikařila, že je pořád zima a nemám žádnou barevnou fotku. Přeci jen zbarvování listí stromů je proces postupný, a i když je kalendářně podzim, na ty pravé překrásné barvy si musíme počkat do října. ALE povedlo se!

Paleta podzimu zářila jasnými barvami a já fotila jak šílená. Focení, ač se to nemusí zdát, je aktivita poměrně únavná – fyzicky i psychicky, ale za tu dřinu to stálo. Objevila jsem záhadný keř (nevím zatím, jak se jmenuje), který měl kouzelně barevné listy. A z těchto kouzelných listů se mi podařilo vytvořit ucelenou sérii. Fotky neprošly žádným filtrem #nofilter :-D, pouze jsem upravila tonalitu a kontrast a tímto barvičky krásně vytáhla. A co jsem neudělala já, to dokonala inkoustová tiskárna, kterážto má skvělý barevný range a sytost.

Musím říct, že mám z fotek upřímnou radost. Konečně se mi podařilo to, o co jsem se snažila, vyjádřit jakousi abstraktní barevnost, ale zachovat konkrétnost a rozpoznatelnost pro diváka. V těchto fotografiích hraje hlavní roli barva, to je zjevné. Taky musím uznat, že velkou roli v tom hrálo technické vybavení, kdy jsem se posunula se svým nově pořízeným makroobjektivem od Panasonicu zase do dalšího levelu – tam, kde jsem chtěla být. Ale jak už to bývá, v tom dalším levelu číhají prostě zase složitější zkoušky. Ani se skvělým makroobjektivem není  kolikrát žádná legrace udělat skvělou makrofotku. Je geniální, že se mohu k objektu přiblížit maximálně, ale jde o to udržet foťák přesně v té rovině, kde potřebuji záběr (zatajit dech, ztuhnout, nedýchat – nehýbat – vyletí ptáček :-), zaostřit ten prefíkaný malý detail a neuhnout ani o milimetr! Ano, v makrofotografii jde o milimetry. Často jsem totiž s novým objektivem zakoušela frustraci z toho, že fotografie na displayi vypadala ostrá a pak na velkém monitoru jsem zjistila, že jsem minula „cíl“, případně že jsem sice zacílila přesně, ale kompozice nefunguje, jak bych chtěla. Vše je to o tom, že máte nějakou představu v hlavě a snažíte se ji zrealizovat. Ufff, těžká práce a jen ten, kdo to nikdy nezkusil, si může myslet opak.  Makrofotografie zažívá veliký boom, na instragramu vidím opravdu unikátní kousky a kochám se uměním fotografů, na druhou stranu má dneska každý pocit, že dokáže fotit, když si koupí pořádnou techniku. Nic není dál od pravdy. Můžete mít skvělý snímač, objektiv i tělo fotoaparátu, ale je to vaše oko a prst a celé tělo (které se často kroutí v různých polohách) co vytváří tu fotku….no a celé to řídí mozek a představy. Velká alchymie. Jsem strašně ráda, že mohu do této alchymie fušovat. Fotografie je prostě vášeň, které jsem propadla.

A tak nějak doufám, že se divák pokochá tou detailní krásou a hrou barev, kterou jsem se snažila zachytit.

Momentálně nabízím fotografie pouze jako fototisky, tj. inkoustový tisk na matný fotopapír velikosti A4. Velmi hezky vypadají v jednoduchých rámečcích z IKEA. K mání už jsou i na fleru, a pokud zatoužíte po jiných formátech, po fotografii z fotolabu, stačí napsat na email: mfrohlichova@atlas.cz.

Paletu podzimu si můžete koupit zde:

http://www.fler.cz/zbozi?ucat=394855

Celá fotogalerie:

Podzim mám moc ráda pro jeho kouzelné barvy, které krásně září v protisvětle měkkého podzimního sluníčka…Ale jakmile nastává ta temná část podzimu okamžitě se mi vybíjí „solární baterky“, deptá mě nedostatek světla – člověk nemůže fotit, jak byl zvyklý, chce se mu jen spát, vzduchem lítaj bacily…a pak je čas načerpat energii právě z těch barev ulovených do objektivu. Ale mým makro objektivem se nesoustředím pouze na barvy, hlavně na struktury a jemnost pavučin a malé živočichy. Pevně doufám, že ten správně vybarvený podzim ještě bude párkrát slunečný, abych mohla svou podzimní fotosložku naplnit krásou barev – protože podzim je nejlepší malíř. A z těch barev pak budu žít….až do jara.