Open House Praha 2018 2/3

Port X – V Přístavu 3, Praha 7

Open House Praha 2018 1/3

Dlouho slibované fotky z letošního ročníku festivalu Open House Praha jsou konečně tady. Je jich docela dost, takže je nakonec rozdělím na několik částí podle míst, které jsme navštívili…..

Expo 58 – Letenské sady 1500/80, Praha 7

Palác Archa – Na Poříčí 24, Praha1

http://openhousepraha.cz/

Vyšehrad v květnu

Dnešní fotky z Vyšehradu vznikly úplně impulsivně, žádný plán (jako že já dost plánuju, co budu fotit a kdy..) Ráno jsem vstala a prostě vzala foťák cestou do práce. Vyšehrad v tuto dobu krásně kvete a je plný růží…..

Týden umění – Kasárna Karlín

Jak jste možná zaregistrovali, minulý týden byl v Praze ve znamení umění, setkání s umělci a prozkoumávání míst spojených s uměním. S dcerami jsme si vybrali pár akcí, z kterých vám tady postupně přinesu takovou fotoreportáž – střípky akcí skrze můj objektiv. Co bude na menu? Karlínská Kasárna, tour po Žižkovských galeriích a výstava v Meet Factory……

V pátek večer jsme zašly do Karlínských Kasáren podpořit dceřina učitele z Ostravské umělecké školy, který měl vernisáž v Karlin Studios. Kasárna Karlín jsou vyhlášená a už dlouho jsem se tam chtěla podívat. A týden umění byl skvělou příležitostí k návštěvě tohoto Karlínského doupěte hipsterů a umělců.

Především jsem byla unešená samotnými kasárnami a jejich architekturou. Fásada kasáren byla zahalena ochrannou sítí, takže v soumraku dne mi spíš připomínaly zakletý zámek než cokoliv jiného. A když nějakému místu vévodí jednorožec Františka Skály, nebude to jen tak obyčejné místo.

Na samotnou vernisáž jsme dorazily pozdě, díky zpožděnému vlaku z Ostravy, kterým přijížděla moje starší dcera. Ale jak jsme se dozvěděli v současném umění už se nehraje na klasické vernisáže a proslovy atd, takže jsme o nic nepřišly. Upřímně mi to přijde sympatičtější, když si vzpomenu na svou první vernisáž, kde jsem stála jako prvňáček před všemi těmi lidmi…..Už se lidem nevysvětluje, co mají vidět a co tím umělec zamýšlel, každý si v tom má najít to své. A vždycky se můžete zeptat samotného umělce na to, co vás zajímá. Navíc, jak jsem s úlevou zjistila na týdnu umění většina umělců jsou víceméně plachá stvoření, ne každý se cítí jako ryba ve vodě mluvit před davem o své práci….

Abych tedy jmenovala konkrétně v Karlin Studios proběhla vernisáž výstavy Davida Vojtuše X3 – instalace jeho PVC objektů, do kterých ryje rydlem jako do linorytové matrice. Zároveň zde proběhla performance s názvem 69 Justyny Górowské.

A přesně v intencích nových trendů v současném umění, se tady nebudu rozvláčně rozepisovat a budu doufat, že vám moje fotky přiblíží atmosféru Karlínských kasáren v pátečním soumraku lépe než tisíc slov……

Po stopách českého kubismu I. – Ďáblický hřbitov

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Před měsícem jsme se starší dcerou začaly společný projekt o českém (zejména pražském) kubismu, o unikátním českém fenoménu, protože kubismus jako jediný u nás pronikl do trojrozměrného světa architektury. Prý to bylo proto, že Češi podstatu kubismu nepochopili. Kdyby se takhle projevovalo nepochopení častěji, nebylo by to vůbec špatné. 🙂

Dcera zpracovává český kubismus jako ilustrátor pro svou maturitní práci a já fotím – poté dáme všechno dohromady a doufáme, že z toho uděláme knížečku. Potud naše plány.

Dnešní nedělní procházka po stopách kubismu a přírody vedla do Prahy – Ďáblic, kde hned vedle Ďáblického sídliště můžeme najít kubistický hřbitov. Není to hřbitov ledajaký. Možná vám to jako téma přijde příliš morbidní v době, kdy všechno kvete, pučí a rodí se. I mně samotné se zdá téma jarního vzkříšení velice aktuální, kdy jsem se vyhrabala po 14ti dnech z nemoci. Ale není možné si nepovšimnout, že moderní společnost se tématu smrti docela vyhýbá, všichni máme pocit, že jsme nesmrtelní. Nějak pomíjíme fakt, že smrt je součástí života. Umělec je tu od toho, aby se i s tímto tématem také nějak porval. Já se s vlastní smrtelností srovnala v pětatřiceti letech po vážné nemoci….Ale ne, dneska to fakt nebude morbidní. Půjde převážně o architekturu a na tom, že je spojená s tématem smrti a hřbitova, není nic špatného. Nezapomeňme na děsivého Spalovače mrtvol, s jehož krematoriem se váže také unikátní architektura – rondokubismus. Jednou zde o tom bude taky řeč – především řeč fotek.

Dnes jsme tedy vyrazily autobusemdo Ďáblic na procházku hřbitovem a sami uvidíte z fotek, že to místo není morbidní, naopak všude rozptylové louky – klidný park, téměř žádní lidi, ideální procházka v Praze :-D. Jako dítě jsem chodila se svou pratetou na rodinný hrob často, tahle generace tohle dost prožívala a nelíbily se mi ty nacpané hrobky, jedna vedle druhé a pozůstalí kradli kytky a lampy se svíčkami… V Ďáblickém hřbitově je i tato klasická sekce, ale mě nadchla ta přírodní, kde lidé odpočívají na loukách či mezi stromy a jejich jméno je pouze na dřevěné cedulce na stromě. Tohle se mi zalíbilo, tak nějak se chovat eko a udržitelně i po smrti a dětem jsem řekla, ať mě jednou koukají rozprášit tady a chci jen ceduli na strom 🙂

Ale zpět k tomu kubismu – celá zeď, kterou je hřbitov obehnán, je postavená ve stylu kubismu. Hlavní vchod je postaven nedávno v neo-kubismu stejně jako nová obřadní síň, ale druhý vchod do hřbitova je v původním kubistickém stylu. Když vyjdete z druhého vzdáleného východu, můžete si zaskočit na procházku k Ďáblické hvězdárně, pokochat se výhledem….přírodou. Nebo zcela vynechat hřbitov… Praha je velice pestrá a nabízí až extrémní zážitky, jak v přelidněném centru města plném kaváren, tak i v poklidu někde v Ďáblickém háji – to se mi na matičce Praze moc líbí. A člověk vnímající estetiku nemůže nemilovat architekturu, na jejíž skvosty naráží doslova na každém rohu. Snad se vám tedy tahle exkurze po zvláštním architektonickém stylu líbila.

PS: Na instagramu najdete mé střípky z českého kubismu pod hashtagem #CzechCubismusByEma

 

Stínadla nenajdete za odpoledne!

Dneska jsme se nevydaly po stopách mystických Stínadel, ale přesto jsme našly tento nápis na naší výpravě do Nového Světa na Hradčanech. Místo je to určitě také mystické, protože je krásně schované a mnoho lidí tam nepotkáte na rozdíl od samotných Hradčan. Stihly jsme to za dopoledne a byly jsme mimo jiné svědky pomíjivosti sněhu v Praze – ráno čerstvě nasněženo, což romantiku staropražských uliček ještě umocňovalo…..v poledne na zpáteční cestě už jasná obloha a všechno tálo. Ale fotky jsou tichými svědky tohoto prchavého okamžiku a jednoho nedělního dopoledne….

Terapie v Grébovce

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hrozně rády objevujeme a zkoumáme různá místa v Praze. A čím déle tu žijeme a stávají se z nás pražačky, tím více vyhledáváme místa méně turisticky exponovaná. Když tady totiž začnete žít a pracovat uvědomíte si, že většinu času vlastně trávíte v kanceláři, v tramvaji nebo v metru a začne vám něco scházet – vzduch, zeleň a chůze pěšky. A tak nastane čas objevovat zelená místa v Praze. Tentokrát jsme sedly s dcerou po práci na tramvaj (č. 22), vystoupily na zastávce Krymská a ocitly se v novodobém hipstrově. Ulice Francouzská je plná stylových kavárniček a bister, ale nám se nechtělo povalovat po kavárnách– na to bude čas až uhodí mráz. Je zvláštní, že i když je ve Vršovicích všechno ruské včetně názvů ulic, tak mi to vůbec neevokuje vymývárnu mozků za dob totality a tím spojený pocit nechuti ke všemu ruskému, jaký jsem často pociťovala. Tady se míchá ruská zemitost s francouzským šarmem a pražskou romantikou – nějak to ti hipstři prostě dokázali namíchat. 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A kousek dál dolů ulicí Donskou už na nás čekala terapie Grébovkou alias Havlíčkovými sady. Tyhle sady nejsou pouhým parkem a oázou zeleně v centru města, můžete tady strávit klidně celé odpoledne a nudit se nebudete. V minulosti sady byly areálem pro volný časNajdete tady také spoustu architektonických skvostů. Nejznámější z nich je novorenesanční vila pražského průmyslníka Moritze Gröbeho, která dominuje celým sadům a dala jim i jejich přezdívku. Nemůžete minout Pavilon, který v minulosti fungoval jako zahradní herna (hrály se tady např. kuželky a šachy) a byl postaven podle návrhu Josefa Schulze, který má mimo jiné na svědomí např. Národní divadlo, Rudolfinum či Národní muzeum.

Určitě si nenechte ujít také architektonickou specialitu umělou krápnikovou jeskyni Grotta. V Grottě byly natočeny některé scény z filmu Panna a netvor z roku 1978, starší ročníky určitě znají ponurý až děsivý pohádkový film se Zdenou Studénkovou a Vlastimilem Harapesem v režii Juraje Herze. Já na této pohádce vyrůstala – moje děti už vyrůstaly na mnohem veselejší a barevnější verzi Kráska a zvíře od Disneyho :-).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Před Grottou stojí kašna se sochou Neptuna od Bohuslava Schnircha, který také spolupracoval na výzdobě fasády Národního divadla. Socha Neptuna v Havlíčkových sadem prý byla dlouho nezvěstná a byla nalezena v soukromé zahradě, nyní je originál uložen v budově Novoměstské radnice a v parku už můžeme vidět pouze její kopii.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

No a to zdaleka není vše, procházkou od Grotty a Neptuna dojdeme k působivému Viničnému altánu stojícím na strmém svahu s vinicemi. V době vinobraní si zde můžete posedět a ochutnat víno – zdejší Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Rulandské šedé či modré…a přitom sledovat nádherné zrající hrozny rostoucí tak blízko – jen natáhnout ruku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Jak je vidět, v Grébovce se toho dá dělat a objevovat mnoho a kromě toho se můžete kochat výhledem na Prahu zase z jiného úhlu, sedět a číst si na lavičce, jen tak lelkovat a nastavovat tvář hřejivému sluníčku, pozorovat malou holčičku, jak ucpává želví chrlič anebo vyrazit s dětmi na dětské hřiště. Kdo by to byl řekl, že obyčejná procházka v parku může být tak pestrá….a tak nabíjející. A pak že město člověka vysává. Kdepak – člověk člověka vysává a jeho umělý spěch a stres. Někdy totiž stačí málo a z klimatizovaného prostoru korporátu se ocitnete v zeleném ráji, stačí jet jen pár zastávek tramvají.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Výstava bonsají v botanické zahradě

Milí přátelé, konečně se zase hlásím s příspěvkem po velmi dlouhé době. Plánovaný přesun do Prahy proběhl, zabydlování a sžívání se s milovaným velkoměstem stále probíhá, prach z trosek minulého života se pomalu usazuje, nová životní rutina do kolejí zapadá.

No, možná se tady zase budeme více potkávat. Aspoň doufám. Měla jsem velkolepé plány s publikováním článků, s eshopem, tvorbou a vším možným. Ale člověk míní a život se žije a můj současný život mě převálcoval. V tom nejlepším možném smyslu. Takže míň keců, není čas ztrácet čas, a více fotek. Co se dál podaří realizovat ukáže až čas.

Osiřelý foťák jsem v období změn nevzala do rukou asi půl roku – až na nějaké dokumentární výjimky tvorba nulová. První fotografické vlaštovky ovšem opět přilétají, Muzák se taky činí, tak doufám, že to klapne a nebude tady pusto a prázdno.

A vezmu to od nejaktuálnějších fotek. Můžete se pokochat japonským estétismem dotaženým ad absurdum – a to na výstavě bonsají v botanické zahradě v pražské Tróji. Japonská zahrada je krásná a uklidňující, bonsaje vypiplané. Když tak na ně koukám, až mě to někdy bolí, jak je jejich tvůrci kroutí a přetváří – ale přeci jen nedokážu neobdivovat jejich umění. Já sama bych takhle nebyla schopna stromečkům vnucovat svou vůli, tak jsem to aspoň vyfotila. Užijte si tu krásu. A mějte prima dny!

Hortenzie a zahrady Pražského hradu

Pokaždé když jsem v Praze, mám chuť pět ódy, a tak je občas zapěju aspoň tady. S Prahou mám totiž dlouhodobý vztah, byla to láska na první pohled, když jsem se do ní ve 20-ti letech přestěhovala a tato láska trvá dál i přes tu dálku, která nás teď dělí. Zase jsem se totiž odstěhovala, vrátila jsem se na Moravu, ale srdce jsem měla plné Prahy a v náručí měsíční dceru, která má jako místo narození v občance napsáno Praha 4. Do Prahy jsem se za ta léta pořád vracela, mám tam své krásné vzpomínky. Osud tomu chtěl, abych si tvořila dál zážitky nové, třeba když mě před pěti lety úspěšně operovali na Královských Vinohradech. Mám tam za ta léta svoje oblíbená místa a pořád objevuju další a další.

Dneska mám pro vás tip třeba i na hezký výlet, jak si užít Pražský hrad trochu z jiné perspektivy, třeba z perspektivy mého makro objektivu. Samozřejmě Prahu obdivuje spousta lidí a turistů, a ti jsou všude ve velkém počtu, obzvlášť teda u Pražského hradu.

Ale v palácových zahradách zejména přes týden, není takový nápor turistů, já tam byla v pondělí a kromě párku hlučných Japonek a sem tam nějakého domorodce, tam nikdo moc nebyl  a já měla úžasný klid na focení. Určitě koukněte na detailnější info třeba zde, jak se do zahrad dostanete.

http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/palacove-zahrady-pod-prazskym-hradem-planek-zahrad

V Palácových zahradách jsem byla už několikrát, ale letos to bylo po hodně dlouhé době, kdy jsem si řekla, že je třeba tohle kouzelné místo oprášit ve vzpomínkách. Protože zahrady a velkoměsto? Pro mě ideální kombinace.

Pojďte tedy se mnou nejdřív do Valdštejnské zahrady, tam je totiž krásný klimatizovaný chládek, i když přijdete z ulice pokryté rozpálenými kočičími hlavami :-). A kvetou tam nejkrásnější hortenzie….

Já hortenzie miluju a tak jsem vůbec nebyla kritická a soudná a vybrala jsem prostě všechny fotky, které jsem v zahradě nafotila. Turisti se fotili před hortenziemi, já tam z několika centimetrů zkoumala nejkrásnější barevné kompozice květů 😀

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Z Valdštejnské zahrady jsem putovala dál do Kolowratské zahrady a dalších Palácových zahrad a pak se kochala tím úžasným výhledem na milovanou Prahu – skvělý zážitek. Snažila jsem se zase o jiný úhel pohledu na město a kytičky, tak snad se vám fotky budou líbit…..

Chodíte do Pálácových zahrad?

 

Z deníku kavárenské povalečky – Jak Ema fotila v EMA espresso bar….

Pojďme si trochu říct o tom, jak je realita relativní :-D. Vychvaluju nejlepší kafe na maloměstě, protože nic jiného tu holt nemám, a pak jsem ve velkoměstě a všecko dostane jiný rozměr….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Konečně jsem se po nemocech a nehodách a náhodách dostala opět do velkoměsta a léčila si tam svoji ponorku a lehké vyhoření. I když to bylo na otočku a plán byl nabitý na minuty, všecko se nějak krásně zdařilo, konstelace hvězdné nám přály, asi i ten nahoře usoudil, že už nás zkoušel dost, tak ať si užijem trochu zasloužené zábavy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když jsem v Praze jen tak na otočku a nemám čas se moc povalovat, moje kroky neomylně vedou do EMA espresso baru Na Florenci. Nenápadný bar, o kterém jsem ale slyšela takovou chválu, že dorazila až 400 km k nám do maloměsta. A já toužila poznat tu mekku hipsterů a vynikajícího kafe a ověřit si to na vlastní smysly…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poprvé jsem šla vyřizovat hypotéku kousek dál a slavnou EMU minula. Bože můj a EMO promiň :-D. Podruhé jsem už neřešila schůzky, ale vyloženě jsme s kamarádkou chtěly na kafe (já tehdy docela vyhořelá, ehm) a ona mě zavedla do EMY a já zjistila svůj fatální omyl, že jsem kolem ní chodila, jak slepá. Jó, někdy takhle můžete minout osudovou lásku ani nevíte jak, ale pokud se s někým máte sejít, a je to napsáno v jízdním řádu OSUDU, tak se to stane…..V létě teda Ema potkala EMU. A hned jsem se s tím seznamováním nemazala a koukej předvést, co umíš EMO – jsem vyčerpaná a přijela jsem nasát energii, poroučím si flatwhite, i když běžně piju kapučíno. Byla to síla! 😀 A láska na první pohled….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Minulý víkend jsme s dcerou taky poletovaly po svém kulturním programu, ale k tomu už neodmyslitelně patří i ta kultura pití kafe. Moje dcery mi vyčítají, že je rozmazluju, ale ne vychovávám z nich náročné spotřebitele :-D. Aby se nespokojily s instatním životem ani s instantní kávou. Jo, i moje dcery už ulítávají na EMĚ…. Před dvěma dny Aja pozorovala live, jak se dělá coffee art na našich kapučínkách, a vedle si cizinky anglicky vykládaly své dojmy: „it smells like heaven“. Jojo nebe v hubě, kvalitní kafe a neodmyslitelná kytička z mlíka.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nejsem kafař stylem, musím mít kafe ihned jakmile otevřu ráno oko, to je ten paradox, protože mám ráda kafe čerstvě umleté a uvařené ve frenchpressu a na tenhle rituál prostě ráno nemám čas…To je víkendová radost. V práci raději piju černý čaj ze stejného důvodu. Raději si dám vynikající kafe anebo žádné kafe. Jo, jsem maximalista, bohužel. Ale kdybych mohla jít každé ráno do EMY na kafe, tak tam jdu….

Posedět na těch židlích, na kterých jsme si kdysi všichni ve škole ničili záda a teď jsou prostě retro nostalgií, sledovat cvrkot a taky až se některá z těch židlí uvolní, anebo jen tak sednout klidně i na schody, ale hlavně popíjet to kafe…Jo! Jako dobře, uznávám útulný to dvakrát není, ale má to atmošku místa, kde jsou lidi spolu i sami a spojuje je láska ke kafi..

Když chcete někde vysedávat a povalovat se pohodlněji a stylověji, třeba když máte štekle a sukýnku, tak doporučuju ségru od EMY – znáte ji? Cafe Lounge na Plaské ulici kousek za mostem Legií. To je velká ségra ve stylu artdeco, kafe tam maj vynikající, dáte si i takovou lahůdku jako je cascara (čaj z kávových šlupek ovocné medové chuti s obsahem kofeinu), výborné jídlo, pohodlíčko a styl….

Tentokrát jsme ale do EMY šly nejen posedět a dát si kávu mezi výstavami, ale taky vyfotit můj nový produkt – prostě stylově. Jsme přece hipsteři a nejen vzhledem, hlavně v hlavě :-D…Přišlo mi to jako fajn nápad, proč pořád fotit doma, že. Zvlášť když je ten produkt záležitost denodenní a tahám ho všude sebou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Navrhla jsem totiž kryt na svůj nový iPhone 5S. Hrozně jsem po tom toužila už u své Čtverky, ale nějak nebyl pořád čas svoje nápady realizovat a měla jsem jiný kryt – koupený. Jenže Čtyřka bohužel před měsícem umřela, budiž ji země lehká, a já musela řešit nový smart phone.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Nová Pětka je maličko větší a hlavně lehčí, bez krytu jsem měla panickou hrůzu, že mi prostě z té ruky vyklouzne a spadne mi a rozbije se – za ty prachy!!!!!! A tak jsem okamžitě začala dumat, jaký kryt bych chtěla – nemusíte ani moc přemýšlet, aby vás napadlo, že to bude buď kytka nebo kočka. Vyhrála to kytka, kočka bude jindy. A tak se zrodil nový produkt, který bude brzy v nabídce a je pokřtěn perfektním kapučínem :-D.

A tímto jsem spojila své dvě vášně: kafe a tvorbu….v EMA espresso baru.