Vyšehrad v květnu

Dnešní fotky z Vyšehradu vznikly úplně impulsivně, žádný plán (jako že já dost plánuju, co budu fotit a kdy..) Ráno jsem vstala a prostě vzala foťák cestou do práce. Vyšehrad v tuto dobu krásně kvete a je plný růží…..

43/365 Růžový pugét

43/365

43/365

Dnes máme na paletě růžovou, takovou tu holčičí barvu. Já mám obzvlášť ráda tento temnější odstín růžové až do červena. Dostala jsem pugét takových růží k narozeninám od mámy, protože jak jinak potěšit totálního květomila #flowerlover, kterého žádnou kytkou neurazíte (miluju i polní kvítí :-)). Moje máma to už asi taky pochopila, že budu věčně nahánět nějaké umčo s foťákem a květiny jsou moje top téma. Viděla moji výstavu a pochopila, že jsem tvrdohlavá jako mezek a za svou seberealizací si půjdu, i když zrovna ona ve mě a mé tvůrčí snažení nikdy moc nevěřila a uměleckou školu mi zatrhla…. No a teď viděla výstavu. Přišla, viděla a uvěřila a pochválila. Taková satisfakce je mnohem lepší později než nikdy :-D. Né že bychom si spolu teď víc povídaly o umění či fotografii, moje máma je těžce praktický typ, pro kterého moje estetické cítění už od dětství vyvolávalo pouze otázku “ a na co?“. Jakože krása k ničemu není? Tohle mě dovádělo k šílenství. Ty bláho, jak bych asi přežila své těžké dětství, které zažilo tragédii odchodu jednoho z rodičů. Jedině tím, že jsem se upnula na krásné věci a vyvažovala jimi pomyslnou misku vah s průsery….Takže růžová….Růžové brýle nemíním sundávat, líp se mi s něma žije :-D….A svoji mámu už neodsuzuju, je taková jaká je, a já jsem jaká jsem. A jestli si myslela, že mě odradí – tak to se pěkně spletla. Protože já sice jsem snící rybička, ale zároveň jsem střihlá tvrdohlavým beranem! :-DD

 

 

31/365 Jako sen..

31/365

31/365

křehký a prchavý, když člověk ráno otevře oči. Ví, že něco z toho snu zbylo pod víčky.

Růžička světlounká krémová, abych pokračovala ve hře s odstíny barevné palety. Možná těch odstínů nebude padesát, ale bude to pestré….

Věříte na terapii barvami a na významy barev? Když se tvoří mandaly, každá barva má svůj hluboký význam. U mě to není tak ani o významu jako o pocitu. A pocity jsou velice subjektivní, ne?

26/365 Bílá čepice/White Cap

26/365

26/365

Tak se nacházíme někde mezi zimou a jarem – chvíli chumelí, chvíli svítí sluníčko a do toho lehce přizvukuje Apríl. A z toho laškování a střídání nálad toho nahoře už mě pěkně brní hlava :-), ale za to člověk občas uloví i výstižnou fotku, skoro před vchodem do kanceláře. Tak snad už tu bílou čepici oblíkáme naposled….Pěkný pátek!

 

23/365 Ozvěna srdce

23/365

23/365

Když Vám tluče srdce, víte, že žijete.

Na vernisáži padly zajímavé otázky na mou tvorbu, především od milé reportérky místní televize. Nedá se nic dělat, když člověk tvoří, něco vyjadřuje a měl by jaksi vědět co a proč dělá. Když tak nad tím dumám, u mě je to více o tom, co a proč dělám než jak to dělám…..Jak většina asi pochopila, moje fotky jsou o emocích, jako zobrazovací médium jsem si vybrala fotografii a jako model přírodu. Neumím to vždy správně vyjádřit v daný okamžik, ale fotografie často mluví více než tisíc slov. Pro mě bylo odjakživa lehčí vyjádřit se písmem a obrazem, než to „okecat“. Z výstavy je zřejmé, že i když miluju barvy a pestrobarevných fotek tam bylo hodně, vyvažuji to i monochromem. Ač velká milovnice barevné palety a pestré škály emocí, těžko bych mohla vyjádřit všechny emoce, kdybych nepoužila občas pouze černou a bílou…….

 

 

My Black and White Rosie

Na mém eshopu na fleru se objevily po delší době nějaké novinky, které bych ráda představila i zde a něco o nich pověděla.

Poslední dobou se soustředím na zlatý výběr mých fotografií, aby pouze nespaly někde zapomenuté na harddisku, ale sloužily svému účelu, tj. jako dekorace.

Začala jsem vytvářet sérii foto-obrazů většího formátu (čtvercový formát 30×30 cm). Foto-obrazy proto, že se snažím pojmout své fotografie především výtvarně, intuitivně, nejdu primárně po čistém technickém zpracování – i když čím lepší fotograf a technika, tím je všechno lepší :-). Přesto asi vždycky zůstanu fotografem, který pojímá vše skrz svou výtvarnou vášeň a je naprosto ideální, když se vášně a zájmy prolínají. Když do mých obrazů vstupují mé přetvořené fotografie a do fotografií přenáším svou obrazotvornost. Nakolik se mi to daří musí posoudit hlavně divák. Já se někdy v hodnocení, potažmo sebekritice ztrácím a tak mě těší zpětná vazba na instagramu či zde na stránkách. Sebekritika je fajn do určité míry, neustále člověka pohání dělat věci líp a dokonaleji, ale je to dvousečná zbraň…A když mi jednou dcera řekla, že svou tvorbu hodnotím příliš sebekriticky – sebekriticky jsem ji musela dát za pravdu :-). Snažím se uvolnit a na věci netlačit – na ty tvůrčí ani na ty životní. Někdy musím za obrazy dojít sama, ale někdy obrazy přijdou ke mě samy….A to jsou krásné chvíle.

„My Black and White Rosie“ ke mně prostě přišla. Kupuju si květiny na fotografování celkem často a zrovna jsem dokončila kolekci valentýnských polštářů Love Story, jejíž ústředním motivem byla rudá růže. A tu jsem si tak různě fotila….a jednoho dne se z jedné fotografie stala černobílá růže. Intuitivní, ale nemohu říct, že nahodilá. Nahodile fotografie nefungují, spíš je to o postřehu a následném hraní si – s barvou. Miluju barvy – živoucí a pestré, ale někdy mám potřebu barvy potlačit. A zvýraznit tak to „něco mezi řádky“ atmosféru, náladu – poklid a meditativnost. Černobílá fotografie je k tomuto jako stvořená. A tuto vytvořili ve fotolabu, a proto vydrží i sto let – to už je výdrž obrazu…

My Black and White Rosie můžete koupit zde:

http://www.fler.cz/zbozi/my-black-and-white-rosie-6580446

 

 

Lady in Red

Ještě chvíli u těch růží zůstaneme, když tak krásně vůkol kvetou….Tentokrát jsem na procházce obdivovala tuhle rudou lady, nevím, jaká je to varieta, názvy mi nic neříkají, jsem jen vášnivá obdivovatelka květinové krásy. Ale věřím, že z téhle růže se musí vyrábět parfémy, voněla tak úchvatně!!!!! Ještě teď mi moje čichová paměť vrací malou ozvěnu té vůně, při pohledu na fotky…..