Bath
je anglický výraz pro koupel, lázně. Bath je lázeňské městečko. Do Bathu do lázní jezdila královna a král. Andělé tam šplhají do nebe po Bath Abbey. Kostlivci tam jezdí na kole. Kvetou tam anglické růže. V telefonních budkách tam pěstují květiny…
Bath je kousek od Bristolu, vlakem cca 15 minut. Jestli budete někde poblíž, nevynechejte Bath. Můžete se toulat tímto městečkem celý den a neomrzí to…..a klidně vyzkoušejte ty lázně. Já je třeba příště vyzkouším taky 🙂
Články z Anglie budou takovým návratem v čase do srpnového týdne, který jsem zde strávila. Když jsem si plánovala letošní cesty, věděla jsem, že chci opět navštívit moje srdeční záležitosti – místa, která mám spojeny s rodinou či přáteli. Anglie je takovým místem. Bydlí tam moje úžasná kamarádka Romi, díky níž jsem mohla poznat blíže krajinu i zdejší lidi. Je zvláštní, jak vám místa, které navštívíte rozšíří vaše vědomí, zónu komfortu a otevřou vaše srdce. Není to o tom, za každou cenu vykřikovat, že v jiných zemích mají trávu zelenější (jakože v Anglii ji opravdu mají), ale poznávat a obohacovat se. Cestování mě naplňuje, možná o to víc, že jsem v uplynulých dvou dekádách mnoho příležitostí k cestování neměla. Teď jsem nazula toulavé tenisky a poznávám samu sebe skrze nová místa. A doufám, že budete chtít ta místa poznávat se mnou skrze moje fotky.
Weston-Super-Mare je přímořské městečko cca 30 minut (cestou autem) vzdálené od Bristolu, hlavního města Somersetu, kterýžto leží v Jihozápadní Anglii… Typické anglické domky, moře, příroda…Letos jsem zde byla podruhé a pořád je co objevovat a obdivovat. Není to taková ta typická dovolená u moře (jakou jsem třeba zažila teď v Itálii) – moc se nevykoupete, pokud nejste otužilý Angličan obyvatel Westonu. Moře je zde jiné….především studenější, ale i tak nemáte pocit, že jste o něco ochuzeni. Pro mě je setkání s mořem pokaždé o velké lásce. Co byste taky čekali od Ryby, která žije v srdci Evropy v zemi bez moře….No posudťe sami, jestli i vás Weston osloví….Ke mě mluví krásnou britskou angličtinou, křikem racků, šumem moře, vůní čerstvých ryb, anglickou pohostinností, ostrovní architekturou…
Pěkný den! Počasí láká vyloženě kolikrát už i na to koupání a tak jsem si řekla, že než vás vezmu na prohlídku Bristolu a krásné architektury, zajedeme si k moři.
Moře je pro mě fenomén a nejen proto, že ho tady nemáme. Moře je pro mě symbolem volnosti, jako by se duše chtěla rozlétnout tím nekonečným prostorem. Já, která žiju v údolí sevřeném kopci, dokážu ocenit výhled do široširé dálky (aniž bych přitom musela překonat větší nadmořskou výšku). Miluju vodní toky, jakékoliv, miluju prostě vodu. Neznáme se? Těší mě, jsem Ryba 😀 U vody mám prostě pocit meditace a nemusím se o to nijak snažit, asi tak jako kdekoliv v přírodě….
Takže asi chápete, že pobyt na jihozápadním pobřeží Anglie byl pro mě zážitek a hlavně balzám na mou unavenou duši. Každé ráno jsem s radostí poslouchala křik buřňáků (místo decentního ale urputného budíku v telefonu) a vdechovala vlhký mořský vzduch. Nechápu, proč ještě nebydlím u moře, někde se stala chyba, čeští soudruzi! 🙂
Ale pozor nejsem typický plážový povaleč (spíš kavárenský), z toho jsem už vyrostla, válení se na dece v horku mě fakt nebaví. Ale procházet se po pláži či po promenádě kolem moře, ach.
Moře v Anglii samozřejmě není tak komfortní jako to v Chorvatsku, koupání by asi bylo jen pro otužilé domorodce… Děti vyrůstající tady žádné jiné moře nemají a jsou otužilé, jak jsem měla možnost vidět. Stejně jako Andy zdejší rodilý angličan opovrhoval tím „klasickým“ teplým mořem určeným k dovolené – kdy tvrdil, že to není žádné pořádné moře, když se moře zběsile nevlní v rytmu dunícího větru. Rozuměj – studené anglické moře je to pravé :-D. A taky nám jasně vysvětlil, že tohle moře není špinavé (dirty), jak jsme se trošku ofrňovaly (a naše nechuť do něj vstoupit tímto stoupala ještě víc), ale je pouze bahnité (muddy)…..Toto nesmělo být ztraceno v překladu.
Ale i tak být na blízku moře byla pro mě krásná procházka. Byla jsem úplně unešená, že z centra města Weston-Super-Mare člověk po svých došel k moři!!!! Jak nevídané, takový kousíček od moře!
Byl zrovna odliv, takže pláž byla široká, jindy je celá zalitá vodou až po okraj…
A uvízlá loďka čekající na odliv mě prostě fascinovala. Bylo v tom něco symbolického.
Moře je prostě magické!
Hezký den! Vítám vás u dalšího dílu mého anglického cestování. Tentokrát si užijeme opět přírodu a květiny a to na anglickém venkově v Easton in Gordano.
Po procházce v Priors Wood jsme se posilnili v „Králově náruči“ ciderem (hrozně mi tady Čechách chybí) a chipsy s čedarem (víte třeba, jaký je rozdíl mezi french fries a chips?) French fries jsou tenké hranolky, jak je známe z Mekáče a spol., a ty anglické chips jsou pořádné hranole, jen tak mimochodem…:-D
V Anglii jsem nemohla neobdivovat jejich specifickou architekturu, je tak odlišná od té naší, kombinace kamene a dřeva, ááách..
Hodně mě překvapil jednolitý styl zdejších domečků – žádné „každý pes jiná ves“ jako je tomu často u nás 🙂
Nadšeně jsem přijala pozvání k rodičům přátel do jejich domu a zahrádky a bylo tak krásně, že jsem neodolala nafotit všecko, co kvetlo. Zahrádka byla krásně polodivoká, rostly v ní ušlechtilé květiny, ale tak nějak volně a nenásilně…, bylo v tom velké kouzlo. Zahrádka byla taky dost v terénu a ta členitost kolem domečku se mi hrozně líbila, bylo zde místo pro různá zákoutí.
Moji fotografickou vášeň jsem mohla sdílet i s Andyho tatínkem, který mi na chvíli půjčil svůj těžký obří Nikon, abych si vyzkoušela focení v zahradě, i když mi bylo jasné, že tohle vybavení je mnohem kvalitnější než moje, ráda jsem se nakonec vrátila ke svému mrňavému a lehoučkému Olympusu :-).
Moje pobíhání s foťákem od kytičky ke kytičce zaujalo psí lady Bellu a rozhodla se mi to hezky zpestřit tím, že za mnou pořád běhala s míčkem. Takže jedna fotka cvak, hodit míček hop.., cvak, hop….Docela výzva na soustředění 😀 Za to bílá psí lady jen tak plula zahradou a ráda se nechala pohladit, ale že by se zas jako musela honit za míčem to ne…
Byl to prostě krásný relax, tak si to pojďte užít se mnou a podívejte se, co všechno kvetlo….
Příště vás vezmu na výlet do Bristolu 😀
Pěkný den,
usaďte se, uvařte si čaj (jak jinak k anglickému čtení :-)) a zvu vás na výlet do Anglie. Konečně se totiž dostávám ke svým fotkám, které jsem udělala na své anglické cestě. Podovolenkový nápor se konečně trochu utlumil, vracím se chtě nechtě „do normálu“ a tak můžu zavzpomínat skrze fotky na místa, která mě nadchla. Myslela jsem si, že jsem moc nefotila a nakonec jsem si přivezla 400 fotek…. Nějak jsem si tu dovolenou v cizí krásné zemi nechtěla užívat pouze skrze objektiv, ale hlavně na vlastní oči a smysly a nasávat atmosféru.
A protože i tak je těch fotek hodně a každá mě přenáší do kouzelného světa vzpomínek, dává mi pořádně zabrat být zdravě kritická a vybrat ten „zlatý výběr“. Nakonec si uděláme takový cestopisný seriálek. Pan Čapek má své Anglické listy, tak já si taky něco napíšu :-D.
První den jsem strávila především na anglickém venkově u rodičů mých přátel a snažila se nějak „rozmluvit“ :-). Angličtinu miluju, ale už je to dlouhá doba, kdy jsem skládala maturitní zkoušky a naposled souvisle mluvila anglicky se svými německými příbuznými. Před rodilými mluvčími mám o to větší trému. Naštěstí všichni byli moc milí a pochvalou ocenili mou snahu komunikovat i přes nějaké to zapomenuté slovíčko, tak jsem se přece jen rozkecala. A když si navíc můžete o své fotografovací vášni promluvit taky s fotografem jazykové bariéry padají.
Tento díl chci zaměřit na kouzelný les Priors Wood v Gordano Valley plný modrých zvonečků. Chci vám zprostředkovat zážitek z toho lesa, takže vyberu spoustu fotek. Myslím, že Priors Wood si to více než zaslouží. Je unikátní. Abych byla trochu zeměpisněji konkrétní většinu času jsem trávila v jihozápadní Anglii, což je nejteplejší místo Anglie :-D. Můžu potvrdit, po návratu domů jsem zažila šok zimou a vzápětí se nachladila.
Ačkoliv tady na jihozápadě Anglie každý den sprchlo, teplo bylo jaksi konstantní a pořád. A mě navíc uvítala Anglie hřejivou náručí, kdy první dva dny bylo opravdu krásně teplíčko a převážně slunečno. A mořský vzduch dělal taky své….No, přece jen tam už začalo jejich léto. Co se mě týče, léto s teplotami max. 25 stupňů by mi úplně stačilo 🙂
Jak uvidíte z fotek, Priors Wood je starý les, máte pocit, že za každým starým stromem číhá nějaký elf a kontroluje, jestli se chováte na procházce k lesu s úctou. Samotné stromy vypadají jako živá stvoření, některé torza připomínají mýtická zvířata a bytosti anebo mě šálil zrak? Přesvědčte se sami. Já jako člověk, který pochází ze země, kde jsou zvonečky chráněné a uvidíte je ve volné přírodě opravdu málo, jsem byla unešena tou modrou pokrývkou, jakoby zrcadlila modrost nebe na zemi….Tak ať vám k prohlížení fotek cinká kouzelná hudba modrých zvonků.
Příště si dáme anglický venkov !-)
