Dnešní fotky z Vyšehradu vznikly úplně impulsivně, žádný plán (jako že já dost plánuju, co budu fotit a kdy..) Ráno jsem vstala a prostě vzala foťák cestou do práce. Vyšehrad v tuto dobu krásně kvete a je plný růží…..
Archiv pro štítek: květiny
Orchideje a Fata Morgana
Moc zdravím,
zase tady mám jednou květinový článek, protože v dubnu proběhla výstava orchidejí v Trojské botanické zahradě a to se musí zdokumentovat. Loni, když jsem se čerstvě přistěhovala do Prahy, jsem tuto událost minula, zjistila jsem to totiž pozdě. Letos už jsem byla více ve střehu.
Tahle výstava orchidejí má totiž velkou výhodu (o nevýhodách ještě bude řeč) – orchideje nejsou schované za sklem či nějak oddělené od kytekchtivého diváka. Což znamenalo, že jsem překvapivě mohla použít makroobjektiv. Obdivovat tyhle exotické krásky zblízka je radost a je vám celkem jedno, že se potíte jak v džungli, protože jste oblečení do chladnějšího počasí, které panuje venku. Já i můj objektiv jsme se chvílemi vařili ve vlastní šťávě a mít sebou ubrousek na čištění skla objektivu je must have. Chvíli jsme si s Olíkem zvykali a po hodině a půl jsem vylezla zpocená komplet s pěkně rozehřátým foťákem ven (a to jsem měla foťáky dva! protože se mi nechce pořád měnit objektivy), ale naprosto spokojená s úlovkem. Prostě v džungli se loví, že jo – akorát já lovím beze zbraní.
Jediná nevýhoda jsou lidi :-D. Fotit o víkendu do botanické jsem šla jako pražský zelenáč loni a byla to veskrze traumatizující záležitost, kterou jsem nechtěla opakovat. Takže jsem si vzala dovolenou a šla jsem fotit do skleníku dopoledne během pracovního týdne s myšlenkou, že by tam přece teoreticky mělo být mnohem méně lidí než o víkendu. Teoreticky. No ale ani během pracovního týdne v dopoledních hodinách není botanická zahrada nijak prázdná, a lidi pořád nastavují mobily kytkám před nos, požduchují do kytek i do vás, když sotva dýcháte, abyste udrželi foťák. Ale bylo to i tak sto a jedna – ehm minimum dětí a velmi slušní důchodci. Co chcete od fotografa, který chce sobecky dlouho mířit, užívat si kytky, obdivovat je a prostě mít je jen pro sebe..:-)
Pokud jste výstavu nestihli, můžete se podívat, co jsem pro vás v potu tváře ulovila a pokochat se tou neuvěřitelnou pestrostí barev i tvarů. Nepřipomíná vám to karneval? Příjemnou podívanou.
85/365 AJA ze skleníku
Tahle květina se nám strašně zalíbila. Jmenuje se totiž AJANIA Pacifica (Asteraceae) a bydlí původně na japonském ostrově Honšú. My ji ale potkaly ve sbírkových sklenících v Olomouci a moje dcera Aja byla nadšená, že nějaká kytka má podobné jméno jako ona 🙂
Doufám, že už brzy konečně zedituju všechny fotky z těhle nádherných sbírek Olomouckých skleníků…
81/365 Forever young
Dneska jsem se nějak spontánně zamyslela nad tím, proč vlastně nejraději fotím květiny. Možná jsem měla potřebu se nad tím zamyslet díky tomu, že poslední týdny a dny a hodiny mi utíkají takovým tryskem až mě to štve. Všechno letí kupředu, člověk nemá čas se zastavit, vydechnout, za pochodu furt něco tráví, nemůžu popadnout dech a naladit se na svůj rytmus…..Do toho únava, organismus tuší podzim v kostech a orchideje uvadají jedna po druhé….
Je to tak. Tím, že fotím křehké květiny, které rychleji či pomaleji uvadají, chci na chvíli zastavit čas – chci tu krásu uchovat, tak trochu jí zaklít do pixelů, aby mi vydržela navždy – vše živé má omezenou dobu trvanlivosti a člověk má jako jeden z mála touhu žít navždy mladý, dělá pro to všechno možné a mezitím se blíží akorát ke své expiraci. Je to takové absurdní snažení v životě, ale ve fotografii se to tak nejeví. Jsou to malé věčné kousíčky krásy – pokud se teda nezničí paměťová karta nebo harddisk či samotná fotografie vyvolaná chemií :-D. Je to kouzelná iluze. Je to iluze, ale baví mě to.
Třeba tuhle orchidejku Bellu se mi možná nepodaří zachránit. Zdá se, že ji obchodník (nikoliv z deštěm) dal náležitě co proto, a ani pobyt u milujících lidí ji nezachrání. Zkusila jsem pro záchranu vše, co nabízel strejda Google jako rady odborníků, tak uvidíme…přesto se aspoň chvíli u nás měla dobře…a její krása z pixelů přetrvá mnohem dýl…. dlouho, i když ne asi věčnost…Ale co my víme, třeba Apple něco vymyslí :-DDD
Hortenzie a zahrady Pražského hradu
Pokaždé když jsem v Praze, mám chuť pět ódy, a tak je občas zapěju aspoň tady. S Prahou mám totiž dlouhodobý vztah, byla to láska na první pohled, když jsem se do ní ve 20-ti letech přestěhovala a tato láska trvá dál i přes tu dálku, která nás teď dělí. Zase jsem se totiž odstěhovala, vrátila jsem se na Moravu, ale srdce jsem měla plné Prahy a v náručí měsíční dceru, která má jako místo narození v občance napsáno Praha 4. Do Prahy jsem se za ta léta pořád vracela, mám tam své krásné vzpomínky. Osud tomu chtěl, abych si tvořila dál zážitky nové, třeba když mě před pěti lety úspěšně operovali na Královských Vinohradech. Mám tam za ta léta svoje oblíbená místa a pořád objevuju další a další.
Dneska mám pro vás tip třeba i na hezký výlet, jak si užít Pražský hrad trochu z jiné perspektivy, třeba z perspektivy mého makro objektivu. Samozřejmě Prahu obdivuje spousta lidí a turistů, a ti jsou všude ve velkém počtu, obzvlášť teda u Pražského hradu.
Ale v palácových zahradách zejména přes týden, není takový nápor turistů, já tam byla v pondělí a kromě párku hlučných Japonek a sem tam nějakého domorodce, tam nikdo moc nebyl a já měla úžasný klid na focení. Určitě koukněte na detailnější info třeba zde, jak se do zahrad dostanete.
http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/palacove-zahrady-pod-prazskym-hradem-planek-zahrad
V Palácových zahradách jsem byla už několikrát, ale letos to bylo po hodně dlouhé době, kdy jsem si řekla, že je třeba tohle kouzelné místo oprášit ve vzpomínkách. Protože zahrady a velkoměsto? Pro mě ideální kombinace.
Pojďte tedy se mnou nejdřív do Valdštejnské zahrady, tam je totiž krásný klimatizovaný chládek, i když přijdete z ulice pokryté rozpálenými kočičími hlavami :-). A kvetou tam nejkrásnější hortenzie….
Já hortenzie miluju a tak jsem vůbec nebyla kritická a soudná a vybrala jsem prostě všechny fotky, které jsem v zahradě nafotila. Turisti se fotili před hortenziemi, já tam z několika centimetrů zkoumala nejkrásnější barevné kompozice květů 😀
Z Valdštejnské zahrady jsem putovala dál do Kolowratské zahrady a dalších Palácových zahrad a pak se kochala tím úžasným výhledem na milovanou Prahu – skvělý zážitek. Snažila jsem se zase o jiný úhel pohledu na město a kytičky, tak snad se vám fotky budou líbit…..
Chodíte do Pálácových zahrad?
80/365 Exotická kráska v detailu
80/365 Exotická kráska v detailu
Orchideje jsou pro mě nekonečný zdroj inspirace k focení. S novým přírůstkem Bellou, která má jediný kvítek, si pohrávám aspoň v detailu a vymýšlím kompozice. Jakmile i tento kvítek uvadne, tak zkusím stonek v půlce zastřihnout a budu doufat, že třeba ještě „vyhodí“ jednu větévku. 🙂 Dcera její barvy trefně přirovnala k macešce a tak jí říkám i Maceško, krásná bílá s nádechem fialové a střed s tygřím žíháním…. prostě exotická kráska.
79/365 Vosková kráska
Po dlouhé době mi zas rozkvetla voskovka (Hoya Carnosa), její těžká a omamná vůně je dobře zapamatovatelná a skoro na každém květu se leskne malá kapička.
78/365 Zachráněná Bella
Ano, jsem měkkosrdcatá. A mám záchranářský komplex. Kdy to začalo? Asi už hodně dávno.
Nejspíš tehdy, když jsme s moji mámou poprvé zachránily zatoulaného pejska v lijáku, když mi bylo šest. Vyl tam chudák pod sousedním balkónem, až se ho mámě zželelo a dovolila mi ho vzít domů. Pak mu vybírala celý večer blechy z kožichu….Alík můj první mazlík, úžasný svérázný malý teriérek mišung. Vyrůstal se mnou v mém nelehkém dětství i dospívání a odešel do nebe až jsem se vdala a odešla z domu. Ať je mu psí nebe lehké a všem mým mazlíkům, kteří už odešli.
Zachraňovala jsem celé dětství kde co, včetně plyšáků před bouřkou – všichni se museli schovat do mé postele 🙂 Už si ani nepamatuju, co všecko jsem vypiplala, kdejaké zvířátko a kytku. Dneska se mi to všechno připomnělo….. Včetně toho, jak jsem vzala kdysi před 18ti lety ztracené koťátko z ulice do pražské garsonky k naší dobrmance, když jsem čekala svou první dceru. Naposledy jsem před rokem a půl vypiplala Amy moji krásnou kočičku ragdollku a předtím se mi nepovedlo zachránit nemocnou Penny. Amy mi to vynahradila i za Penny svou přítulností. I když máme a měli jsme vždycky i kočky koupené, taky kytky kupuju…., tak prostě i zachraňuju. Akorát těch koček máme doma už plný stav.
Takže dneska jsem jen nekupovala, dneska jsem zase zachraňovala. V tropickém vedru, kdy ze mě lilo jako z konve mi srdce usedalo nad houfem orchidejí před květinářstvím. Evidentně tam skomíraly phalaenopsisky v celofánech a ve slevě. Ale kdo by si ty uvadající odkvétající chudinky koupil, že. Tak mi to vrtalo celou dobu v práci hlavou, že jsem v tom hicu šla a prostě musela aspoň jednu koupit, nejraději bych je koupila všecky! My totiž budeme s Aminkou zahradnicí orchidejce lepší maminky.
Jediný neuvadnutý květ, přesto naprosto překrásný
A celé mě vedlo k zamyšlení, proč si někdo zařídí jako podnikání obchod s květinami. Není to jako, když prodáváte hrnky nebo knihy, prodáváte živý organismus a bohužel to, jak je krásný je ten důvod ke koupi. Kytky se množí ve velkém v umělých „líhních“, v umělém světle a nahání se umělou chemií, aby kvetly a byly krásné. A pak přijdete někam do malého květinářství i do velkých řetězců a vidíte tam ty chudáčky skomírat. Teda já to vidím. Nikdo je nezaleje, jak je horký den dlouhý, nikdo je neorosí, nikdo jim nedá tu péči, aby byly dál krásné. Přece je to jen zboží….. Jenže je to zboží, o které se musí prodávající starat, pokud chce prodávat a k tomu, aby se staral je potřeba láska. A myslím, že ne každý, kdo má květinářství, miluje květiny, protože až často vidím ty uvadnuté, špatně umístěné květiny na prudkém slunci nebo naopak v šeru. Já mít květinářství, tak snad ani ty kytky neprodám :-D.
Ano, tak proč se k rostlině chovat jen jako ke zboží…
Každopádně doufám, že se naší nové phalaenopsis bude u nás líbit. Všichni kočičové přišli nového člena rodiny přivítat 🙂
Aminka ihned zkontrolovala a posoudila nový přírůstek a schválila mi koupi
I kocourci byli zvědaví, co jsem to dotáhla zase do rodiny 🙂
a hned jsem ji seznámila s oběmi ségrami orchidejemi, které už nějaký ten pátek pěstuju.
A protože moje dcera začala trend, kdy začala pojmenovávat svoje květiny – jako první to byl kaktus Adolf, tak jsem si řekla, že musím novou zachráněnou orchidej taky nějak pojmenovat. Takže se jmenuje Bellinda, Bella = krásná, po mojí nebožce perské kočičce. A aby se kruh uzavřel, pojmenovala jsem po mých dalších kočkách dávno běhajících v kočičím nebi i ty dvě další orchideje – nádherná tmavě fuchsiová je Lisbeth (po mé modré kočičce) a krémová se jmenuje Penny. Myslím, že to dcera s těmi jmény dobře vymyslela, je vidět, že má ke kytkám vztah (asi po mně) – její kaktus Adolf s ní totiž žije na internátě a snese, když odjede na víkend nebo na prázdniny a čeká tam na ni. Ovšem na ty velké prázdniny ho má samozřejmě doma a tak jsem se s Adolfkem nedávno konečně seznámila.
Nebojte nejsme blázni :-D. Máme kytek hodně a všecky opravdu nemůžeme pojmenovat…Ale určitě je milujeme.
A řeknu vám, pokoušela jsem se ve své naivní představě občas zachránit i muže, ale nefunguje to. Zatímco kočička se vám odmění přítulností a květina krásnými květy, muži se vám peklem odmění. A tak zachraňuju už jen ty kytky a kočky, občas svoje děti i sama sebe. A kdybych někdy nemohla zachránit sama sebe, tak doufám, že se někdo vždycky najde. Teď v tuto chvíli mě napadají jediní dva muži, kteří mě před necelými pěti lety zachránili…..oba jsou renomovaní pražští neurochirurgové…..
Co vy, máte záchranářský komplex? Co zachraňujete vy?
77/365 Sukulent zblízka
Dnešní fotka zblízka je z mé zahrádky. No zahrádky, maličkatá zahrádka na lodžii to je. Letním tam spoustu kvítí z bytu a taky tohoto krasavce sukulentního. Nejsem žádný expert na sukulenty, mám ráda všechno kvítí, ale poslední dobou nám doma přibývají tyto méně náročné květinky včetně kaktusů. Hlavně kaktusový trend nastavily moje dcery, já vlastně ještě žádný kaktus nemám :-). Jejich nespornou výhodou je, že když odjedete na dovču, tak vám mezitím neuvadnou, ale pěkně na vás počkají a se zalíváním je to právě vždycky: „méně je více“, u kaktusků je to méně ještě menší….Zjišťuju, že mi opravdu dělá problém je nezalívat, ale učím se být nekompromisní :-D.
A právě tento sukulentník voskovec (nejsem si přesně jistá jeho přesným názvem ač jsem googlila Echeveria Cante?) dostal nový stylový domeček od designéra Ib Laursena. Vypadá jako bych si ho koupila na Covent Garden Market v Londýně, ale pouze mate svým designovým tělem, původem je z Dánska. Smaltované květináčky jsou v naší domácnosti totiž velmi praktické, obzvlášť když máme doma takovou zahradnici jako je kočička Amy. Tenhle voskovec má původně krásně ojíněné listy, jenže když Amy pořád na ty kytky „sahá“ čumáčkem…no, tak je to na něm pěkně znát 🙂 Přesto mám z něho i tak velkou radost a momentálně sousedí s netřeskem, který odněkud donesla dcera, docela si pobyl na suchu než jsem ho objevila, tak uvidíme, jestli ocení zasazení do hlíny a speciálního květináčku, který jako by celou dobu, co byl nevyužitý, čekal jen na tohohle drobečka. Předpokládám, že Amy bude na něj pravidelně dohlížet, kdybych náhodou já jeden den vynechala…
Co vy, pěstujete sukulenty nebo kaktusy?
76/365 Pastel Sunrise
Azalky už dávno odkvetly, jejich krása byla krátká ale omamná, přesto mi jejich květy silně evokují léto. Obzvláště keře obsypané květy, které ve mě zanechaly rozkvetlé vzpomínky na dovolené, které jsem kdysi dávno strávila u moře. Barva této azalky mě naprosto nadchla. Ten pastelový nádech mi připomíná letní východy slunce. Kdy se nebe teprve jemně zabarvuje a ospale se rozkoukává než nastane intenzivní výbuch světla, který pohltí většinu barev. Ve stínu ale barvy kvetou dál….