77/365 Sukulent zblízka

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dnešní fotka zblízka je z mé zahrádky. No zahrádky, maličkatá zahrádka na lodžii to je. Letním tam spoustu kvítí z bytu a taky tohoto krasavce sukulentního. Nejsem žádný expert na sukulenty, mám ráda všechno kvítí, ale poslední dobou nám doma přibývají tyto méně náročné květinky včetně kaktusů. Hlavně kaktusový trend nastavily moje dcery, já vlastně ještě žádný kaktus nemám :-). Jejich nespornou výhodou je, že když odjedete na dovču, tak vám mezitím neuvadnou, ale pěkně na vás počkají a se zalíváním je to právě vždycky: „méně je více“,  u kaktusků je to méně ještě menší….Zjišťuju, že mi opravdu dělá problém je nezalívat, ale učím se být nekompromisní :-D.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A právě tento sukulentník voskovec (nejsem si přesně jistá jeho přesným názvem ač jsem googlila Echeveria Cante?) dostal nový stylový domeček od designéra Ib Laursena. Vypadá jako bych si ho koupila na Covent Garden Market v Londýně, ale pouze mate svým designovým tělem, původem je z Dánska. Smaltované květináčky jsou v naší domácnosti totiž velmi praktické, obzvlášť když máme doma takovou zahradnici jako je kočička Amy. Tenhle voskovec má původně krásně ojíněné listy, jenže když Amy pořád na ty kytky „sahá“ čumáčkem…no, tak je to na něm pěkně znát 🙂 Přesto mám z něho i tak velkou radost a momentálně sousedí s netřeskem, který odněkud donesla dcera, docela si pobyl na suchu než jsem ho objevila, tak uvidíme, jestli ocení zasazení do hlíny a speciálního květináčku, který jako by celou dobu, co byl nevyužitý, čekal jen na tohohle drobečka. Předpokládám, že Amy bude na něj pravidelně dohlížet, kdybych náhodou já jeden den vynechala…

Co vy, pěstujete sukulenty nebo kaktusy?

67/365 New

67/365

67/365

Před týdnem jsem se vrátila ze své cesty do Anglie. Mám tolik zážitků ke zpracování a pořád se kolem mě děje plno věcí, že zatím ještě nevím, z jaké strany zážitky uchopit. Nicméně jsem si sebou kromě fotek přivezla i nové pocity….Dovolená a potažmo návštěva cizí země a ochutnání jiných zvyků, chutí a barev je vždy neskutečně obohacující. Anglie mě v tomhle naprosto dostala. Zdejší jazyk jsem si zamilovala už na střední škole, ale neměla jsem, až na nějaké epizody, nikdy možnost slyšet ten jazyk kontinuálně a neustále celý týden v kuse a  navíc v „původním znění“ :-). Ta naprostá jinakost téhle země mi rozšířila nejen vědomí, ale také mi pomohla rozšířit mou zónu komfortu. Přivezla jsem si sebou nejen suvenýry a fotky. Přivezla jsem si novou lásku k zajímavé zemi a také kýžený odstup k některým problémům, které jsem opouštěla při odletu. Dlouho se zdálo, že na dovolenou není nikdy ten pravý čas a teď se, myslím, ten čas naplnil a já odjela v pravou chvíli (řekla bych – za pět minut dvanáct). Teď jsem se vrátila posilněná a doufám, že budu žít z těch zážitků ještě hodně dlouho a dodají mi sílu na každodenní cestě….Můžete se těšit na spoustu fotek 🙂 a já musím sednout, vytřídit je a zeditovat a znovu se ve vzpomínkách vrátit. Už se na to moc těším….

Hezký víkend!

 

59/365 Víkendový déšť…

59/365

59/365

…mě inspiroval k této fotce.

Když celý víkend prší, člověk to někdy uvítá a zabaví se doma. Ranní ťukání deště na římsu je příjemným zvukem, když člověk nemusí spěchat z postele ven. Všechno je lenivé a pomalé, vyzývající k odpočinku. Nemůžu tedy říct, že bych moc lenošila, měla jsem i tak spoustu práce (naštěstí té tvůrčí), ale každopádně z postele jsem se dostávala pomalu. Jenže dodělávky v bytě volaly po mé ruce, a protože volání znělo těžce vyčítavě, vyhrnula jsem si rukávy a vymalovala kromě jednoho obrazu pastelem i kousek zdi v chodbě – abych zas měla na chvíli alibi, protože přece jen raději poletuju venku s foťákem anebo tvořím jiným způsobem než s kýblem primalexu…

Každopádně když jsem se tak líně rozhlížela to sobotní ráno z postele  s úžasným pocitem, že nikam a nic nemusím, padlo mi oko na moji orchidej na okně – objevil se tam další nový květ. A tak jsem chytla po snídani foťák a šla si chvíli hrát s novým květem.

 

58/365 Heboučké a růžové….

58/365

58/365

poupě magnólie. Mám magnólie strašně ráda – jejich květy. Vůně je spíš těžká než jarně svěží, ale květy jsou nádherné. A když jsem viděla první poupátka vykukovat z kožíšku, tak jsem měla velkou radost. Teď budu pravidelně kontrolovat stromek v lesoparku, jestli už vypučely :-). A vy se to dozvíte taky, až tady uvidíte květy magnólie.

 

57/365 Čekání na Azalku

57/365

57/365

Poupata jsou hlavní jarní téma. Všechno pučí a člověk nadšeně čeká, co se z toho vyklube. V lesoparku, který udělali z našeho lesa, je spousta keřů azalek. Z lesoparku už tak nadšená nejsem, protože kam člověk a jeho bagry šlápnou, sto let nic neroste. Nesystematické vykácení půlky lesa a nahrazení statných stromů, které rostly léta a stínily pocestnému, neduživými drobnými stromky, by si příroda nikdy nedovolila. Ale co už, žijeme v civilizaci, která všechno musí přizpůsobit sama sobě. Já se těším až rozkvetou ty azalky….nebo rododendrony? Jsem ostuda, ale pořád se mi pletou – jdu to nastudovat :-).

51/365 Síla jara….

51/365

51/365

Jaro mám ráda hrozně moc, je to pro mě asi nejsilnější období. Ten kontrast k únavě ze zimy, z bezbarvého období vstup do zelené a kvetoucí zahrady. Nejen proto, že mám na samém sklonku března narozeniny a tím pádem je to vždycky pro mě konec jedné éry, ale hlavně je to začátek dalšího nového ročníku. Ten pocit probouzení je prostě v tomhle období velice silný, je potřeba spousta energie k vyklíčení nové trávy, k pučení poupat.., je to pokaždé zázrak, že to jaro po zimě zase přijde. Jako po všem zlém přijde zase to dobré, aby byla zachována rovnováha. A tak i já už zas nabírám síly a probouzím se z velké únavy….

48/365 Pod lupou

48/365

48/365                                                                           

Kompozice a detail, to je oč tu běží. Z mých fotek je zjevné, že se soustředím na detail, že jsem jím až posedlá. A občas zjistím, že fotka nefunguje tak, jak jsem chtěla. Samotný detail je totiž k ničemu, když člověk neumí vystavět kompozici. Detail a akcent fungují jen v reakci s kontextem, celkem…A je to tak i v životě. Máme neustále tendence vytrhávat informace a detaily z kontextu, hrabeme se v podružnostech a uniká nám celkový smysl věcí. Necháváme se vmanipulovat do situace, kde detail dominuje a ztrácí spojení s celkem a tím sám ztrácí smysl. Občas bývám takhle krátkozraká, a když poodstoupím a pohlédnu na takovou kompozici, tak vidím, že jsem to zase s tím detailismem přehnala…Pak musím svůj úhel pohledu pozměnit a zkoušet to znovu, dokud to všechno nebude fungovat jako celek. Stejně jako s novou fotkou – stejně jako v životě…Pořád se učíme rovnováze..Ačkoliv jsou detaily důležité, nezapomínejme na nadhled.