Ano, jsem měkkosrdcatá. A mám záchranářský komplex. Kdy to začalo? Asi už hodně dávno.
Nejspíš tehdy, když jsme s moji mámou poprvé zachránily zatoulaného pejska v lijáku, když mi bylo šest. Vyl tam chudák pod sousedním balkónem, až se ho mámě zželelo a dovolila mi ho vzít domů. Pak mu vybírala celý večer blechy z kožichu….Alík můj první mazlík, úžasný svérázný malý teriérek mišung. Vyrůstal se mnou v mém nelehkém dětství i dospívání a odešel do nebe až jsem se vdala a odešla z domu. Ať je mu psí nebe lehké a všem mým mazlíkům, kteří už odešli.
Zachraňovala jsem celé dětství kde co, včetně plyšáků před bouřkou – všichni se museli schovat do mé postele 🙂 Už si ani nepamatuju, co všecko jsem vypiplala, kdejaké zvířátko a kytku. Dneska se mi to všechno připomnělo….. Včetně toho, jak jsem vzala kdysi před 18ti lety ztracené koťátko z ulice do pražské garsonky k naší dobrmance, když jsem čekala svou první dceru. Naposledy jsem před rokem a půl vypiplala Amy moji krásnou kočičku ragdollku a předtím se mi nepovedlo zachránit nemocnou Penny. Amy mi to vynahradila i za Penny svou přítulností. I když máme a měli jsme vždycky i kočky koupené, taky kytky kupuju…., tak prostě i zachraňuju. Akorát těch koček máme doma už plný stav.
Takže dneska jsem jen nekupovala, dneska jsem zase zachraňovala. V tropickém vedru, kdy ze mě lilo jako z konve mi srdce usedalo nad houfem orchidejí před květinářstvím. Evidentně tam skomíraly phalaenopsisky v celofánech a ve slevě. Ale kdo by si ty uvadající odkvétající chudinky koupil, že. Tak mi to vrtalo celou dobu v práci hlavou, že jsem v tom hicu šla a prostě musela aspoň jednu koupit, nejraději bych je koupila všecky! My totiž budeme s Aminkou zahradnicí orchidejce lepší maminky.
Jediný neuvadnutý květ, přesto naprosto překrásný
A celé mě vedlo k zamyšlení, proč si někdo zařídí jako podnikání obchod s květinami. Není to jako, když prodáváte hrnky nebo knihy, prodáváte živý organismus a bohužel to, jak je krásný je ten důvod ke koupi. Kytky se množí ve velkém v umělých „líhních“, v umělém světle a nahání se umělou chemií, aby kvetly a byly krásné. A pak přijdete někam do malého květinářství i do velkých řetězců a vidíte tam ty chudáčky skomírat. Teda já to vidím. Nikdo je nezaleje, jak je horký den dlouhý, nikdo je neorosí, nikdo jim nedá tu péči, aby byly dál krásné. Přece je to jen zboží….. Jenže je to zboží, o které se musí prodávající starat, pokud chce prodávat a k tomu, aby se staral je potřeba láska. A myslím, že ne každý, kdo má květinářství, miluje květiny, protože až často vidím ty uvadnuté, špatně umístěné květiny na prudkém slunci nebo naopak v šeru. Já mít květinářství, tak snad ani ty kytky neprodám :-D.
Ano, tak proč se k rostlině chovat jen jako ke zboží…
Každopádně doufám, že se naší nové phalaenopsis bude u nás líbit. Všichni kočičové přišli nového člena rodiny přivítat 🙂
Aminka ihned zkontrolovala a posoudila nový přírůstek a schválila mi koupi
I kocourci byli zvědaví, co jsem to dotáhla zase do rodiny 🙂
a hned jsem ji seznámila s oběmi ségrami orchidejemi, které už nějaký ten pátek pěstuju.
A protože moje dcera začala trend, kdy začala pojmenovávat svoje květiny – jako první to byl kaktus Adolf, tak jsem si řekla, že musím novou zachráněnou orchidej taky nějak pojmenovat. Takže se jmenuje Bellinda, Bella = krásná, po mojí nebožce perské kočičce. A aby se kruh uzavřel, pojmenovala jsem po mých dalších kočkách dávno běhajících v kočičím nebi i ty dvě další orchideje – nádherná tmavě fuchsiová je Lisbeth (po mé modré kočičce) a krémová se jmenuje Penny. Myslím, že to dcera s těmi jmény dobře vymyslela, je vidět, že má ke kytkám vztah (asi po mně) – její kaktus Adolf s ní totiž žije na internátě a snese, když odjede na víkend nebo na prázdniny a čeká tam na ni. Ovšem na ty velké prázdniny ho má samozřejmě doma a tak jsem se s Adolfkem nedávno konečně seznámila.
Nebojte nejsme blázni :-D. Máme kytek hodně a všecky opravdu nemůžeme pojmenovat…Ale určitě je milujeme.
A řeknu vám, pokoušela jsem se ve své naivní představě občas zachránit i muže, ale nefunguje to. Zatímco kočička se vám odmění přítulností a květina krásnými květy, muži se vám peklem odmění. A tak zachraňuju už jen ty kytky a kočky, občas svoje děti i sama sebe. A kdybych někdy nemohla zachránit sama sebe, tak doufám, že se někdo vždycky najde. Teď v tuto chvíli mě napadají jediní dva muži, kteří mě před necelými pěti lety zachránili…..oba jsou renomovaní pražští neurochirurgové…..
Co vy, máte záchranářský komplex? Co zachraňujete vy?
