Dneska bych se s vámi chtěla podělit o zážitek z výstavy, kterou jsme včera shlédly s mojí dcerou ve Chvalském zámku v Praze Horních Počernicích. Kromě toho, že jsou mojí srdcovkou Horní Počernice, protože jsem tam bydlela, je mou srdcovkou i Jiří Trnka, na jehož ilustracích jsem vyrůstala, proto byla pro mě výstava velice srdeční a emocionální zážitek hned v několika aspektech…. Chvalský zámek je krásný prostor pro výstavy. Určitě si výstavu nenechejte ujít trvá do 15. května 2016. Je velice vhodná i pro rodiče s dětmi jako tip na víkendový výlet, protože Jiří Trnka ilustroval především dětské knihy a nejen to.

Na výstavě jsme s dcerou žasly nad rozsahem prací Jiřího Trnky, jeho záběr byl unikátní – loutky, animované divadlo či film,  ilustrace, malba…..A vše precizní a osobité od začátku až do konce.

Pro mě byla výstava velkou cestou vzpomínek na mé dětství a pro mou dceru budoucí ilustrátorku to bylo zjevení génia a velká inspirace. Když jsem nacházela důvěrně známé ilustrace těžko jsem se mohla vyhnout dojetí, vrátila jsem se do té části svého dětství, která byla šťastná. Stejně jako Jiří Trnka utíkal do světa pohádek před realitou doby, ve které žil, tak pro mě pohádky, které nádherně snově ilustroval, byly útěkem do světa fantazie a kouzel z dětství, na které nerada vzpomínám, a které bylo více smutné než veselé….Člověk si v tu chvíli najednou uvědomí, co ho definovalo a že to, co bylo smutné nebylo smutné absolutně a byla by škoda zapomenou se smutnými zážitky tyto krásné chvíle, které mi dali knížky a ilustrace. Chodila jsem totiž do knihovny ještě dřív než jsem uměla číst, takže jsem hltala obrázkové knížky. Televize a Disney a Pixar opravdu v té době nebyli :-)……Díky tomu jsem taky nejspíš začala mít neustálé výtvarné tendence a výtvarno jako takové mě pohltilo a už nepustilo…

Dceřin náhled a objev díla  Jiřího Trnky byl pro mě skvělým protnutím všech paralel. Studovaly jsme jeho ilustrace s nosem na skle a přemýšlely úporně nad jeho technikou – není totiž vůbec jednoduché na to přijít. Trnkovy ilustrace jsou a byly tak osobité a jedinečné a my chtěly pochopitelně přijít na to kouzlo, v čem to vězí. Trénované oko dcery ledacos odhalilo a já jsem byla nadšená. Jiří Trnka byl totiž mistrem kombinované techniky, dokázal si osvojit a zcela podmanit vlastní osobností média jako je akvarel, kresba pastelkami, pastelem, voskovkami, vyškrabávanou techniku, frotáž, malbu……jéžiš, ten záběr je fakt na jednoho člověka docela masivní…..A my ty vrstvy jeho génia pomaličku rozklíčovaly a někdy jsme byly vyloženě naštvané, že na to nemůžeme přijít a snažily jsme se tak dlouho civět na ilustraci, která vypadala jako grafika až jsme něco asi vyhleděly :-D.

Protože záběr Jiřího Trnky byl monumentální, výstava byla pestrá a intenzivní taky, neskutečné množství ilustrací, ale s citem vybraných – notoricky známých (asi spíš mé generaci teda) – ale kdo by neznal i z mladých třeba Broučky, Míšu Kuličku, Pohádky tisíce a jedné noci a spol…Moje dcera je poznávala. Kromě ilustrací bylo na výstavě i dostatek jeho maleb, loutky, nákresy scenografické, návrhy kostýmů a zase loutky, malby, ilustrace…..Mezi jednotlivými patry jsme si mohly sednout a nechat se vyloženě unést do Trnkovy zahrady, která se promítala  jako by skrze okno. A my seděly a koukaly oknem do zahrady, jak se tam kouzelně mění čtyři roční období, děti si hrají, pes honí míč, příroda se mění….

V další části jsme se mohly podívat na video dokument, jak Trnka svoje loutky a scénu pro ně tvořil…, detailní „piplavá“ práce…..Taky bylo součástí výstavy kino, ve kterém promítali Trnkovy animované filmy, to už jsme ale moc nezvládaly, jen jsme nakoukly, přece jen času nebylo až tak nazbyt a byly jsme tou smrští zážitků vizuálních celkem zmoženy.

Nakonec jsme si prohlédly poslední část, ve které byly kouzelné ilustrace Shakespeara, Andersena, Trnková autorská knížka Zahrada a jako poslední velké překvapení pro nás bylo, že Trnka na sklonku života ilustroval naši milovanou knihu Alenka v říši divů. Tedy on vytvořil jen několik ilustrací, které nešly nikdy do tisku.

Schválně jestli najdete na obrázku kočku Šklíbu 🙂

Kdyby taková kniha existovala, jdeme po ní jak po uzeném. Alenka je naše srdcovka obrovská a myslím, že Trnka by byl právem pro ní dokonalý ilustrátor – velká škoda! Ale na jeden život jednoho umělce toho zvládl neskutečně mnoho, těžko mu to můžeme vyčítat 🙂

Do tohohle obrazu „Okouzlený“ jsem se naprosto zamilovala a chtěla bych ho mít doma 🙂

Na výstavě jsme si koupily i katalog za naprosto luxusní cenu 200 Kč a pak rozkošné zvířátkové pexeso :-), už jsme si tak trochu zapomněly totiž hrát – děti jsou skoro dospělé a mají jiné zájmy, ale tímto pexesem se myslím všichni vrátíme zase na chvíli společně do dětství díky Trnkovi.

Doma jsme se pídily po knížkách, které ilustroval Trnka a našly jsme tři – ta kultovní, která přetrvala z mého dětství  jsou právě Pohádky tisíce a jedné noci, když jsem viděla na výstavě naprosto důvěrně známé obrázky byla to síla :-). Nádherně ilustrované Německé pohádky jsem si vždycky ráda prohlížela v jakémkoliv věku a knížku Zahrada jsem koupila nedávno…..

No, když jsme s dcerou konečně vyšly ven na vzduch pochopily jsme, co se nám to stalo. Skoro jsme doslova a do písmene ani nedýchaly nad tou krásou umění, že nám z toho až bylo lehce nevolno a motala se nám hlava :-)…..Takhle mocně na nás zapůsobil Jiří Trnka a jeho umění a kouzelný snový svět pohádek – kdo by to řekl.